Věnce byly položeny u pomníku padlým hrdinům druhé světové války na Náměstí 28. října, k pamětní desce na budově sokolovny, k pamětní desce na staré poště, k památníku rodiny Kuželovy u zámku, ke hrobu rumunských vojáků padlých při osvobození místní části Kladná Žilín na luhačovickém hřbitově.
Zápis z Luhačovického zpravodaje – ročník I. 1972
2. květen 1945 osvobození města Luhačovic
Již je tomu 27 let od té doby, kdy se k Luhačovicím blížil proud vojáků Rudé armády od Uherského Brodu. Od Kladné Žilína pak postupovaly rumunské síly, které bojovaly společně se sovětskými vojáky.
Poslední dubnové dny roku 1945 byly plné napětí, úzkosti a očekávání, neboť v našem okolí se ozývala dělostřelecká palba z okolí stále hrozivěji. Když byla osvobozena Kladná Žilín, neustupovali Němci z Luhačovic, jak se očekávalo, ale k všeobecnému překvapení prchali po bojkovské silnici směrem na Biskupice, kde také ustupovalo vojsko z Políchna, takže Luhačovice byly mimo hlavní bojovou čáru.
Zbytek vojska, který zůstal v místě, vyčerpal brzy své síly a ustoupil v úterý 1. května po 22. hodině směrem k přehradě. Zde Němci vyhodili most nad přepadovým korytem. Přehrada sama zůstala nepoškozena. Ústup Němců byl nenápadný. Po 24. hodině střelba již utichla. Ještě za šera, brzy ráno, rumunské jednotky postupovaly luhačovickým údolím z „Ovčírné“ dolů do města, kde je lidé radostně vítali.
Upřímné stisky rukou a hlavně horká káva, čaj i před Němci dobře utajená slivovice přišly rumunským vojákům vhod, protože byli promoklí, zablácení a nevyspaní. Život se probudil v ulicích rozjásaných lidmi, kteří odstraňovali barikády, hlavně u kostela a zdobili okna prapory. U hlavní silnice se tísnili dospělí i mládež a vítali rumunské vojáky, přijíždějících na koních, vozech a autech.
Během dopoledne přijel k hotelu Alexandria rumunský generál a velitel rumunských jednotek Eftiniu se svým štábem a se sovětskými důstojníky. Jaké bylo překvapení luhačovických občanů, když všechny pozdravil plynulou češtinou. Generál byl několik roků v Praze na rumunském velvyslanectví a také několikrát v Luhačovicích. Mnozí si proto vysvětlují, že Luhačovice nebyly odstřelovány ani bombardovány, protože je nechtěl generál Eftiniu zničit. Skutečností zůstalo, že Luhačovice vyvázly bez pohromy a že zůstaly ušetřeny válečných hrůz.
Němci, chtějíc co nejvíce postup vojsk zdržet, nakladli v katastru území Ludkovic a Luhačovic mnoho nášlapných min a odhazovali na útěku spoustu bojového materiálu, granáty, pancéřové pěsti atd. V Luhačovicích bylo odstraněno 144 min, při čemž přišel o život vedoucí správkárny botů Hofman, člen stráže bezpečnosti. Jeho dva pomocníci byli zraněni.
Na luhačovickém hřbitově bylo pochováno 5 rumunských vojáků, kteří padli v lesích u Rudic. Později však byla jejich těla exhumována a odvezena na Brněnský ústřední hřbitov.
run_function(‚id‘,’41‘,’13193′,’global $wc;$wc=array();$pom=stripslashes(‚359‘); $wc[‚id‘]=(($GLOBALS[‚interpret‘]->is_serialized($pom))? unserialize($pom):$pom);$pom=stripslashes(‚13193‘); $wc[‚unique_id‘]=(($GLOBALS[‚interpret‘]->is_serialized($pom))? unserialize($pom):$pom);$wc[‚function_id‘]=’41‘;‘,’a:0:{}‘); ?>
