Pozvání na oslavy přijalo více než stovka dívek, slečen a žen, které si prošly saxofonovým souborem pod taktovkou zkušeného pana Vladimíra Schlimbacha. Ti společně procestovali řadu zemí, kde vystupovali.
Za padesát let vašeho působení v orchestru jste naučil spoustu děvčat hrát na saxofon, dá se odhadnout, kolik jich bylo, můžete našim čtenářům přiblížit, jak takové vyučování probíhá, a jak dlouhou dobu trvá, než vychováte šikovnou „sólistku“?
Trochu máme přehled a bylo jich tak 315. V souboru jsou tři generace v sobě a jedna vychovává druhou. Já dávám základy a samozřejmě se snažíme, co nejdříve zařadit ty mladé do orchestru a ke starším děvčatům a ty mi pomáhají, aby se dřív začlenily a mohly vystupovat.
Určitě jste během kariéry prožil nespočet zážitků při vystoupeních a cestách, které jste s orchestrem podnikl, kam jste se všude podívali a jaké místo nebo vystoupení se Vám nejvíce vrylo do paměti?
Navštívili jsme 16 států Evropy a do některých jsme se několikrát vrátili. Nejvíce nám utkvělo v paměti Řecko, kde nás pozvalo velvyslanectví. Tam jsme koncertovali týden s panem velvyslancem, který vždy před naším vystoupením hovořil. Po týdnu nás poslali do Sparty, potom do Atén a pak jsme s ním jeli na Krétu, kde podepisoval smlouvy. Tak to byly jedny z těch dominantních koncertů. Dále na velvyslanectví ve Vídni několikrát, v Lucemburku dvakrát, v Paříži a další bych mohl jmenovat.
Během řady let spolu se saxofonovým souborem se Vám určitě podařilo dosáhnout spousty úspěchů, co je pro Vás osobně ten největší?
Největší úspěch, který bych považoval je, že už čtrnáctkrát náš orchestr koncertoval 28. října při příležitosti státního svátku, státní recepce a předávání státních vyznamenání na Pražském hradě ve Španělském sále. Ty děti zažívají věci, které by normálně nezažily. Dostanou se do společnosti a do míst, do kterých by se nedostaly. Působí to na ně a je to i po výchovné stránce nesmírně účinné a vyplnění volného času samozřejmě taky. To je pro mě nejdůležitější.
Jak to je se žáky a jejich hudebními nástroji, ve vašem případě saxofony? Kupují si je sami a kolik stojí samotný nástroj a péče o něj?
Saxofon stojí tak v průměru 16 – 17 tisíc korun. Za celou dobu, díky našim sponzorům, jsme je dali dohromady, tak všechny nástroje jsou souboru. Generálka stojí kolem 6 – 7 tisíc korun, je to drahá záležitost.
Každého určitě zajímá Vaše vize ohledně dívčího saxofonového souboru a jeho budoucnosti, máte naplánované v blízkém období koncerty, a jestli vychováváte nějakého svého potenciálního nástupce, který by mohl jít ve Vašich stopách?
Další koncerty, které máme, budou tady v Luhačovicích, Trenčianských Teplicích, Piešťanech, Karlových Varech a pochopitelně na Dnech evropského dědictví v Olomouci. Co se týče následovníka, tak to mě vždy trochu tížilo, ale mám moji vnučku Lucinku, která od malička hraje. Ona to přebírá a já jí pomáhám, protože ví, co to obnáší a já jí budu stále po ruce a budu všem nápomocný.
run_function(‚hash‘,’po-modules-photogallery‘,’48778′,’global $wc;$wc=array();$pom=stripslashes(‚839‘); $wc[‚id‘]=(($GLOBALS[‚interpret‘]->is_serialized($pom))? unserialize($pom):$pom);$pom=stripslashes(‚48778‘); $wc[‚unique_id‘]=(($GLOBALS[‚interpret‘]->is_serialized($pom))? unserialize($pom):$pom);$wc[‚function_id‘]=’po-modules-photogallery‘;‘,’a:0:{}‘); ?>
