„Jedná se už o 9. ročník. DDM umožňuje využít klubovny se zázemím, kde účastníci přespávají, a výuka probíhá v tělocvičně základní školy,“ přiblížila pedagožka volného času DDM Luhačovice Jana Ďurďová . Nocleh je spartánský – na matracích ve spacáku. Kromě lekcí a procházky po lázeňském městě také nabídla akce už podruhé sobotní večer v klubu Sokolka. Tam si aktéři spolu v historických kostýmech (pokud si je přivezli) mohli zatančit při stylové hudbě. A kdo na školu historických tanců jezdí? „Obvykle nadšenci aktivní v nějakých tanečních skupinách, ale i jednotlivci, které tato záliba zaujala a třeba by chtěli založit taneční soubor. Často semináře využívají lidé z bližšího okolí, pro které je jet na kurzy do Prahy už zbytečně daleko,“ popsala Ďurďová. Nejvíc účastníků bylo zatím na druhém ročníku. „To jich bylo 80. Na počtu se projevuje v posledních letech asi i předešlá ekonomická krize – koníček je to nákladný. Jednak se platí kurzovné, ale je i vysoká cena kostýmů. Lidé tak jezdí třeba jen jednou za dva roky,“ poznamenala. Obvykle prý jezdí vysokoškoláci či lidé do třiceti let. Kurzy v Luhačovicích zakládala právě Ďurďová. „V rámci DDM tu fungoval jednu dobu historický šerm a chtěli jsme to spojit i s tanci. Vlastní choreografie nebyly tolik zdařilé, tak jsem vyrazila sama na seminář v Mělníku a potom jsem požádala pana Smahu, který ho vedl, zda by nešlo takovouto akci udělat i v Luhačovicích,“ uvedla pracovnice DDM.
Škola starého tance, kterou Miroslav Smaha vede, už pořádá kurzy v Praze ale i dalších místech od roku 1998. Smaha, který tančí už od 16 let, prozradil, co škola pro letošní luhačovický seminář připravila. „Zaměřili jsme se na období vrcholného středověku, písně francouzských trubadurů a truvérů a německých minnesängrů. To byli potulní pěvci, básníci, často i s šlechtickým titulem. Bavili panstvo při různých slavnostech. Skládali písně a vynikali i v tancích a vedli tehdy tu taneční zábavu. Nejstarší instrumentální a světské skladby, kterým se věnujeme, se dochovaly z dvanáctého století,“ sdělil Smaha. Jak popsal, jde o také o dvorskou etiketu, která ale souvisí i s láskou. „Tancem se totiž často seznamovalo. I proto u dvorů byl tanec už tehdy vyučován. Moderní klasické tance jsou ale úplně jiné, k těm má nejblíže tanec období baroka. To, čemu se v Luhačovicích budou posluchači na hodinách věnovat je úplně jiná technika, jiný styl,“ popsal Smaha. Lektoři školy tak musejí například vysvětlovat, jak odlišně se při těchto tancích došlapuje, či jaké je držení těla. Rady poslouchal i Míšo Zeman z Bratislavy, který do Luhačovic na tento kurz zavítal poprvé. „Tancuji už asi pět let. A co mě k tomu přivedlo? No ženská,“ vysvětlil s úsměvem. Přestože s onou přítelkyní už není, sám u koníčku zůstal. „Baví mě to. Jezdím i na různé festivaly, potkávám zajímavé lidi. Vystupuji i se skupinou, která se tomu u nás věnuje,“ řekl. A proč ho to tolik baví? „Na festivale třeba tři dny zapomenu na ten moderní svět a všechny jeho technologie. Žijeme tam takový středověký život,“ poznamenal Zeman. Odpočinout od telefonů a počítačů si prý opravdu potřebuje. „Jsem totiž informatik,“ vysvětlil.
Z Prahy na akci dorazila už poněkolikáté Běla Moravcová, která se této zálibě věnuje už od roku 2005 a je pravidelnou návštěvnicí luhačovických setkání. A jaká byla její cesta ke starým tancům? „Chtěla jsem studovat historii, zajímala se o ni a jezdila na různé akce. Tam kluci šermují a mě zajímalo, co tam mohou dělat holky. Tak jsem se dostala k těmto tancům, kterým jsme se s pár holkama začaly věnovat,“ vzpomíná Moravcová. Záliba pro ni znamená také vybavení se historickými kostýmy, kterých má hned několik. „Na gotiku tři, na renesanci dva, pak ještě barokní kostým a oděv jako z devatenáctého století,“ vyjmenovala. Potvrdila také, že starost o tyto šaty je nákladná a není jen tak. „Používají se materiály jako hedvábí či samet. Takto honosné šaty se musí dávat do specializované čistírny,“ nastínila.
