Vaší společnosti se v uplynulém roce nebývale dařilo, že?
Společnost překročila v minulém roce vysněný obrat 1 miliardy korun. Celkové tržby společnosti dosáhly částky jedné miliardu padesát milionů korun. Při současných cca 550 zaměstnancích je rok 2015 nejlepším rokem v historii Zálesí a.s. Odvíjí se od toho přirozeně řada úvah do budoucnosti, které ale musíme korigovat s reálnými možnostmi společnosti, ale především s ekonomickým a politickým vývojem a stabilitou v Evropě, snad i ve světě.
Máte několik závodů. Který byl největším tahounem?
Jsme hodně diverzifikovaná společnost, máme šest okruhů výrobních činností a služeb. Asi 80 procent výkonnosti firmy dělají tři významné průmyslové závody. Největší z nich a ekonomicky nejvýznamnější je v současné době závod Plasty, což je výroba technických výlisků s převahou pro automobilový průmysl, ale i výroba vstřikovacích forem ve vlastní nástrojárně. Druhým nosným závodem je závod Obaly. Zálesí a.s. je největším výrobcem laminátových tub v České republice. Mnozí ani nevědí, že doma používají zubní pastu, jejíž obal byl vyroben v Luhačovicích. Třetí, stejně významný je závod Kovo. Strojírenská výroba je převážně zaměřena na výrobu součástek pro automobilový průmysl a pro traktory Zetor. Do úplného výčtu našich aktivit patří ještě Obchodní závod, provozování čtyřhvězdičkového wellness hotelu Pohoda a zemědělská výroba.
Zemědělská výroba se ale v průběhu roku osamostatnila jako samostatná akciovka, že?
Ano. K 1. 11. 2015 došlo k odštěpení zemědělského závodu jako části podniku Zálesí a.s. do samostatné, sesterské firmy Zálesí agro a.s. Jediným důvodem odštěpení byla změna legislativních podmínek pro poskytování evropských dotací. Pro jejich splnění jsme tento administrativně náročný krok museli učinit. Máme tedy v Luhačovicích dvě firmy patřící stejným vlastníkům, ale hospodařící již každá na své IČO a svůj účet.
Ty zemědělské aktivity, to je hlavně chov krav na maso, že?
Ano, výroba je zaměřena na chov masných krav bez tržní produkce mléka. V letním období paseme v okolí Luhačovic více jak tisíc kusů skotu. Obděláváme cca 1530 hektarů zemědělské půdy. Celá zemědělská výroba běží v systému ekologického zemědělství, to je bez použití průmyslových hnojiv a chemických prostředků. Hospodaříme i v ochranných pásmech pitné vody a minerálních pramenů, což je dosti náročné. Myslím si, že funkci krajinotvorby a údržby krajiny zabezpečujeme dobře. Hospodařících rolníků je v našem katastru jen několik, rozhodující výměru zemědělské půdy má na starost Zálesí agro, a.s. Jsme rádi, když si to nejen hosté, ale i naši občané někdy uvědomují.
Zmínil jste se, že jednou z aktivit je i činnost Obchodního závodu.
Obchodní závod se již více jak dvacet let zabývá prodejem zemědělských strojů. Je autorizovaným prodejcem traktorů značky Zetor, Valtra a Kubota. Do prodávaného sortimentu patří rovněž stroje a zařízení na zpracování půdy a sklizeň píce značky Pottinger. Zálesí a.s. je rovněž výhradním dovozcem zametacích strojů a univerzálních nosičů švýcarské firmy Aebi MFH. Ke všem dodávaným strojům závod zabezpečuje záruční i pozáruční servis včetně prodeje náhradních dílů.
Co nám řeknete k provozování hotelu Pohoda?
Hotel Pohoda provozujeme od února r. 2012. Rozsáhlá rekonstrukce s přístavbou nás stála cca 150 milionů korun. Máme radost, že po necelých čtyřech letech provozu jsme dosáhli výsledků, kterých jsme se chtěli dopracovat. Daří se získávat stále nové klienty a co je důležité, většina se jich k nám opět vrací. Klientelu máme ze sta procent postavenou na samoplátcích. Našim cílem je během pobytu vrátit lidem energii, umožnit jim maximální relaxaci a odpočinek. Vzhledem k tomu, že zahraniční turistika se zdá v současnosti pro lidi trochu riskantnější, tak věříme, že bychom výsledek roku 2015 mohli zopakovat i letos nebo ho i ještě zlepšit.
Dostalo se do podvědomí veřejnosti to, že Zálesí už dávno není někdejší „Jézédé“, tedy jednotné zemědělské družstvo?
Já si myslím, že zdaleka ne. Hlavně pro starší generaci jsme pořád „Jezeďáci“. Rozhodli jsme se, že uděláme více pro to, abychom svou image v regionu zlepšili. Chceme, aby veřejnost věděla, že jsme skutečně moderní průmyslový podnik. Určitě v tomto roce uděláme „Den otevřených dveří v Zálesí a.s.“ a to nejen pro školy a učiliště, ale i pro širokou veřejnost. Chceme lidi přesvědčit, že umíme vytvořit dobré pracovní podmínky doma, v Luhačovicích, bez nutnosti někam dojíždět.
Jaké jsou výhledy, když byl ten rok tak úspěšný?
Cílem tohoto roku je plus-mínus udržet výkonnost firmy a především vytvořit předpoklady pro skokový nárůst výroby od roku 2017. Jako firma s převahou exportu do EU se opíráme o příslib stálého kurzu koruny vůči euru, naše stávající technologické vybavení a predikovaný mírný růst ekonomiky v Evropě. Co se týká odběratelům, máme za cíl žádného strategického partnera neztratit a pokud možno, spolupráci rozšířit. Souběžně s touto činností musíme bojovat o nové klienty a získat je k nové spolupráci. Vážíme si všech odběratelů. Nemohu zde jmenovat všechny firmy, byl by to obrovský seznam.
Kteří tedy patří mezi ty největší?
Závod Plastymá klíčové odběratele ve firmách Petainer Czech Holdings, Dura Automotive Systems CZ, Dura Automotive Romania, Saft AB, Brano a.s.
Závod Obaly převážnou část produkce exportuje do německých firemDental-Kosmetik, Etol, Permapack. Největším českým odběratelemje společnost Spolpharma. Závod Kovo vyrábí součástky do klimatizací a brzdových soustav, které jsou montovány do automobilů renomovaných značek , jako jsou BMW, Audi, Opel, Ford. Největším odběratelem součástek, které jsou následně kompletovány do podsestav je firma TI Automotiv AC, Continental Automotiv Czech republic, a Zetor.
Jaká byla Vaše cesta na pozici generálního ředitele Zálesí?
Po ukončení studia na VŠE v Bratislavě a následném roce vojenské základní služby jsem do Zálesí nastoupil v roce 1978. Předtím jsem brigádně pracoval i u Lázní Luhačovice, ale ty mi po vojně práci nenabídly. Protože jsem patriot a chtěl jsem pracovat v Luhačovicích, zkusil jsem tehdejší zemědělské družstvo, kde mě přijali.
Jako co jste začínal?
Absolvoval jsemekonomickou školu se zaměřením na ekonomiku a řízení zemědělství. Jako mladý nezkušený člověk neznající provoz jsem si daň začínajícího inženýra se zkušenými středoškoláky přirozeně užil. Začal jsem ve finanční účtárně. Druhou pozici jsem dostal v oblasti tvorby plánů a na rozborech hospodářských činností. Od roku 1985 jsem zastával pozici hlavního ekonoma. V této pozici jsem strávil převážnou část svého, dnes již téměř 39letého působení v Zálesí a.s. Po revoluci jsem tři roky řediteloval hotelu Zálesí a dva roky jsem strávil v pozici ředitele rodícího se obchodního oddělení. Takže jsem si prošel téměř všechno. V roce 2005 jsem byl většinou z tehdejších 13 společníků zvolen za předsedu představenstva a generálního ředitele Zálesí s.r.o.
Zmínil jste i hotel Zálesí, ten už ale s firmou Zálesí nemá nic společného…
Podle informací, které mám, je novým vlastníkem v roce 2011 námi prodaného hotelu Zálesí nyní společnost Lázně Luhačovice a.s. Určitě ho bude rekonstruovat, ale to je otázka na ně. Přesto, že jsem patřil k těm, kteří prodej hotelu prosazovali, nesl jsem prodej jako někdejší ředitel hotelu velmi citlivě, až bolestně.
Proč?
Finanční prostředky za prodej hotelu Zálesí jsme potřebovali na profinancování rekonstrukce a přístavby hotelu Pohoda. Cílem bylo nahrazení dvou průměrných hotelů, které jsme provozovali jedním špičkovým čtyřhvězdičkovým wellness hotelem. Za použití těchto prostředků, včetně použití evropských dotací a bankovních úvěrů jsme tak vybudovali nový komplex pod jednou střechou a to s vyšší kapacitou, než měly hotely Pohoda a Zálesí dohromady. Město Luhačovice tak už bohužel čtyři roky přichází o lázeňské poplatky a poplatky z ubytovací kapacity. Tyto příjmy dnes v dvojnásobném objemu odvádíme do rozpočtu městyse Pozlovice (v jehož katastru Pohoda je). Důležité je, že tyto finance zůstávají v regionu luhačovického Zálesí a slouží zpětně k rozvoji cestovního ruchu.
Luhačovicím v posledních letech ubývá obyvatel. Nemyslíte, že se jednou budou muset třeba s Pozlovicemi opět spojit, aby tu město zůstalo?
Historie prokázala, že každý ambiciózní panovník své území spíše zvětšoval, než štěpil. Já bych se tomu vůbec nedivil, protože tady jsme na tak malém prostoru, že pokud si občané zvolí dobré zastupitelstvo a starostu, určitě toto území lze klidně řídit jako jeden celek. Možná by se tak nekřížily dílčí zájmy jednotlivých obcí a celá destinace by se mohla vyvíjet komplexněji. Ta doba ale musí nazrát. Myslím si, že zatím si občané myslí, že osamostatněním mají větší šanci prosazovat svoje zájmy a představy. Já jako „luhačovský Pozlovjan“ jsem nad věcí a vím, že vše je ve schopnostech konkrétních lidí.
Kde přesně jste v Luhačovicích bydlel?
Bydlel jsem 26 let přímo v centru města, v budově Pošty, protože tatínek byl poštovním zaměstnancem. Luhačovice znám velmi dobře, jako školák jsem každou sobotu roznášel po Kamenné a Újezdech noviny. Hodně lidí, hlavně mé a starší generace znám osobně, s mladšími, pokud nejsou zaměstnanci Zálesí, už bohužel nepřicházím do styku. Luhačovice jsou pro mě srdeční záležitostí. Myslím si, že pokud máte zde nebo v blízkém okolí práci, je to ideální místo k trvalému bydlení.
Vraťme se, prosím, zpět k společnosti Zálesí. Když jste měli tak úspěšný rok, co plánujete dál? Určitě se chcete rozvíjet…
Výsledek posledních let je opravdu dobrý. Máme naplněné výrobní prostory, chybí nám skladové prostory, chybí i to nejpodstatnější, zaměstnanci. Společnost dosáhla určité úrovně. Pokud se chceme významněji posunout dál, musíme investovat. Musíme postavit nové výrobní haly a sklady, pořídit nové, výkonnější technologie. Věříme, že evropská ekonomika bude pokračovat v mírném růstu. V letech 2016-17 chceme investovat 230-250 milionů korun.
O co přesně půjde?
Chceme rozšířit závod Plasty. Budeme rekonstruovat výrobní halu v Biskupicích, kde chceme zřídit provoz Plasty II. V Luhačovicích, v sídle firmy chceme přistavit výrobní halu na výrobu laminátových tub se švýcarskou technologií nového osmibarevného potisku laminátu. Třetí investice, opět jak stavební, tak technologická, půjde do závodu Kovo, provozovny V Drahách v Luhačovicích. Tyto rozvojové investice míří do našich tří nejvýnosnějších odvětví. Od nich očekáváme nejrychlejší návratnost a hlavně posílení našich současných pozic na trhu. Přirozeně nechci hovořit o investicích do obnovy stávajícího majetku. Ty musí každý dobrý podnikatel dělat automaticky.
To vše bude asi náročné, ne?
My jsme přesvědčení, že činíme dobře, protože do různých tendrů o získání nových výrob už se ani nelze hlásit, když nemáte ty nejmodernější technologie. Na druhé straně se musíme opět zadlužit. I když půjčit si tak levně peníze jako dnes si nepamatuji, stojí ale proti těmto příležitostem a výhodám v cestě řada rizik. Jsou jistě i rizika, že se situace ve světě negativně změní a splácet nebude jednoduché. Ale právě po roce 2009, kdy jsme procházeli krizí, se nám investice vyplatily a pomohly nám ji přestát.
Říkal jste, že problém je sehnat vhodné pracovníky. Kolik míst investicemi vznikne?
Už v tuto dobu bychom mohli nabrat třicet nových lidí. Mnohé nové technologie ale jsou tak výkonné, že nebudou vyžadovat nové pracovníky a naopak při stejném počtu lidí produkci několikrát znásobí. Nárůst výroby hledáme zejména bez nároků na více zaměstnanců. To je jedna z cest, jak čelit obrovskému tlaku na zvyšování mezd.
Což je ve finále dlouhodobě i levnější, ne?
Hlavně je to jediný způsob, když ti lidé prostě nejsou!
Co děláte, abyste je získali, když chybějí?
Máme propracovanou firemní kulturu, benefity, valorizovali jsme mzdy, spolupracujeme se středními školami. Máme pro mladé stipendia s jistotou, že je u nás po škole zaměstnáme. Dáváme náborové příspěvky, dotujeme závodní stravování, dáváme týden dovolené navíc, zabezpečujeme levné podnikové dovolené, pořádáme pro zaměstnance sportovní a společenské akce, ale je to pořád málo na to, abychom si mohli vybírat.
Která profese nejvíce chybí?
Všechny. Obtížně seženete mladé lidi do zemědělství, přestože k tomu dnes mají traktory s klimatizací a pracovní zázemí na vysoké úrovni. Nedostatek lidí je přitom i v profesích, které se přímo v Luhačovicích na odborné škole učí, jako jsou kuchař nebo servírka. Největší nedostatek je ale v technických profesích. Všichni chtějí být ekonomové, právníci a manažeři, práce v průmyslu, ve stavebnictví nebo v zemědělství jako by ztratila společenské uznání. Když vyhlásíme, že hledáme obchodního referenta, přihlásí se 60 uchazečů, na pozici technologa nikdo. Myslím si, že je to výsledek nepromyšlené koncepce školství ve vazbě na potřeby naší společnosti.
Přitom ti v technických profesích se na směně fyzicky dnes ani tak nenadřou, že?
Musejí naopak umět řídit stroje a pracovat s technologií za desítky milionů korun. Nevýhodou ale je, že ve všech průmyslových výrobách jedeme v nepřetržitém provozu, což je především pro mnohé ženy nepřekonatelná překážka. Zde bohužel nezabírají ani mzdová a jiná zvýhodnění. Dalším důvodem je, že nekvalifikované práce je stále menší potřeba a mnozí lidé se stávají nezaměstnatelnými.
Jak se udržet v dnešní době jako podnik na špici?
Je to nekonečná práce. Musíte držet krok s konkurencí v používání nejmodernějších výkonných technologií. Nejtěžší je umět se obklopit schopnými a loajálními spolupracovníky. I ti nejlepší se musí stále vzdělávat, hlavně musí sami chtít něco dokázat. Na oplátku jim firma musí umět nabídnout podmínky stejné nebo lepší než konkurence. Je to spojená nádoba. Nemůže být loajální pracovník k firmě, pokud není firma loajální k němu. V Zálesí jde určitě i o přesvědčení veřejnosti o tom, že už nejsme zemědělské družstvo, ale prosperující průmyslový podnik s řadou certifikátů kvality výroby a enviromentálního managementu.
Když třeba přijde mladý člověk do takové firmy, jak se jednou propracovat třeba až na úspěšného generálního ředitele, jako jste Vy?
Nevím, jestli jsem úspěšný, ale pravdou je, že jsem úspěšným vždy chtěl být. Když jsem byl mladý, chodil jsem někdy do práce raději dřív, třeba i na pět. Nechtěl jsem říct, že něco neumím a než přišli ostatní, měl jsem čas, abych s tím něco udělal. Když člověk už problematiku zná, je rozhodně produktivnější. Ale ať nikdo z mladých nečeká, že přijde a hned bude všechno znát. Ti, kdo pro to, aby se profesi naučili pořádně, nechtějí obětovat něco navíc, nikdy to dál nedotáhnou. Nikdy to není jen o tom udělat pouze to, co chce nadřízený, musíte to chtít pozvednout vy sám.
Neuvažovali jste pro podnik třeba nad nějakým novým oborem činnosti?
Občas se možnosti přibrat další činnost objeví, ale ta naše diverzifikace už je hodně široká. Mít více činností je výhoda, ale má to i svá negativa. Rozmělníte tím sice rizika, protože když „nejede“ Kovo, daří se závodu Plasty a podobně. Řídit ale tak širokou škálu odvětví a držet ve všech krok se špičkou je náročné. Proto chceme rozvíjet spíše ta odvětví, která již desetiletí provozujeme.
Což ale nebude levné, jak jste říkal.
Snažíme se využít samozřejmě i prostředků Evropské unie. Na opravu hotelu Pohoda jsme z dotace získali 31 miliónů Kč, dalších 18 milionů Kč získal závod Kovo na inovační technologii pro strojírenství, 6 milionů Kč jsme získali na úsporu energií. Přes operační program pro inovace a konkurenci chceme v tomto roce získat 25 procent na technologii potisku. Žádáme i o dotaci v rámci cestovního ruchu. Pokud to vyjde, tak u hotelu Pohoda by mohlo vzniknout s evropskou podporou nové dětské hřiště.
Administrativa s těmi projekty je často velmi pracná, že?
Je pracná, ale ty peníze kvůli tomu nijak nesmrdí. Pomáhají zrychlovat návratnost investic a snižovat jejich rizika. Nevýhodou je, že dotace jsou obvykle pro malé a střední podniky. Zálesí a.s. spadá mezi velké podniky (které mají více jak 250 zaměstnanců), tak se nás bohužel spousta výzev netýká.
Času má asi generální ředitel málo. Máte nějaké rituály?
Vstávám o tři čtvrtě na šest a pak ,abych byl fit, tak se snažím u ranních televizních zpráv půl hodinky pocvičit. Rád dobře posnídám, do práce chodím mezi půl osmou a osmou. Poslední dobou spíš na tu osmou (smích). Z práce chodím sice ve čtyři v pět, ale pak často následují různé společensko-pracovní akce. Jsou to jednání v Hospodářské komoře, v Plastikářském klastru, Sdružení pro rozvoj Zlínského kraje a v dalších organizacích. Již čtvrté volební období jsem členem rady Městyse Pozlovice, kde se scházíme minimálně dvakrát do měsíce. V zimních měsících také dostávám pozvání na řadu výročních schůzí spolků a organizací, které naše společnost podporuje.
A co Vaše relaxace? Nějaké sporty?
Od gymnázia skoro do 40 let jsem hrál za Luhačovice fotbal. Náš největší úspěch byl někdy v polovině sedmdesátých let, kdy se nám podařilo postoupit do I.A třídy. Naše nedobytná tvrz, malé škvárové hřiště, bylo vedle sokolovny, tam kde je dnes obchodní dům Rozkvět. V současné době se snažím pro tělo taky něco málo udělat. V létě jezdím na kole, přes zimu chodím s hůlkami kolem přehrady a každou zimu si jezdíme s kamarády zalyžovat do Itálie, takže i ty lyže. Mám také okrasnou zahrádku a nějaké trnky, tam trávím hodně času. Rád se odměním dobrým moravským vínkem.
Už vedete firmu řadu let. Čeho si za dobu působení nejvíc ceníte a proč?
Když se ohlédneme 25 let zpět, tak za velký úspěch považuji transparentní transformaci tehdejšího zemědělského družstva až do dnešní podoby akciové společnosti. Z původních cca 1870 oprávněných osob, které se účastnily transformace dle tehdy nového Obchodního zákoníku, má dnes společnost 12 vlastníků. Ještě významnějším úspěchem bylo zvládnutí přerodu ryze zemědělského podniku na moderní průmyslový podnik. Už za minulého režimu jsme se pokoušeli přes „Přidružené výroby“ vylepšit ekonomiku družstva. V zemědělství tu nešel významný rozmach udělat. V současné době si cením toho, že Zálesí a.s. je efektivně fungující podnik otevřený změnám, schopný obstát v náročném zákaznickém a konkurenčním domácím i zahraničním prostředí. Za úspěch považuji i to, že dokážeme pro cca 550 lidí z okolí zajistit stabilní a perspektivní práci.
Čeho byste chtěl ještě dosáhnout se Zálesím?
Než definitivně skončím své působení v řídící funkci, chci být u realizace nastíněných investic do rozvoje firmy. Potřebujeme 2 roky, abychom veškerý majetek dostali do výborné kondice a zvýšili skokově výkonnost firmy. Chceme být firmou, která se bude dále držet ve špici úspěšných podniků našeho regionu.
V podniku máte i syna, který vede jeden ze závodů. Je to tak, že si vychováváte nástupce?
Budu rád, když bude v Zálesí dál pracovat. Je dobré, že v Zálesí již pracuje několik dětí vlastníků. Jsme rádi, že se rozhodly pracovat v Zálesí, protože není nic horšího, než když se podniku daří, ale není ho komu předat. A jestli je syn můj nástupce? O tom budou rozhodovat vlastníci. Rozhodně bych si přál, aby po mě přišel člověk, který je odchovancem Zálesí, člověk, který má vztah k tomuto regionu, umí jednat s lidmi a rozvoj firmy je pro něho vyšší hodnotou než osobní prospěch. Věřím, že takový nástupce najde. Přiznám se, že jsem i uvažoval nad odchodem do důchodu, ale snad je ještě chvíli čas. Nerad bych ale šel takříkajíc z firmy přímo do rakve. Mám dva vnuky, jeden má devět a půl, druhý rok a půl, tak bych se chtěl věnovat více zase jim. Každopádně, pokud by i ti jednou pracovali v Zálesí, což se už asi nedozvím, byl bych potěšen.
