Druhý se umístil Jiří Pavlica, vedoucí souboru Hradišťan, třetí místo získal oční lékař Karel Kuběna. Na dalších místech stanuli sochař Otmar Oliva, podnikatel Jiří Rosenfeld, lékař Jaroslav Rybka, podnikatel Josef Krůžela, spisovatel Antonín Bajaja, primář Tomáš Janečka a bývalý ředitel ZOO Lešná Ivo Klika.
V předcházejících ročnících byli oceněni lékař Pavel Stodůlka, profesor Petr Sáha, cestovatel Miroslav Zikmund, zpěvačka Jarmila Šuláková a soudce Josef Holcman.
Nominace osobností pro rok 2010 byla uzavřena k 31. lednu 2011. O podávání návrhů byli požádáni zastupitelé Zlínského kraje, poslanci a senátoři ze Zlínského kraje, obce s rozšířenou působností na území kraje, partneři ankety, zástupci médií, podnikatelské sféry i významné instituce a také minulí vítězové ankety. Všichni, kteří podali nominaci, také v anketě hlasují a udělují pořadí prvních deseti osobností.
Hosté slavnostního večera po skončení jeho oficiální části shlédli představení Bůh masakru v nastudování uměleckého souboru Slováckého divadla.
JUDr. Jan Haluza
Narodil se 12. července 1914 ve Šternově, dnešním Újezdu u Brna. Těsně před německou okupací Československa v roce 1939 promoval na právnické fakultě v Brně.
Od mládí se intenzivně věnoval sportu, stala se z něj atletická legenda, přivezl si medaile z katolických olympiád ve Vídni a Lublani, vybojoval mnoho rekordů a mistrovských titulů. Běhal za Atletický klub Baťa Zlín, kde se setkal s Emilem Zátopkem, jehož se stal prvním a jediným trenérem.
Po válce se zapojil do politiky. Stal se členem Československé strany lidové a předsedou Krajského výboru lidové mládeže Zlínska. V Ústředním výboru strany lidové se stýkal s Janem Šrámkem, Františkem Hálou a Adolfem Procházkou.
Po Vítězném únoru 1948 mu KSČ nabídla členství ve straně, které odmítl, ve Zlíně byl zatčen, obviněn ze zločinu přípravy úkladů o republiku a z hospodářské špionáže a odsouzen k šesti letům těžkého žaláře. Následně jej komunisté obvinili ze členství ve skupině doktorky Milady Horákové a mučili ho elektrickým proudem v Uherském Hradišti. Uherskohradišťské vyšetřování nakonec nepřineslo žádné nové poznatky a bylo ukončeno. Kromě několika věznic prošel mnoha lágry „jáchymovského pekla“, například Vykmanovem, Eliášem, Mariánskou. V táboře Bratrství jej obvinili ze špionáže na Jáchymovsku, za což mu hrozil „frak“, trest smrti. Při vyšetřování jáchymovské špionáže se nakazil tyfem a po 22 dnech v obluzení ztratil paměť.
Po propuštění na svobodu v roce 1954 jej nadále sledovala StB a vyhrožováním přesvědčovala k podepsání spolupráce. Řadu let vykonával doktor Haluza podřadná povolání a teprve v 60. letech se mohl začít věnovat právnické praxi.
Po listopadu 1989 byl oceněn řadou vyznamenání, např. Zlatou medailí za čestný běh životem. Dnes se s manželkou věnují besedám s mládeží.
