Řeč byla mimo jiné o tom, že tajemník musí respektovat někdy i odlišné názory zastupitelů města. Řešili jsme také, proti jakým nešvarům musí vedoucí úřadu stále bojovat. Jahoda rovněž prozradil, že nechce v penzi jen odpočívat.

Na radnici jste působil spoustu let. Kolik vlastně?
Ve veřejné správě jsem od roku 1990, od tehdejších voleb jsem byl krátce zastupitelem a chvíli také radním. Zaměstnancem města jsem od roku 1992, takže zhruba dvaadvacet a půl roku. Z toho osm let jsem zastával funkci vedoucího odboru finančního a správy majetku a od roku 2000 tajemníka městského úřadu.

Jak jde srovnat práce úředníka radnice a komunální politika, do které jste se také angažoval?
Jsou to dvě roviny, které se dotýkají jedné věci. Tou je správa území osídleného lidskou společností. Rovina komunální politiky je samosprávnou částí veřejné správy. Je reprezentována vůlí občanů, prostřednictvím volených zastupitelů, kteří hájí jejich zájmy. Úředník pak realizuje rozhodnutí zastupitelů. Současně však řada úředníků městského úřadu vykonává činnosti, které jsou na základě zákona svěřeny obecním úřadům státem. Jedná se o agendy státosprávní činnosti, do kterých více či méně komunální politici nezasahují. Například na Slovensku je výkon státní správy oddělen od samosprávy, v České republice funguje model smíšený. Obecní úřady vykonávají veřejnou správu v samostatné i přenesené působnosti.

Myslíte, že Slováci mají systém lepší?
To záleží, jak se to nastaví. Tedy kompetence, struktura, uspořádání. Obojí může fungovat dobře i špatně, ale v první řadě jsou výsledky závislé na lidech. Pokud budou kteroukoliv správu vykonávat byrokraté, bude to špatně. Projevy byrokracie je nutné neustále hlídat a pokud možno eliminovat. To je jedna z hlavních úloh vedoucích úředníků. Důležitá je ale práce s lidmi. Byrokracii nevytváří nikdo jiný než úředník.

Jak se s tím dá bojovat?
Za byrokracii považuji každý úkon úředníka, který je zbytečný. Když například zákon ukládá povinnost ověřit totožnost občana a neupřesňuje jakým způsobem, stačí, aby úředník podpisem potvrdil, na základě kterého dokladu totožnost ověřil a nemusí si chtít zbytečně kopírovat jeho občanský průkaz nebo dokonce vyžadovat ověřenou kopii. Celou řadu podobných úkonů vytváří úředníci sami, což je podstatou byrokracie a také neochota nést osobní odpovědnost za svou práci. To je však nikdy nekončící práce, snažit se zamezovat byrokracii. A nikdy s tím nemůžete přestat. Když přestanete, většina úředníků začne vytvářet prvky byrokracie. Mou snahou bylo vždy projevy byrokracie na našem úřadu minimalizovat a bránit jejich projevům.

Tajemník – to slovo skrývá „tajemno“. Jak moc tajemný je pan tajemník Jahoda?
Nejen já, ale ani žádný jiný tajemník úřadu, pokud chce být dobrým tajemníkem, moc tajemný být nemůže. Vykonáváme veřejnou správu a mimo otázky týkající se např. bezpečnosti, spojené někdy logicky s tajnými materiály, kterých je ale málo, není co tajit. Právě naopak.

Co se vám na práci tajemníka nejvíce líbilo?
Máte bezprostřední možnost podílet se na správě a rozvoji města. Po každém člověku zůstane vždy nějaká stopa, jak výrazná a trvalá ukáže až čas. Rozhodující je, jak příležitost v dané pracovní pozici využijete. Také je nutné si uvědomit, jaké máte kompetence. Kde začínají, ale také kde končí. Zde mám na mysli vrcholnou nezastupitelnou rozhodovací kompetenci volených zástupců občanů – zastupitelů.

Můžete to přiblížit?
Zastupitelstvo je orgán, který rozhoduje také o rozvoji města. Tajemník je statutárním zástupcem města vůči zaměstnancům úřadu. Další činnost spočívá v plnění úkolů uložených zastupitelstvem nebo radou města. Například si jako tajemník můžete myslet, že se ulice Dr. Veselého neměla rekonstruovat a raději se měla provést rekonstrukce ulice Nádražní nebo něco jiného. Když ale vyčerpáte všechny možnosti, jak přesvědčit zastupitele, aby se rozhodli podle vašeho názoru, nemůžete být zklamaný z toho, že rozhodli zastupitelé jinak. Je to jejich vůle a snad i většiny občanů, proto byli zvoleni. Jejich mandát je sice časově omezen, ale musí se v tu chvíli respektovat.

Musel jste se často smířit s tím, že máte jiný názor?
Měli jsme tu vypracované stavební projekty na rekonstrukci ulice Nádražní nebo náměstí 28. října. Zastupitelstvo v dalším volebním období rozhodlo, že nebude náměstí, ale důležitější je postavit novou plovárnu. Je však nutné zdůraznit, že obé je pro určitou skupinu občanů prospěšné. Jde pouze o priority a respektování názoru většiny.

Zažil jste několikeré vedení města. Nebyla někdy snaha ze strany politiků na Vaše odvolání?
Tajemníka sice jmenuje a odvolává starosta, ale rozhodnutí musí potvrdit ředitel krajského úřadu. To je taková pojistka kontinuity výkonu přenesené působnosti státní správy. Za svého působení jsem jako pracovník úřadu zažil pět starostů. A ani jednou jsem z jejich strany nějakou takovou snahu nezaznamenal. Někteří zastupitelé se svého času, když byli noví, o to snad snažili, Nenalezli však pádný důvod k takovému kroku.

Je někdo ze zaměstnanců úřadu, kdo Vás opravdu mile svou prací překvapil?
Většina zaměstnanců, kterých je na úřadu kolem šedesáti, má na pracovní smlouvě můj podpis, tedy jsem je přijímal na úřad. Mohu zaručit jejich kvalitu. Většina úředníků vykazuje dobré a vyhovující plnění svých agend. Celá řada však vykazuje nadprůměrné a vynikající pracovní výsledky. Lze je považovat za skutečné odborníky ve svém odborném zaměření. U celé řady z nich mohu vidět odborný, profesionální růst. Nedovolím si proto jmenovitě nikoho vyzdvihnout. Myslím si také, že na úřadě je dobrý kolektiv.

Můžete skladbu kolektivu popsat?
Jsou lidé průměrní, podprůměrní a nadprůměrní. Nechci teď říkat procenta, kolik je kterých. Ale i ti, o kterých byste například řekli, že jsou podprůměrní, byli v době jejich nástupu na úřad nejlepší z uchazečů, kteří měli zájem o konkrétní práci na úřadě. Když jsem je přijímal, byli to ti nejlepší z možného výběru. S lidmi je potřeba neustále pracovat a snažit se, aby se stále zlepšovali.

Výběr lidí není asi jednoduchá věc?
V roce 2003 jsme se stali úřadem obce s rozšířenou působností a rapidně kvůli tomu musel vzrůst počet zaměstnanců asi na pětašedesát. Začínalo se s reformou veřejné správy, radnice se rekonstruovala a úřad sídlil na čtyřech různých místech. Musel jsem vypracovat nový organizační řád a přijmout pětatřicet úředníků na výkon různých agend, které do té doby úřad nevykonával. Byla to i pro mne velká neznámá. Na všechny pozice byla vypsána výběrová řízení. Zde musím ocenit velkou důvěru, kterou mi v této činnosti projevil tehdejší starosta. Pak zasedala nová rada a já jsem musel navrhnout na jmenování šest nových vedoucích jednotlivých odborů úřadu. Výběr nových pracovníků záleží na několika základních faktorech. V prvé řadě jsou to znalost agendy, kterou je potřeba obsadit, a cit pro posouzení nejvhodnějšího uchazeče. Obé záleží také na zkušenostech.

To muselo být těžké, všichni si vždycky říkají, proč by tam měl být ten nebo onen…
Členům rady jsem tenkrát předložil přihlášky všech uchazečů. V každém výběrovém řízení bylo více jak dvacet přihlášek. Po několika hodinách jednání rada všechny mé návrhy bez problémů přijala a jmenovala mnou vybrané a navržené uchazeče, jako skutečně ty nejvhodnější. Je to vždy jen o důvěře. Důležité je si uvědomit, že při výběru nových zaměstnanců bude jen jeden spokojený, ostatní budou zklamáni.

S koncem práce ve funkci jste musel předat celou agendu úřadu. Jak to šlo?
Bývalý starosta PhDr. František Hubáček, který bude od ledna mým nástupcem, ukončil své působení ve Střední odborné škole, odkud byl do někdejší funkce uvolněn. Již v prosinci nastoupil na městský úřad, abychom mohli provést řádné předání agendy tajemníka městského úřadu včetně informací o různých rozpracovaných úkolech nebo těch, které ho čekají.

Předpokládám, že Vy jste předal vše, jak se to má dělat…
Samozřejmě, ale podepsáním předávacího protokolu a čerpáním dovolené moje práce zcela neskončila, protože mi i přes tu dovolenou až do definitivního odchodu z funkce zůstaly některé povinnosti do konce roku. Například účastnit se jednání zastupitelstva a rady města.

Úředníkem jste byl dlouho. Vaše děti se také „potatily“ a jsou z nich úředníci?
Syn tolik ne. Je vystudovaný ekonom. Pracuje ve Zlíně a s rodinou žije v Prostějově. Dcera pracuje zde v Luhačovicích na úřadě. Pravdou je, že tu práci ve veřejné správě asi máme trochu v genech. Dědeček Bedřich Jahoda byl totiž prvním poválečným starostou Luhačovic.

Čemu se budete v penzi věnovat?
To trochu souvisí s tím, jak jsem se na úřad dostal. Když přišla devadesátá léta, pracoval jsem u státních lesů v Luhačovicích. Ty se transformovaly, situace v oboru byla nepřehledná a přestala mi vyhovovat, tak jsem si začal hledat nové uplatnění. Dostal jsem tehdy nabídku od vedení města jít pracovat na úřad na finanční odbor a přijal jsem ji. Starostovi jsem ale řekl, že mám podmínku.

Jakou?
Že bych se rád staral o lesy, které v té době přecházely ze státu na obce, jako odborný lesní hospodář. Město Luhačovice převzalo 270 hektarů lesa. Od té doby vykonávám pro město odbornou správu lesů. Pokud mi budou síly stačit, rád bych se tomu věnoval ještě dále.

Takže to je práce, která je koníčkem?
Ano. Ale jinak jsou mé koníčky rekreační sporty – cyklistika, lyžování, vysokohorská turistika, ale také staré motocykly a celá řada dalších aktivit.

Práce tajemníka města vám jistě i osobně hodně dala?
Když jsem vstoupil do veřejné správy, nevěděl jsem o té práci téměř nic. Na radnici jsem chodil do té doby snad pouze k volbám. Neznal jsem ani jména všech ulic ve městě. Těch dvacet dva let na městském úřadu je jako jedno velké, dlouhé studium veřejné správy. Práce na radnici neskutečně obohatila můj život a formovala mou osobnost po mnoha stránkách. Snad bez nadsázky a i s dávkou neskromnosti mohu říct, že když někdo chce vědět, co se po roce 1990 ve vztahu k veřejné správě v Luhačovicích událo, tak se zeptá mě. Protože když to již nevím já, tak snad nikdo jiný.

Ing. Michael Jahoda
Narodil se v roce 1951 v Praze.
Od narození je občanem Luhačovic.
Vystudoval Vysokou školu zemědělskou, fakultu lesnickou v Brně, získal titul inženýr.
Pracoval 17 let v různých technických funkcích u lesních závodů státních lesů v Ostravici, Vítkově a Luhačovicích.
Byl v letech 1990-1992 zastupitelem Luhačovic a členem městské rady.
Zaměstnancem městského úřadu je od roku 1992.
Je ženatý, má dvě dospělé děti, které už mají své rodiny.