Muzeum luhačovického Zálesí slaví v roce 2008 devadesáté výročí od svého založení. Od začátku roku probíhá cyklus přednášek a besed, v červnu se uskutečnila slavnost s jarmarkem lidových řemesel, krojovaným a historickým průvodem a přehlídkou moravských lidových krojů. Slavnostní rok vyvrcholí muzejní výstavou Poklady z babiččiny truhly, která představí v originálech národopisné studie malířů Joži Uprky, Františka Hlavici, Ferdiše Duši a architekta Františka Faulhammera ze Zálesí. Výstava bude návštěvníkům přístupná do března příštího roku.
nn
nnO účast významných výtvarníků, jejichž úkolem bylo dokumentovat mizející tradiční kulturu na Zálesí, se zasadil pozlovický rodák Antonín Václavík, iniciátor založení muzea a muzejní společnosti v Luhačovicích. V době přípravy vrcholného národopisného díla, monografie Luhačovské Zálesí, kterým Václavík završil téměř dvacetiletý výzkum svého rodného kraje, prosadil pozvání těchto osobností do Luhačovic. S Jožou Uprkou, jedním nejznámějších moravských malířů, se sblížil v době první světové války na Slovácké búdě v Luhačovicích, kam Uprka z Hroznové Lhoty často zajížděl za svými přáteli. Na Václavíkův popud tak vznikl v roce 1919 cyklus studií zaniklých forem lidového kroje na Zálesí. Malíř, ilustrátor, scénograf a pedagog na brněnské architektuře František Hlavica působil v Luhačovicích na pozvání muzejní společnosti v letech 1923 a 1924, stejně tak Ferdiš Duša, významný malíř, grafik, ilustrátor a keramik. Hlavica i Duša bývali ubytováni u Františka Václavíka, v pozlovické vilce Nivě, a odtud podnikali malířské výpravy do okolních obcí. Jejich národopisné studie ze Zálesí, provedené převážně dokonale zvládnutou technikou akvarelu, nás dodnes okouzlují. U Hlavici zaujmou diváka vycizelované detaily a téměř impresionistická atmosféra architektonických pohledů na zmizelé chalupy a krajinu starého Zálesí. U Dušových maleb nás zaujme jejich sytá barvitost, živost, zvláštní zelené a fialové podtóny, které jsou typické i pro barevnost kroje na Zálesí. Architekt František Faulhammer působil po převratu 1918 u Vládního komisariátu pro ochranu památek na Slovensku, jemuž předsedal Dušan Jurkovič a pracoval v něm i Antonín Václavík. Spolupracoval příležitostně s Dušanem Jurkovičem, ale i s Antonínem Václavíkem, a to jak ve druhé polovině dvacátých let při přípravě monografie Luhačovské Zálesí, pro kterou nakreslil veškeré studijní perokresby a technické kresby, tak později při budování národopisné expozice v Národním muzeu v Martině. Bez Faulhammerových přesných a výstižných perokreseb, kterými zmapoval jak architekturu na Zálesí, tak podstatnou část staré muzejní sbírky, by publikace Luhačovské Zálesí ztratila velkou část své vypovídací hodnoty.
nn
nnZákladem muzejní sbírky však vždy byly a jsou trojrozměrné exponáty. Na výstavě Poklady z babiččiny truhly jsou proto pozoruhodné studie doplněny výběrem nejzajímavějších sbírkových předmětů ze sbírky Luhačovické muzejní společnosti, vzniklé právě před devadesáti lety. Návštěvníci uvidí například nejstarší datované vyšívané textilie, které doposud nebyly nikdy vystaveny, obecní atributy, dřevořezby, keramiku z pozlovické hrnčířské dílny, vzácné výrobky z moravských skláren a habánské fajánse. Vystavena bude také stará inventární kniha, ve které Lucie Václavíková v letech 1941 až 1942 sepsala kompletní inventář luhačovické sbírky, považované odborníky z hlediska bohatosti, výběru materiálu a uspořádání za jednu z nejkvalitnějších sbírek v českých a moravských regionálních muzeích.
nn
nnO účast významných výtvarníků, jejichž úkolem bylo dokumentovat mizející tradiční kulturu na Zálesí, se zasadil pozlovický rodák Antonín Václavík, iniciátor založení muzea a muzejní společnosti v Luhačovicích. V době přípravy vrcholného národopisného díla, monografie Luhačovské Zálesí, kterým Václavík završil téměř dvacetiletý výzkum svého rodného kraje, prosadil pozvání těchto osobností do Luhačovic. S Jožou Uprkou, jedním nejznámějších moravských malířů, se sblížil v době první světové války na Slovácké búdě v Luhačovicích, kam Uprka z Hroznové Lhoty často zajížděl za svými přáteli. Na Václavíkův popud tak vznikl v roce 1919 cyklus studií zaniklých forem lidového kroje na Zálesí. Malíř, ilustrátor, scénograf a pedagog na brněnské architektuře František Hlavica působil v Luhačovicích na pozvání muzejní společnosti v letech 1923 a 1924, stejně tak Ferdiš Duša, významný malíř, grafik, ilustrátor a keramik. Hlavica i Duša bývali ubytováni u Františka Václavíka, v pozlovické vilce Nivě, a odtud podnikali malířské výpravy do okolních obcí. Jejich národopisné studie ze Zálesí, provedené převážně dokonale zvládnutou technikou akvarelu, nás dodnes okouzlují. U Hlavici zaujmou diváka vycizelované detaily a téměř impresionistická atmosféra architektonických pohledů na zmizelé chalupy a krajinu starého Zálesí. U Dušových maleb nás zaujme jejich sytá barvitost, živost, zvláštní zelené a fialové podtóny, které jsou typické i pro barevnost kroje na Zálesí. Architekt František Faulhammer působil po převratu 1918 u Vládního komisariátu pro ochranu památek na Slovensku, jemuž předsedal Dušan Jurkovič a pracoval v něm i Antonín Václavík. Spolupracoval příležitostně s Dušanem Jurkovičem, ale i s Antonínem Václavíkem, a to jak ve druhé polovině dvacátých let při přípravě monografie Luhačovské Zálesí, pro kterou nakreslil veškeré studijní perokresby a technické kresby, tak později při budování národopisné expozice v Národním muzeu v Martině. Bez Faulhammerových přesných a výstižných perokreseb, kterými zmapoval jak architekturu na Zálesí, tak podstatnou část staré muzejní sbírky, by publikace Luhačovské Zálesí ztratila velkou část své vypovídací hodnoty.
nn
nnZákladem muzejní sbírky však vždy byly a jsou trojrozměrné exponáty. Na výstavě Poklady z babiččiny truhly jsou proto pozoruhodné studie doplněny výběrem nejzajímavějších sbírkových předmětů ze sbírky Luhačovické muzejní společnosti, vzniklé právě před devadesáti lety. Návštěvníci uvidí například nejstarší datované vyšívané textilie, které doposud nebyly nikdy vystaveny, obecní atributy, dřevořezby, keramiku z pozlovické hrnčířské dílny, vzácné výrobky z moravských skláren a habánské fajánse. Vystavena bude také stará inventární kniha, ve které Lucie Václavíková v letech 1941 až 1942 sepsala kompletní inventář luhačovické sbírky, považované odborníky z hlediska bohatosti, výběru materiálu a uspořádání za jednu z nejkvalitnějších sbírek v českých a moravských regionálních muzeích.
nn
