Kulturní buditel, lékař, vlastenec a voják zahynul během 2. světové války na podzim 1944. Poté, co byl vysazen na Slovensku, kde se jako vojenský lékař účastnil bojů Slovenského národního povstání, byl zajat a surově umučen fašisty, s největší pravděpodobností počátkem listopadu 1944.
Šťastný se narodil roku 1913 ve Svatém Jánu nad Malší v jižních Čechách, ale po smrti rodičů jeho i se třemi sourozenci vychovávala teta Josefa Šimanová, která byla učitelkou v Luhačovicích. Po ukončení obecné školy navštěvoval František reálku v Brně a roku 1932 maturoval na gymnáziu v Uherském Brodě. Poté studoval na brněnské lékařské fakultě, ale aktivně se zapojoval také do společenského života Luhačovic. Roku 1934 Šťastný spoluzaložil Akademický klub lázně Luhačovice. Ten se věnoval divadelní činnosti, pořádal různé sportovní podniky i dobročinné sbírky, nebo například celostátní sjezd československého studentstva, který se konal pod záštitou tehdejšího prezidenta Edvarda Beneše v roce 1938.
V polovině listopadu 1939, kdy Šťastný dokončoval poslední semestr studia, nařídil Hitler zavřít české vysoké školy. Šťastný se proto jako vlastenec rozhodl odejít za hranice okleštěného Československa, aby se zapojil do boje proti fašismu. Odcházel přes Slovensko. „Rozloučili jsme se v domnění, že se ještě setkáme. Kdo mohl tehdy vědět, že je to naše poslední shledání,“ uvedla později jeho sestra Anička Šťastná.
František Šťastný se poté dostal do Maďarska, kde byl však zatčen a uvězněn v proslulé věznici Citadele. Odtud však uprchl a postupně se dostal až do Francie, kde se zapojil do bojů na Loiře a Marně. Po porážce Francie fašistickým Německem se díky hromadnému transportu zbytků poražených jednotek dostal do Anglie. Tam dokončil studium medicíny a jako voják také absolvoval parašutistický kurs, aby mohl být vysazen na území okupovaných fašisty.
To se také později stalo, a Šťastný se dostal do bojových akcí na okupovaném československém území. Zúčastnil se bojů na Dukle, u Zenkové, v Zaržíně či Roztoku. Osudným se mu staly další akce během Slovenského národního povstání, když byl zajat při přechodu jeho jednotky přes Chabanec v Nízkých Tatrách.
Když se občané Luhačovic až s odstupem času po skončení války dozvěděli o smrti Františka Šťastného, byla ve městě 20. ledna 1946 uspořádána smuteční tryzna.
Šťastný také posmrtně obdržel řadu vyznamenání. Prezidentem Československa byl v roce 1945 vyznamenán in memoriam Československým válečným křížem a Československou medailí za chrabrost a později mu byly uděleny i další pocty.
Roku 1967 byl na počest Františka Šťastného pojmenován jeden z luhačovických pramenů, do té doby známý jako Gejzír. Jeho jméno nesl od roku 1979 také závod v orientačním běhu. V Luhačovicích je na budově staré pošty, kde před lety Šťastný žil, umístěna pro připomínku této významné osobnosti dějin pamětní deska.
(Článek vznikl s využitím životopisu, který sestavila Marcela Semelová)
