Co bude na chystané výstavě?
Budou k vidění různé zakládající dokumenty, historické fotky, představíme i nejhodnotnější lovecké trofeje z naší honitby. Výstava je také určena pro žáky místní ZŠ, které provede náš člen a bude pro ně připraven i zábavný kvíz o přírodě a lesní zvěři.
Co nabídne Svatohubertská noc konaná v Elektře 21. listopadu?
Tradičně zahrají dvě muziky – v salonku bude místní cimbálová muzika Zálesí a na hlavním sále zahraje Polančanka z Valašské Polanky, což je proti minulému roku změna. Bude samozřejmě bohatá tombola, jako vždy částečně zvěřinová. Pro hosty budou připraveny zvěřinové speciality.
Teď na podzim probíhají různé hony, jaká zvěř se loví?
Loví se drobná zvěř – bažanti a zajíci, kterých je ale u nás málo. Také se loví i spárkatá zvěř, což je u nás srnčí, dančí a černá.
Zvěř ale nejen lovíte, staráte se o ni, že?
Již v průběhu podzimu začínáme s přikrmováním zvěře. Staráme se o 41 krmelců, 15 zásypů a 45 slanisek. Snažíme se také drobnou zvěř vypouštět do honitby, např. jsme nakoupili bažanty nebo divoké králíky. Současně snižujeme stavy zvěře škodící myslivosti.
Ta zvěř škodící myslivosti je co?
Hlavně lišky, kuny a jezevci. Letos jsme už ulovili 19 kusů lišek a jednoho jezevce.
Někdy se zvěř také srazí s autem, jak se to řeší?
Jsme domluveni s policií, že nás zavolá a my si sraženou zvěř převezmeme.
Co se s takto uhynulým zvířetem dělá?
Zvěřina je nárazem rozdrcená a nepoživatelná, a proto je zlikvidována v rámci veterinárních předpisů. K ničemu jinému obvykle není. Řidič dostane od nás potvrzení, že jsme sražený kus převzali a má tak doklad pro svoji pojišťovnu.
Poslední léta se využívá proti srážkám se zvěří pachových ohradníků, nakolik to pomáhá?
Pomáhá to, ale lidi je bohužel i kradou. Takže by si měli uvědomit, co těmi krádežemi způsobují. Škoda na zvěři není malá, je ale nesrovnatelná se škodou na tom autě.
Srážka může být nebezpečná i pro lidi v autě. To jsem nečekal, že se ohradníky kradou!
Ano, je to velký problém. Aby se mohly vůbec udělat, dostali jsme i dotaci od města. Musíme obnovovat totiž i stávající ohradníky, protože medvědí pižmo, které se do nich dává, asi po čtvrt roce vyvane. Počet výjezdů ke sražené zvěři je díky pachovým ohradníkům v současné době nejméně o polovinu menší.
Jak velká je vůbec honitba, kde hospodaří Vaše sdružení?
Je to 1222 hektarů jak lesa, tak polních pozemků i vodní plochy kolem Luhačovic. My hospodaříme na území, které máme pro naši činnost v nájmu od Honebního společenstva Luhačovice, což je sdružení majitelů těchto pozemků. Je mezi nimi město, singulární společnost, pastevní družstvo a soukromníci. Jedná se o honební pozemky mimo zastavěnou část.
Ale zvěř někdy zabloudí i mezi domy, třeba srnky se objevují přímo nad luhačovickou Městskou knihovnou…
Ano, to máte pravdu. Musíme si uvědomit, že naše honitba má tvar prstence kolem zástavby Luhačovic a proto např. v zimním období hledá často zvěř potravu mimo své obvyklé teritorium. Lidé by měli ale akceptovat, že divoká zvěř není kráva zavřená v ohradě.
Nejvíc je tu jaké zvěře?
Srnčí a dančí. My se snažíme zvěř odlovovat dle zákona, aby stavy byly v normě. Vloni jsme u dančí zvěře požádali i o navýšení odlovu, aby nedocházelo k přemnožení.
Kolik má teď vaše sdružení členů?
K dnešnímu dni 26. Všichni se pravidelně 1x měsíčně scházíme na členské schůzi na naší chatě Obora nad městem. Průměrný věk členů je ale 58 let. Já mám 41 a jsem skoro nejmladší, takže by to chtělo trochu omladit. Chodit v zimě pravidelně plnit krmelec do zasněženého lesa je docela náročné.
Proč nemají mladí zájem?
V konkurenci počítačů a atraktivních volnočasových nabídek nemůžeme uspět. Myslivost není jen zábava, ale také spousta užitečné práce pro přírodu.
Někteří mají možná obavu z různých neštěstí, která se stala na honech…
Na to má asi vliv i určitá mediální masáž. Nějaký incident se sice výjimečně stane, ale třeba při srovnání s počtem smrtelných nehod na silnicích, je počet obětí spojených se střelbou v lese minimální. Že dojde k nešťastné náhodě nebo k selhání jedince bohužel nikdy nelze zcela vyloučit. Zvlášť když počet aktivních myslivců je značný a mysliveckých akcí se po republice koná spousta. Podléhají přitom ale samozřejmě různým předpisům. Nosíme sice střelné zbraně, ale jen na základě zbrojních průkazů. Ty jsou policií kontrolované a musíme si je i se zdravotní způsobilostí pravidelně obnovovat.
Co vše vlastně jako sdružení děláte?
Pečujeme o zvěř, udržujeme její kmenové stavy, pomáháme jí v době strádání přikrmováním, nakupujeme i léčiva, která se do krmení přidávají. Všechny honitby v okrese mají určený stejný termín, aby se léčivo podalo současně a bylo tak účinné.
Určitě ale nejde jen o to krmení…
Snažíme se také o osvětu mezi mládeží a dlouhodobě také spolupracujeme se společností Zálesí. Když kosí louky, zavolají nám den předem, abychom ráno vyhnali zvěř, kterou by jejich stroje mohly smrtelně zranit. Bývá to hlavně v době kladení mláďat.
A co třeba pytláctví, je tu tento problém?
Ano, měli jsme tu případ tak před půl rokem, kdy jsme našli zastřelené srny pod Horním dvorem. Byly postřelené malorážkou. My střílíme zásadně kulovnicí větší ráže, malorážka zvíře poraní a to pak trpí, než uhyne. Pytláctví se ale těžko dokazuje, pokud přímo nechytíte někoho se zbraní v honitbě.
Co ještě škodí zvířatům v lese, kromě pytláků?
Problémem posledních pár let je ježdění čtyřkolek a terénních motorek po lese, kde samozřejmě nemají co dělat. Zvěř to plaší. Není správné ani venčení psů na volno v honitbě, protože mohou štvát a strhnout zvěř.
Vraťme se k činnosti sdružení. Co vše ještě děláte?
Posledních osm let přispíváme i ke kulturnímu životu v Luhačovicích organizováním Svatohubertské noci, která navazuje na předchozí „Červencové noci“ v zámecké zahradě a také na plesy ve Společenském domě.
Vloni měl fungovat i kroužek myslivosti, ne?
Snažili jsme se tu tradici obnovit ve spolupráci s DDM Luhačovice, ale přihlásil se jen jeden zájemce. Nutit děti samozřejmě nemůžeme, ale i tak se jim snažíme věnovat.
V čem to spočívá?
Třeba v zimě pořádáme pro školku návštěvu lesa. Začínáme na naší chatě, kde dětem uvaříme čaj na zahřátí, a potom s nimi jdeme do krmelce přikrmovat zvěř. Ve spolupráci s místním Junákem děláme také na jaře úklid okolí města. V září v rámci Týdne mobility organizujeme pochůzku po lese pro děti pátých tříd. Ukazujeme jim druhy stromů a rostlin a své znalosti si pak mohou ověřit formou soutěže na naší chatě. Se školní družinou zase spolupracujeme na sběru kaštanů. Závěrečné vyhlášení vítěze sběru probíhá opět na myslivecké chatě, při kterém dětem rozdáváme různé odměny a ukážeme jim také výcvik loveckých psů. Děti to, myslím, baví. A my jsme moc rádi, že nám sběrem pomáhají starat se o zvěř. Jen loni děti nasbíraly půl tuny kaštanů, což je obrovské množství.
Když mluvíme o dětech, vy sám vychováváte nějaké myslivecké následovníky?
Mám dva syny. Mladší měl 13, staršímu bude 15. Chodíme spolu odmala pravidelně přikrmovat v zimě zvěř a také mi pomáhali při výcviku našeho loveckého psa. Do lesa na čekanou se mnou chodí spíš ten mladší.
A máte i nějaké koníčky kromě myslivosti?
Ještě s otcem včelařím, také chovám králíky.
A jak často se dostanete do lesa?
To záleží na okolnostech, na rodině, na čase. Teď začíná sezóná honů, kam jsem zvaný i do okolí. Myslivci přitom honem nazývají jen pokud se ve skupině loví drobrná zvěř, tedy zajíci a bažanti, což vlastně v luhačovické honitbě kvůli nízkému počtu této zvěře neděláme. Pokud jdeme takto na divočáky, je to natláčka, skupinový lov na vysokou se pak nazývá naháňka. Těchto různých loveckých akcí je teď hodně, a proto jsem v tomto období opravdu často pryč. Chtěl bych tedy poděkovat i své ženě, že má pochopení pro mého koníčka.
Zaměstnán jste u státního podniku Lesy ČR. To se dostanete do lesa i v práci, ne?
Zdálo by se, že je to propojené, ale lesák a myslivec není to samé. Pracuji jako správce drobných vodních toků. Do lesa jako myslivec tedy chodím po práci.
Když ve volnu chodíte lovit, kdy vyrážíte?
Chodím do lesa navečer před setměním nebo v noci za úplňku.
A co byl Váš nejlepší úlovek?
V loňském roce se mi po 15 letech v Mysliveckém sdružení Luhačovice podařilo ulovit daňka, který byl na výstavě ohodnocen stříbrnou medailí. Je to jeden z nejhodnotnějších úlovků v naší honitbě.
A předpokládám, že jako myslivec si zvěřinu také rád dáte. Co máte nejraději?
Asi pečeného divočáka. Někteří mí kolegové si ale určitě radši dají dančí guláš. Ten, stejně jako dančí svíčkovou á kančí plátky bude možné ochutnat právě na letošní Svatohubertské zábavě 21. listopadu, na kterou občany Luhačovic i všechny ostatní srdečně zvu.
