Vzpomínkový pořad o skautingu

Setkání světlušek, vlčat, skautů, skautek, rangers i roverů z Pozlovic a Luhačovic se uskutečnilo v kině Elektra u příležitosti blížícího se svátku 17. listopadu a s ním spojené projekce dokumentárního filmu režiséra Břetislava Rychlíka "Skaut má holá kolena".

Luhačovický i Pozlovický Junák využil společného setkání k poděkování všem bývalým i současným vedoucím střediska i členům, kterým se podařilo předat poslání skautingu další generaci i těm, kteří mají zásluhu na pokračování současné činnosti obou oddílů.

Doprovodného programu se zúčastnily organizace s ukázkou skautských her a písní. Úvodního slova o historii Junáka Luhačovic a Pozlovic se ujala Marie Jálová a Richard Benko.

Luhačovice

Ustavující schůze Skautingu v Luhačovice a jeho založení se konalo 3. dubna 1932. Předsedou oddílu se stal tehdejší ředitel lázní František Hohaus, vůdcem junáků a vlčat akademický malíř a bývalý legionář Karel Zápeca. Vůdkyněmi skautek se staly sestry V. Černocká a F. Tučková. K rozvoji skautského hnutí v Luhačovicích dále napomáhali B. Krajíček, J. Hegr, F. Smolík, V. Ferdus, E. Indruch, J. Blažek a J. Černocký. Útočištěm skautů se stala místnost bývalé lázeňské pošty ve Vincencově domě. Klubovnu si vybavili skauti vlastnoručně vyrobeným nábytkem z březového dřeva. Stěny vyzdobil Karel Zápeca svými malbami. K oblíbeným činnostem skautů patřily výpravy do okolí – na přehradu, Obětovou, Komonec, k Čadovu mlýnu. Na Světlově pak vlčata pátrala po zbytcích bývalého hradu Starého Světlova. Měsíční prázdninové tábory probíhaly na Vršatci. Nejvýznamnější událostí byl pak bezesporu sjezd Masarykovy župy v roce 1934, kterého se zúčastnilo 1500 skautek a skautů z celé republiky v čele s hlavním náčelníkem svazu Junáků prof. A. B. Svojsíkem. Skautský oddíl byl velmi významnou a uznávanou složkou vnitřního života lázeňského města, protože připravovali nejrůznější akce nejen pro děti, ale také pro dospělé a lázeňské hosty.

nnČinnost oddílu byla násilně ukončena fašistickou okupací v roce 1939, aby se znovu obnovila brzy po II. světové válce. Bratři F. Kužela, L. Slovák a sestry A. Moravcová, V. Matulíková se opírali o zkušenosti old skautů Ferduse, Macalíka, Sauersteina a mnoha dalších. Nová klubovna byla umístěna v přízemí Smetanova domu. Oddíl tábořil na Pustevnách, na Vršatci, na Komonci a na Modré vodě u Nezdenic. 17.listopadu 1946 se konal mezinárodní studentský kongres "Vivat Congresus", na kterém byli luhačovičtí skauti průvodci anglických studentů. Proběhly putovní tábory v Trenčanských Teplicích a v Tatrách. Také byla nastudována divadelní hra "Pan Johanes", pod režijním vedením Vlastimila Vokurky. Do činnosti oddílu se postupně zapojili bratři Mikšík, M. Kafka, J. Koutný a sestry M. Pavlová a L. Stolaříková.

V padesátých letech se pořádali tzv.sběrové tábory, kde se sbírali např. borůvky a za utržené peníze se kupovala výstroj a výzbroj potřebná ke skautingu.Mezi tyto tábory patřilo táboření v prostoru Kapouna.Byl to na dlouhou dobu poslední skautský tábor. V roce 1950 byla skautská organizace komunistickým režimem zakázána.
nnV letech 1968 – 1970 došlo ke krátkodobému obnovení činnosti Junáka. Vůdcem luhačovického střediska se stal Antonín Novotný, vůdcem vlčat Antonín Hamrla, vůdcem skautů Jiří Koutný. Světlušky vedla Věra Hamrlová a skautky Anna Koutná. Dne 18.října 1968 se konal první slavnostní skautský slib vlčat a junáků. V průběhu dalších pár let se plnily podmínky pro získání vlčků a Stříbrné stopy a výcvikem se zdokonalovaly skautské znalosti a dovednosti. Během prázdnin 1970 byla skautská organizace opět tehdejším režimem zrušena. Tajně přežívala jen díky obětavému přístupu některých skautů. V činnosti se mohlo pokračovat pouze v organizaci Pionýr.

Ke čtvrtému obnovení skautské organizace Junák došlo koncem roku 1989. Již v prosinci se scházejí bývalí skauti z Luhačovic a Pozlovic, s myšlenkou znovu rozvinout činnost, tentokrát ve dvou samostatných střediscích.Ustavující schůzí 26.ledna 1990 se začala psát další etapa luhačovického skautingu. Vůdcem střediska se stal Dušan Janík. S vedením oddílů pomáhali Jaromír Macháček, Vítězslav Michalčík, Antonín a Emílie Hálovi, Petr a Eva Hrbáčovi, Jarmila Dupejová a Věra Hamrlová. V průběhu let se do činnosti střediska zapojili bratři Libor Mališka, Ivan Petržela, Přemysl Rajchl, Miroslav Chvíla a sestry Lenka Michalčíková, Jana Kovaříková, Mirka Vyoralová, Marie Chvílová a mnozí další. Finanční prostředky pro svoji činnost a na vybavení tábora získal oddíl brigádnickou prací a sběrem. Proto již v červenci 1990 byl uspořádán letní stanový tábor u Vizovic. Další tábory proběhly u Březůvek, Hradčovic a Prlova. Klubovny se vystřídaly v KD Elektra, na Brankách, klubovna po svazácích až nakonec chata u lesa vedle lyžařského svahu.

V roce 2000 se ze 100 dětí stalo15 členů ve věku od 8 do15let. Z asi 25 dospělých vedoucích zůstali jen jediní manželé Chvílovi. Hlavním důvodem nezájmu se stal druh činnosti, kterou skauting nabízí. Zatěžkávací zkoušky některé děti odradily, táboření se stalo pro ně tvrdé. Nebyly zvyklé, že si musí samy připravit dřevo, samy si vařit, že musí spolupracovat. Zvykly si z pionýrských táborů, že všechno doslova dostaly podnos, bylo o ně postaráno, nemusely nic dělat a po zjištění, co obnáší junácký tábor, cítily se zklamáni.

Jiné děti ovšem byly nadšené. To platí i pro dnešní dobu. Luhačovický Junák je početně slabý, ale členové do něj chodí rádi. Scházejí vedoucí, protože Junákem odchovaní mladí odešli do škol a už se nevrátili. Po škole hledají práci, mnohdy mimo Luhačovice a jiní na tuto činnost nemají čas. Marie Chvílová je vedoucí střediska od roku 1997. Když její děti začaly chodit do Junáka lákalo jí to také. Práce s dětmi jí vždy přitahovala a i přes zdravotní problémy se snažila zapojovat. V roce1993 se poprvé přihlásila na tábor jako kuchařka a přizvala i svého manžela, Miroslava Chvílu, aby šel pomáhat chlapcům. Tak převzali manželé Chvílovi vedení oddílu.

Pozlovice

Bratr František Matulík – Blesk – poprvé viděl skauty když mu bylo 11let. Psal se rok 1932: "Tehdy byl Junák v Luhačovicích a luhačovští skauti chodili přes Pozlovice do lesů nad naší obcí. Zalíbili se mi a já chtěl být také skautem. Jenže to nešlo. Důležité bylo tehdy pasení dobytka, různé hospodářské práce a peněz nebylo. Tak jsem se jenom při pasení dobytka sám na skauta hrál a kde jsem mohl, tam jsem pídíl po jakékoliv četbě o skautingu. Rád jsem o nedělích chodil do Luhačovic nebo na naší přehradu, když jsem se dozvěděl, že tam budou vystupovat skauti. Myšlenka být skautem u mne zůstala!"

"Již jako dospělý člověk v r. 1967, kdy v naší republice byla organizace Junák zakázána, ale politická situace se trochu uvolnila, v časopise ABC spisovatel Jaroslav Foglar vedl rubriku Hlídky přírody, pro mladé čtenáře. Byl zde nábor do nových hlídek, šestičlenných a jeden vedoucí. Já jsem přihlásil moje tři děti, jejich kamarády a hlášení jsme poslali do Prahy. Naše činnost byla pro mládež zajímavá, přidávali se k nám další zájemci. Místo šesti dětí bylo nás už 15. Když byla v r. 1968 znovu povolena organizace Junák, tak jsme se do této organizace přihlásili. Byli jsme přiřazeni do střediska Luhačovice. Přidávali se k nám stále další zájemci. Již nás bylo dostatek na samostatné středisko, ale politická situace se změnila . My měli rozestavěnou junáckou klubovnu a já měl v ní investováno mnoho vlastních peněz. Bylo nutno klubovnu dodělat. Do Pionýra skautíci neměli zájem vstoupit i mně se to příčilo, ale pokračovali jsme v činnosti dále "po junácku", s malým počtem malých dětí. Bylo to u nás zajímavé. My plnili jen to, co jsme musili, ale pravá náplň naší činnosti byla jako dříve junácká a tak se k nám znovu přihlašovali další zájemci. Takto jsme byli činní až do léta r. 1974, kdy jsme byli jako nekalý "junácký živel" rozpuštěni. Náš Inventář byl předán do Luhačovic pionýrům a naše krásná klubovna dána místním svazům, kteří si jí ale nehleděli a tak chátrala.

Láska ke skautingu v nás zůstala a malinká skupinka nás pokračovala v ilegální činnosti jako oddíl Žlutý kvítek podle Jaroslava Foglara. Z dětí se stala dospívající mládež. Po mnoha jednáních ku konci roku 1977 nám bylo povoleno založit při TJ Sokol Pozlovice turistický oddíl. Sokol nežádal po nás politické papouškování, ale "ukažte co umíte!" A my jsme dokazovali! Brzy se naše řady rozrostly až na 10 členů! Znovu jsme měli oddíly mládeže, zúčastňovali jsme se Turistických závodů, dělala se turistika, zájezdy a náš vlastní dálkový pochod luhačovským Zálesím.

A v této činnosti přišel politický převrat r. 1989 a my se znovu přihlásili do obnovené organizace Junák. V Pozlovicích znovu nastala pravá junácká činnost. Klubovna nám byla navrácena v dezolátním stavu, znovu jsme ji dali do pořádku". "V roce 2007 jsme oslavili 40 let nepřetržité činnosti skautingu v Pozlovicích. Nynějším střediskovým vůdcem je br. Oskar Bartoš ".