Pavlína Stolaříková má 23 let a žije v Luhačovicích. Je studentkou Cyrilometodějské teologické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci oboru Charitativní a sociální práce. S Charitou Luhačovice spolupracuje již od roku 2007 především při organizování akcí pro děti a mládež. Dále aktivně pomáhá při jiných akcích pořádaných Charitou, jako jsou jarmarky, poutě, benefice či výstavy. Ochotně se dokáže podělit o svůj volný čas a umí aktivně vytvořit pro děti vlastní program. Svým kladným a přátelským přístupem si dokáže získat důvěru nejen dětí. Je schopná si práci organizovat a vést. Je empatická, tvořivá, důsledná, spolehlivá, umí naslouchat a je komunikativní. Proto nás těší, že je našim dobrovolníkem a moc jí za její přinos pro naši organizaci děkujeme.

Měsíc po ocenění jsem Pavlínu Stolaříkovou poprosila o krátký rozhovor. Známe se spolu už tři roky a tykáme si. Avšak na položené otázky jsem se jí nikdy nezeptala, nyní jsem měla příležitost.

Jak ses k dobrovolnictví dostala?

Na dobrovolnických akcích jsem se začala aktivně podílet v roce 2007 a prvopočáteční činností, které jsem se věnovala, byla bezpochyby lednová Tříkrálová sbírka. Postupně jsem se začala více zajímat o ostatní činnosti Charity Luhačovice, zvláště pro děti a mládež, a účastnit se na jarmarcích, poutích a beneficích.

Myslíš, že se dobrovolnická činnost podílela na formování tvojí osobnosti?

Samozřejmě. Nejen, že u mě díky dobrovolnické činnosti dochází k seberealizaci – můžu růst jako osobnost, nikoliv jen tak egoisticky. Získávám konkrétní dovednosti při plánování, organizování a realizování volnočasových aktivit pro děti a mládež. Práce s dětmi a mládeží mě naplňuje a chtěla bych se jí věnovat i nadále, jak už profesně, tak i zájmově, což svědčí i o mém studiu oboru sociální pedagogika a charitativní a sociální práce.

Myslíš si, že dobrovolníků spíše ubývá nebo přibývá?

To je velmi složitá otázka. Myslím si, že dobrovolníků spíše přibývá, ale málo z nich se dobrovolnické službě věnuje nezištně. Čím dál častěji se setkávám s názorem, že když pomůžu „dnes“, tak očekávám, že mi bude poskytnuta pomoc „zítra“. Ale podle mě dobrovolnictví není založeno na této vzájemné výměně. Spíše bychom se měli ztotožnit s myšlenkou, že pomáháme lidem, kteří naši pomoc či službu potřebují, bez ohledu na to, zda nám to budou moci někdy oplatit a k tomu vede jedině to, abychom byli více empatičtí.

Jak se ti spolupracuje s naším koordinátorem dobrovolníků?

Na spolupráci s panem Adámkem si nemůžu stěžovat. Vysvětlí mi, o jakou akci se bude jednat a jak si představuje náplň programu, ale v podstatě mi nechá volnou ruku s tím, že s ním neustále vše konzultuji.

Co pro Tebe ocenění znamenalo?

Byla jsem velmi potěšena, když jsem se dozvěděla o tom, že mě Charita Svaté rodiny Luhačovice nominovala jako svého dobrovolníka. O to více jsem byla potom překvapena, že jsem byla vybrána ze široké konkurence a ocenění získala. Proto bych na tomto místě velmi ráda poděkovala Charitě Svaté rodiny Luhačovice za to, že mě nominovala jako svého dobrovolníka, především koordinátorovi dobrovolníků panu Mgr. Karlu Adámkovi a Tobě – Anně Martincové za vaše vedení a potom také dětem, které se účastní akcí pořádaných Charitou Luhačovice, protože bez nich bych nikdy toto ocenění nezískala. Není nic hezčího než rozzářené oči a úsměv dětí.

Pavlíně Stolaříkové děkuji za rozhovor a za její nezištnou pomoc, vždy když potřebujeme.