Tato inscenace Teátru Víti Marčíka je připravena pro předvelikonoční – postní dobu.
Již mnoho let hraje divadlo v adventní době Vánoční příběh. Tradice koled a betlémů je u nás stále velmi živá a setkáváme se s ní na každém kroku. Opačný osud potkává tradici Velikonoc. Stále méně lidí ví, proč se Velikonoce slaví, a slovo „pašije“ začíná být velmi cizí.

Tradice pašijí se vytrácí  a nebo zůstává jen v kostelích (jsou čtené nebo zpívané na květnou neděli a Velký pátek). Přitom pašije – příběh o utrpení a smrti Ježíše Krista – mají velkou a bohatou historii. V každé obci se před Velikonoci pašije hrály, zpívaly, ztvárňovaly. V historii nacházíme krásná hudební díla a divadelní představení, jež se věnují tomuto tématu (J. S. Bach, B. Martinů…).

„Moravské pašije“ chtějí přispět k obnovení těchto tradic. Víťa Marčík přichází s pašijemi, které ztvárnil svým osobitým způsobem – lidovou formou, jako vypravěč a loutkář. Vážné téma hraje komediant, který u všeho byl, vše viděl a díky jeho vyprávění bude i divák vtažen do tohoto příběhu. Scénu tvoří stará rozbitá Boží muka.

Loutky vyřezala Víťova žena Eva, která se podílela na přípravě celého představení.