Medvěd a pohřebenář, tradiční masopustní masky na Zálesí

Bujaré masopustní obchůzky maskovaných postav, zakončující zimní období svateb, tanečních zábav a zabijaček se v okolí Luhačovic nazývají fašanek, fašanky, babkování nebo končiny. Ke staršímu typu masopustních masek patří maska žida, žebráka, pastýře, kominíka, písaře, policajta, ...

Bujaré masopustní obchůzky maskovaných postav, zakončující zimní období svateb, tanečních zábav a zabijaček se v okolí Luhačovic nazývají fašanek, fašanky, babkování nebo končiny. Ke staršímu typu masopustních masek patří maska žida, žebráka, pastýře, kominíka, písaře, policajta, kožkaře, řezníka a další masky představující tradiční zaměstnání nebo povolání, dále husar na koni, smrt, dědek, bába, stařena s nůší, cikán a cikánka, ženich a nevěsta, muzikant a nejrůznější zvířecí masky, například kobyla nebo koza, která bývala v minulosti hlavní postavou obchůzky v Kladné-Žilín. V novější době ke jmenovaným přibyly aktualizované masky, reagující na současný život a zaměstnání. Patří k nim zdravotní sestra, soukromý podnikatel, lehká holka, kameraman, sportovci, nejrůznější pohádkové postavy, postavy z filmů, televizních seriálů a telenovel, postavy známé z politického dění. V oblibě je také dávat obchůzce každoročně jiné jednotící téma, často ovlivněné aktuálním společenským děním, domácími i mezinárodními politickými událostmi nebo kulturními novinkami.

nn

Asi nejstarší tradiční masopustní maskou je záhadná maska muže oblékaného do slámy či hrachoviny, nazývaná někde medvěd, jinde pohřebenář. Jako pozůstatek prastarého kultu a lidové magie se na jihovýchodní Moravě udržela až do poloviny minulého století. Maska medvěda bývala ústřední postavou fašankových obyčejů. Medvědí masce lidé přisuzovali v minulosti plodnostní a blahonosný smysl. Na bývalém zlínském panství chodila podle F. Bartoše ve druhé polovině 19. století na konec masopustu po dědině mužská chasa s muzikou a s medvědem. Medvěda představoval pacholek omotaný hrachovinou. Po příchodu do stavení medvěd zatančil s domácí dcerou třikrát dokola, přičemž říkal: "Toto na konopě, toto na len". V každém domě dostala chasa po kuse slaniny, která se napichovala na rožeň. F. J. Čižmář uvádí, že ještě ve dvacátých letech 20. století chodila v obcích kolem Vizovic o masopustním úterý svobodná chasa s medvědem. Medvěd byl pacholek obalený hrachovinou, vzadu měl dlouhý slaměný ocas a mezi nohama zavěšený zvonek. Z medvěda otrhávaly hospodyně hrachovinu a přidávaly ji do husích a slepičích hnízd, aby nesly hodně vajec. Podle A. Václavíka obcházely koncem 19. století o masopustu v obcích na Zálesí, např. v Březůvkách, chasníci ustrojení do masek z hrachoviny, slaměných povřísel a obráceného kožichu. V okolí Velkého Ořechova byly součástí masopustní obchůzky archaické masky pohřebenáře a medvěda. Pohřebenář býval mladý muž obtočený hrachovinou a povřísly, s ocasem a se slaměným kloboukem, bubnující někdy na plechovou nádobu nebo držící v ruce ohřeblo. Pohřebenář, jinde to byl medvědář, vedl s sebou na řetězu medvěda, což byl jiný mladík, oblečený do obráceného kožichu, někdy s medvědí maskou na hlavě.

nn

Na uvedených historických příkladech můžeme pozorovat, jak se slaměná maska medvěda překrývala s maskou pohřebenáře – muže maskovaného hrachovinou a povřísly. Různé podoby masopustní masky pohřebenáře z jižního Valašska několikrát kresebně zachytil malíř J. Kobzáň ve dvacátých letech 20. století, z padesátých let známe několik fotografií archaické masky pohřebenáře z Nedašova. V únoru 1967 vyfotografoval K. Pavlištík v Hřivínově Újezdě a v Doubravách o masopustním úterý unikátní masky slaměného medvěda a pohřebenáře. Malíř A. Černý namaloval v roce 1976 několik pohledů na obchůzku v Biskupicích, mezi nimiž se nachází studie slaměné masky pohřebenáře.

nn

V současné době se na luhačovickém Zálesí maska medvěda proměňuje ze slaměného nebo kožešinového medvěda v naturalizující zvířecí masku. Objevuje se pravidelně ve skupině maškar ve všech obcích, svůj dominantní význam však již z velké části ztratila. Přesto se bez ní masopustní obchůzka na Zálesí neobejde. Maska pohřebenáře z povědomí nositelů tradice téměř vymizela. Proto je chvályhodné, že folklorní soubor Malé Zálesí tuto tradici udržuje a nedávno ve spolupráci s muzeem nechal zrekonstruovat starobylou masku pohřebenáře, zhotovenou ze slaměných povřísel. Rekonstrukce podle staré masky uložené v muzeu se ujala A. Polčáková z Kaňovic.

nn

Hlavní partneři