Pro návštěvníky jarmarku je připravený program po celý den převážně před radnicí na náměstí 28. října, kde mohou všichni ochutnat výborné farmářské speciality, prohlédnout si lidová řemesla a na chvilku spočinout u folklorního vystoupení.
Na náměstí budou k zakoupení masové a sýrové speciality, čerstvé ryby, bramboráky, bramborové spirály, pražené jádroviny, trdelníky, perníky slané tyčinky, rybízové víno, panenské oleje, koření bez glutamátů, frgále, mošt, medy, medovina.
V salonku mimo jiné předvede svá díla řada řemeslníků. Návštěvníci uvidí ošatky a panenky z kukuřičného šústí, kraslice (slámové, halúzkové, batikované, drátované a vyškrabované), košíkáře s košíky a tatary, dráteníka, řezbáře, perníkářku, vizovické pečivo, paličkovanou krajku, navlékání skleněných korálků, podmalby na skle, pletení z pedigu, keramiku majoliku, Charitu Luhačovice a Naději Zlín s výrobou svíček z včelího vosku.
Před Elektrou se uskuteční 6. ročník Celonárodního čtení bible, do kterého se zapojí desítky měst a obcí v celé České republice. Luhačovicím se letos podaří připojit ke čtení již potřetí, a to hlavně díky manželům Turzovým. Věřící si touto cestou připomenou církevní rozměr Velikonoc. Akci zaštiťuje Nadační fond Bible 21.
Pro jarmark nebyla Bílá sobota vybrána náhodně. Je to totiž den, který znamená konec 40denního půstu, pečení velikonočních beránků a mazanců. Zvuky klepačů, které na svých obchůzkách obstarávají výhradně chlapci, se zamění na kostelní zvonění.
Velikonoce jsou v křesťanském náboženství největšími svátky, oslavujícími Zmrtvýchvstání Ježíše Krista umučeného na kříži. Původně se svátek Velikonoc slavil ve stejném období jako pesach, což byl sedmidenní svátek na památku legendárního odchodu Židů z Egypta spojeného s přechodem Rudého moře. Teprve I. nicejský koncil v roce 324 stanovil, že Velikonoce se musí slavit první neděli po jarním slunovratu a úplňku měsíce.
Poslední týden před hlavními velikonočními svátky se nazýval „pašijový“ či „svatý“ nebo „velký“. Všechny dny v tomto liturgicky bohatém týdnu mají své vlastní názvy a k většině z nich se pojí lidové zvyky a obyčeje.
Modré pondělí a Šedivé úterý patřily k běžným dnům. Sazometná středa patřila v lidovém prostředí velkému úklidu domácností; vymetaly se komíny – odtud se středě říkalo smetná či sazometná. Název „škaredá“ pochází podle historiků od toho, že se tento den škaredil Jidáš na Krista. Proto ani my se nemáme škaredit, abychom se pak nemračili celý rok.
Zelený čtvrtek, toto jméno pochází snad od zeleného mešního roucha, které se tento den užívalo při bohoslužbách, možná od toho, že se Kristus modlil na zelené louce. Tento název je již velice starý. Zelený čtvrtek je den, kdy Kristus naposledy večeřel se svými učedníky. Tu noc byl zrazen Jidášem za třicet stříbrných a následně zajat, souzen a mučen. Zvony v kostelech a na zvonicích umlkaly, aby se opět rozezvučely až na Bílou sobotu. Dle známé legendy odlétají na tento čas do Říma. Místo zvonění zvonů chodila mládež s řehtačkami, klapači či trakači a řehtáním a klapáním nahrazovala chybějící zvonění.
Velký pátek je v katolickém náboženství dnem naprostého smutku. Je to den, kdy byl Ježíš Kristus ukřižován na vrchu Golgotě. Nekonají se žádné mše a bohoslužba je složena pouze ze čtení textů a zpěvu. Lidé mají rozjímat o posledních chvílích Krista a uctívat jeho památku.
Bílá sobota, nazvaná podle bílých bohoslužebních rouch, nebo je i názor, že je bílá na znamení toho, že Kristus odpočívá v hrobě. Na Bílou sobotu se konaly pouze noční bohoslužby. Před nimi byl obřadně zapálen a posvěcen nový oheň, v lidovém prostředí znám jako „pálení Jidáše“. Den vrcholil slavnostním „Vzkříšením“, obřadem na počest Zmrtvýchvstání Ježíše Krista.
Boží hod velikonoční byl den, kdy podle všeho vstal Ježíš Kristus z mrtvých. V tento den se konají slavné bohoslužby na jeho počest. Chodí se ke svatému přijímání a také světit velikonoční pokrmy. Jinak se nepracovalo, pouze se navařilo a nakrmil dobytek. Nesmělo se šít, protože ten, kdo by vzal jehlu do ruky, tomu by se podebraly prsty.
Pondělí velikonoční je celé věnováno veselé a oblíbené pomlázce. Je to velice starý zvyk, založený na pomlazení vrbovými proutky a obdarování vejci. Říká se, že pořádné vyšlehání je pro zdraví, veselou náladu a také na to, aby neštípaly blechy. Vejce je zase podle starých kulturních představ symbolem života. Jeho magické kouzlo mělo zajišťovat životadárnou plodnost a úrodu.
Pořad bohoslužeb o Velikonocích
-A. S.-
