Zastřešující téma setkání bylo zaměřeno na optimalizaci diagnostiky a léčby v biologické psychiatrii. Pojem psychiatr a psychiatrie je každému asi celkem jasný. Co si ale představit pod termínem biologická psychiatrie, vysvětlil předseda Společnosti pro biologickou psychiatrii, profesor Ladislav Hosák. „Biologická psychiatrie je podskupina oboru psychiatrie, zabývá se biologií mozku – tedy genetikou mozku, působením látek v mozku, nervovými buňkami, zobrazovacími metodami a podobně. Jde o to, co se dá objektivně měřit. Je to hraniční obor s neurologií. Ta se zabývá biologickým podkladem nervových poruch, psychiatrie se zabývá biologickým podkladem duševních poruch,“ objasnil Hosák.
A proč je takovýto kongres podle něj důležitý?: „Má několik významů – jednak pro úzké specialisty v oblasti výzkumu dává nové podněty v oblasti biologie duševních poruch, například genetiky, zobrazování mozku, EEG. A třeba pro běžné psychiatry dává nové podněty pro léčbu pacientů v klinické praxi,“ poznamenal Hosák.
O akci byl mezi odborníky značný zájem. „Celkem na letošní konferenci dorazilo 430 účastníků. Jsou zde i zahraniční účastníci a přednášející. Například profesor Jan Volavka, který přijel z USA, ale jak jméno napovídá má české kořeny, nebo profesor Haen z Německa. Účastní se také předseda České psychiatrické společnosti Zdeněk Kalva a řada dalších špiček z oboru,“ nastínila Marie Semelová, jednatelka společnosti LMC, která kongres organizuje.
Z témat jednotlivých sympozií lze uvézt například blok „Přínos biologické psychiatrie k optimalizaci diagnostiky a léčby“ nebo třeba část nazvanou „Prevence násilného chování u schizofrenie“.
Celá oblast psychiatrie se za poslední léta posunula v řadě věcí, které jsou ty nejzásadnější? „Jednak probíhá psychiatrická reforma o níž se lze dozvědět dobře na webu Psychiatrické společnosti ČLS J. E. Purkyně. Snažíme se o to, aby co nejméně pacientů bylo hospitalizovaných, aby ti lidé nebyli vytrháváni ze svých rodin a prostředí,“ poznamenal profesor Hosák.
V poslední době veřejnost zná z médií ale i některé tragédie způsobené právě pacienty v psychiatrické léčbě. Například zabití studenta školy Žďáru nebo ubodání knihovnice na Plzeňsku. Jaký je Váš pohled na tyto události? „Je nutno si ale uvědomit, že tato republika má cca 10 milionů obyvatel a nějakou duševní poruchou za svůj život onemocní desítky procent z nich. Samozřejmě takovéto tragédie všechny psychiatry hluboce mrzí a hledáme východiska, aby se neopakovaly. Ty případy určitě povedou ke zlepšení metody péče o nebezpečné psychiatrické pacienty, kterých je ale v té obrovské mase celkového počtu psychiatrický pacientů nepatrné množství. Bude jistě zdokonalován systém péče o tyto jedince a například vedena striktnější evidence takovýchto případů,“ sdělil Hosák. Psychiatři se však podle něj při své práci ocitají pomyslně mezi dvěma mlýnskými kameny. „Na jedné straně je třeba chránit společnost před agresivními duševně nemocnými, na druhé straně je ovšem neméně závažná otázka lidských práv a svobody člověka a možnosti někoho omezit proti jeho vůli. Což jsou oboje velmi citlivá témata, která jsou také hodně v rukou právníků a parlamentu, pracujících na zákonech, které v této věci musejí znamenat přijatelný kompromis,“ upozorňuje Hosák. Kromě legislativy a systému péče pro lékaře, pacienty i veřejnost hodně situaci s psychiatrickými pacienty za poslední léta změnila i dostupnost různých nových léků. „Máme stále více preparátů, které stačí aplikovat injekcí jednou za měsíc a pacient je kryt dávkou účinného léku. Nedostávají se však kvůli ceně často tak dobře do praxe. Obecně také ubylo různých nežádoucích účinků, ale i dnes jsou některé závažné, například problém přibírání na váze nebo náběhu na cukrovku. Ale je to rozhodně lepší než klasická antipsychotika v minulosti, kdy měli pacienti poruchy pohybu, chovali se bizarně na veřejnosti. To pak lidi s duševní poruchou stigmatizovalo. Z hlediska moderních preparátů se to každopádně hodně lepší, ale nedá se říct, že by bylo úplně vyhráno,“ komentoval Hosák.
