Děti ze základní školy Luhačovice, jako řada jejich vrstevníků, v úterý 30. června vyrazily pro vysvědčení. Než přijde „paň čitelka“ ještě kluci stihnou přímo ve třídě fotbal s pomačkanou plechovkou od energydrinku a pak už vydržet to nekonečné čekání, až se čas přehoupne k předávání vysvědčení. Uklidnit se po příchodu pedagožky a ještě si vyslechnout hlášení ředitele školy. Ten shrnuje úspěchy, mluví o tom, kolik bylo vyznamenání v jednotlivých třídách, zmiňuje pochvaly. Dvojka z chování je letos jen jedna a škole se dařilo i v různých soutěžích, takže může zhodnotit školní rok jako velmi vydařený. Na konec nezapomene upozornit na bezpečnost o prázdninách: „…abychom se tu v září ve zdraví zase sešli…“

A teď už „vízo“. Některé učitelky volají žáky pro oživení abecedně od konce. Průběh je ale podobný. „Krásné vysvědčení, samé jedničky. To mi dělá radost,“ chválí třídní. „Pěkné vysvědčení, škoda té jedné dvojky, ale to si jistě napříště opravíš…,“ rozléhá se třídou hlas učitelky. Někdy je slyšet ale i pokárání, i když dobře míněné: „Tak takové vysvědčení už příště nechci dávat,“ musí si vyslechnout žák, který lajdačil. V průběhu nebo na závěr dostávají učitelky také kytičky nebo bonboniéry. Žáci po převzetí vysvědčení odcházejí a hrnou se ze školy na prázdniny. Deváťáci se loučí v respiriu školy mezi sebou i s pedagogy. Nechybí obětí a občas ani slzy, protože končí jedna z etap jejich života.
A jak mohli být letos žáci ZŠ Luhačovice s vysvědčeními spokojeni? Velká část z nich asi ano. „Na prvním stupni mělo z 226 dětí 190 vyznamenání, na druhém stupni pak ze 343 žáků prospělo s vyznamenáním 132 žáků. Nechybí ani 3 pochvaly ředitele za vzornou pomoc dětí paní, která měla na nádraží nenadálé zdravotní potíže. Uděleno bylo také 7 dalších ředitelských pochval za práci ve škole a soutěže,“ shrnuje ředitel školy Roman Lebloch. Ne všichni žáci ale mohou být hrdí na to, co za tento školní rok předvedli. „Na druhém stupni se našli také dva repetenti, kteří nasbírali více než dvě nedostatečné a dva žáci s jednou pětkou, kteří budou skládat opravnou zkoušku,“ podotkl Lebloch. S chováním žáků je vesměs spokojen. „Vyhnuli jsme se nějakým větším excesům, je jen jedna dvojka za neomluvené hodiny,“ nastínil. A jak doplňuje, i u tohoto žáka se díky spolupráci s rodiči problém zavčasu řešil. „Pokud žák není řádně omluven a nepřijde, kontaktujeme vzápětí rodiče a mluvíme s nimi o absenci, takže se snažíme problém podchytit hned v zárodku,“ poznamenal Lebloch.
Odchodem žáků škola osamí, ale dlouho prázdná nebude. Děti o prázdninách vystřídají řemeslníci. Při odchodu už slyším, jak se ředitel domlouvá se školníkem, kdy přijdou malíři. Ve městě v den vysvědčení ještě atmosféra tohoto slavnostního okamžiku vydrží po zbytek dne. I v samoobsluze tak může člověk zaslechnout paní u pokladny, jak říká pracovnici prodejny: „To víte, bylo to vysvědčení, tak vnukovi musím něco dát!“ A ukazuje na sladkosti na vyskládané na pokladním páse. Cukrárny budou mít asi také radost, protože na zmrzlinu vyrazí hlavně s menšími žáčky nejedni rodiče. A děti mohou také zajít do Městské plovárny, kde je v den vysvědčení čeká zvýhodněné vstupné, na což je upozornil i při hlášení ve škole ředitel Lebloch.