Od kdy se datuje vznik spolku Calma?
Troufám si tvrdit, že prenatální období Calmy je již v roce 2002, kdy luhačovické muzeum ve spolupráci s lázněmi pořádalo několikadenní akci „Navštivte lázně před 100 lety” a součástí byl tehdy i první luhačovický secesní fotoateliér, pro jehož potřebu bylo tehdy profesionální výtvarnicí ušito prvních 10 kostýmů.
Jak ses k šití kostýmů dostala ty?
Ve Slunečních lázních se během té zmiňované akce konala i přehlídka historických klobouků. Předváděné klobouky byly velmi originální, sice jen papírové, ale s mnoha různými aplikacemi a vytvořili je žáci ZUŠ Luhačovice. Přehlídka se odehrávala na dně vypuštěného bazénku a komentáře moderátora vtipně glosovaly ty mně tehdy neznámé dávné časy. Tomu se prostě nedalo odolat, to byla láska na první pohled i poslech…
Tys tedy na základě zmiňované přehlídky začla šít?
Byl to prvotní impuls, rozhodující okamžik však přišel záhy, kdy se v Luhačovicích chystal velmi početný historický průvod městem k 70. výročí povýšení Luhačovic na město. Pořádala ho Regina Bittová (dnes dramaturgyně MěDK) a bylo potřeba obléci co nejvíce dobrovolníků, honosnější kostýmy se půjčily z divadelních půjčoven, 10 kostýmů z již zmiňovaného fotoateliéru, ale pořád to nestačilo… Tak se přešívalo, co se dalo… (úsměv). Průvod představoval historické osobnosti spojené s Luhačovicemi, doplněné o transprenty s výstižnými charakteristikami, který šel od zámku na Lázeňské náměstí. Tím mé trochu cimrmanovské šití pokus – omyl začalo, i když původně jsem měla jen malovat transparenty.
Ty máš k dobám přelomu 19. a 20. století asi vřelý vztah?
Já bych se do oněch časů vrátila okamžitě, dnešní doba má rychlé tempo, nemám na ni povahu…
Neidealizuješ si to moc?
Každá epocha měla své pro i proti, pochopitelně také dost záleželo na postavení rodiny, v jaké ten daný člověk žil. Brala bych spíše střední vrstvu a výš… Ale připadá mi, že dnes být slušný a poctivý nemá tu váhu jako tehdy, kdy to bylo asi větší samozřejmostí. Dnes je to spíš „ku škodě“…
Než jsi začla s šitím pro Calmu, šila jsi zájmově? Nebo nestudovala jsi něco takového?
Zpočátku, asi jako všechny dívky na základce jsem něco šila povinně v předmětu ruční práce. Pro někoho noční můra, pro mne mnohem bezpečnější, než třeba matematika. U šití taky raději nic nepropočítávám, řídím se instinktem… je méně škody… (úsměv). Pak jsem studovala ve Žďáru nad Sázavou obor aranžérka. Tam se mnou v tom věku šili všichni čerti, ale předmět šití jsme v rozvrhu určitě neměli.
A šiješ ty kostýmy v ruce nebo na stroji?
Na stroji. To šití na stroji je výhodou, vynález stroje spadá do druhé poloviny 19. století, takže šití všeho v ruce se mne kvůli autentičnosti kostýmů naštěstí netýká. Šatům z dob předtím se nevěnuji. To pravověrné švadleny straší módy takové štěstí nemají…
Máš některé z těch šatů, co je šiješ nejraději? Nějaké ty na charleston?
Ne, mně se nejvíc líbí šaty co mají takzvanou „turnýru“.
Co je to turnýra?
Česky se tomu říká „honzík“.jedná se o vycpávku podpírající a zvedající zadní část sukně, přitom trup svírá nezbytný korzet a prsa jsou vytlačena dopředu, to vytváří dojem písmene S, velmi slušivé, avšak k dámám oplývajícími širokými bky tato móda moc milosrdná nebyla. Jinak všeobecně dlouhé sukně většinou pomohou mnohé nedostatky dolních partií napravit, tuto výhodu u kratších charlestonových šatů osobně postrádám…
Nemyslím, že zrovna Ty bys nohy nebo tak potřebovala zakrývat, sekne ti to i v šatech na charleston!
Na mě jsou tam prostě příliš vidět nohy. Mě fascinuje nejvíc tato móda s turnýrou.
Jak ses dostala k tomu být předsedkyní Calmy?
No, byli jsme u zrodu v podstatě pouze tři, Blanka Petráková, její manžel – výtvarník František Petrák, a já. A na mne vyšla funkce předsedy… Asi osud… (smích).
Kolik je lidí v okrašlovacím spolku dnes?
Je nás 25 aktivních členů, různorodých profesí – doktorka filozofie, vývarník, keramička, kantorky, ekonomky, inženýr, pracovnice lázeňské cestovní agentury, mladé gymnazistky. Při kostýmové akci počet naroste až na 50, to jsou dospělí a děti z řad dobrovolníků, kterých si vždy velmi považujeme, hledáme stále další nadšence, ne všichni chtějí obětovat svůj volný čas…
Jaký byl tvůj úplně první kostým, vzpomeneš si?
Ten není ani tak důležitý, teď těm začátkům říkáme interně princezny, nezakládalo se to na nějakém zvláštním střihu. Dnes mám k dispozici nepřeberné množství dobových snímků, fotografií originálů z muzeí, staré sešity střihů, českou a zahraniční literaturu, staré žurnály.
A co teď šiješ, nebo se chystáš šít a kde čerpáte finance na nákup materiálů?
Měli jsme další kloboukový workshop, to je taková interní akce pořádaná ve spolupráci s hradištskou umprumkou. Vznikají na ní nové repliky klobouků. Ke kloboukům a čepcům pak vždy teprve kombinuji šaty. Nákupy nezbytných látek, krajek, prýmek, umělých květin, rukaviček a peří čerpáme z gáže za taneční vystoupení, z honorovaných komentovaných přehlídek, něco málo z půjčovny kostýmů, z prodeje publikací Calmy. Teď šetříme na charlestonovou obuv.
Jak dlouho šaty vznikají?
Jak které… Někdy jsou náročnější na střih. Potrápily mě šaty přímo podle dobové fotografie Marie Calmy Veselé (pěvkyně, básnířka a manželka prvního ředitele luhačovických lázní, jejíž jméno luhačovický spolek nese). Vzala jsem si totiž takový oříšek hned na začátku, když jsem se to vše teprve učila (a učím se stále). To byla první opravdová replika, to je tak deset let. Než šaty vznikly, uplynulo určitě půl roku roku, šila jsem je přerušovaně, nedařilo se. Střihem jsou velmi záludné…(úsměv)
Kolik kostýmů jsi vytvořila celkem?
Nevím. několik desítek. Celkový počet je neurčitý, protože jsem se pohybovala i kolem souboru místních divadelních ochotníků “Jednou za rok?”, které režíruje Jaroslava Hynštová. Se souborem jsem od jeho zrodu spolupracovala, šila kostýmy, pomáhala shánět rekvizity, vytvářela kulisy. Ovšem na poslední dvě představení už jsem byla pouze jejich divačka, která jim fandí. Nemám na to už dostatek volného času, protože hodně si vezme Calma. Ale myslím, že každé město i obec si zaslouží mít své divadelníky, říkám si, jen ať jim elán vydrží.
Z čeho ty historické šaty pro Calmu šiješ, jde o nějaké hedvábí?
To ne. Z finančních důvodů si nemůžeme dovolit vždy zcela věrné materiály. Z čistého hedvábí jsou třeba nějaké doplňky, kousky látek, které nám lidé věnovali třeba z pozůstalostí. To byly třeba dobové rukavičky odstřižky atp. Každopádně pokud by někdo něco takového měl a nevěnoval to přímo muzeu, rádi se věcí ujmeme, s námi znovu ožijí… Třeba jde o různé háčkované rukavičky, kloboučky…
Jaký je počet akcí, které dnes Calma dělá nebo se jich nějak účastní?
Je jich hodně. Nejblíž je 30. dubna historická módní přehlídka při Slavnosti ptačích budek, pak v květnu taneční vystoupení v rámci Dnů tance, v zápětí secesní fotoateliér při Otevírání pramen. Pátého června nás čeká Café Calma, na konci srpna Rozmarné loučení s létem, v září Kloboukový den…
Café Calma to je letošní novinka, ne? O co půjde?
V součinnosti s Lázněmi Luhačovice vznikne na Lázeňském náměstí secesní kavárna i s cukrářkou a baristou, obsluha v dobových kostýmech. Káva se bude podávat v keramice z dílny naší členky, bude tam nabídka různých druhů dobrých i náhražkových káv, třeba z čeakanky.
Jak vznikl taneční soubor Calmy – The Crazy Flappers?
Šlo o nápad předvést šaty období 20. let 20. století v charlestonovém tanci. Zrealizoval se vstupem nové členky Jarmily Durďové, která protančila celý svůj život, jak o sobě tvrdí. Tančila v mnoha souborech se zaměřením na různé druhy tanců. Teď si uskutečnila sen, že má nás – The Crazy Flappers, vede a připravuje choreografie… a skvěle… My si v Calmě vůbec tím vším plníme sny.
Tanců už tento soubor nacvičil několik…
Celkem tři, nyní chystáme čtvrtou sestavu, na Dnech tance ji premiérově zatančíme. A bude mít opět příběh, skladba je nazpívaná slovensky, takže děj snáze každý pochopí.
Ta předešlá vystoupení se nejednou setkala s úspěchem u publika. Můžeš je přiblížit?
Šlo o dvě elegantní formace a jednu humornou plaveckou kde ženy tančí v dobových plavkách i s paraplíčky. Měli jsme je již několikrát možnost ty věci zatančit i na plesech, například na Reprezentačním plese města Uherské Hradiště. Zvláště půlnoční plavecká tam sklidila velký aplaus. A když při elegantním vstupu našemu tanečníkovi ruply kalhoty tak nešťastně, že odhalily spodní prádlo, to bylo teprve haló! No, zase je co zašívat…
Jak dlouho trvá taneční vystoupení nacvičit?
Každý pátek trénujeme v DDM Luhačovice (výjimečně i v kině Elektra), kde nám poskytují ideální prostor k tanci, čímž nám samozřejmě strašně pomáhají. Nesmím při tom opomenout ani Městskou knihovnu, kde máme sklad kostýmů a do třetice jsme vděční samozřejmě také městu, které nám na akci Ptačí budky poskytuje dotaci. Všem moc děkujeme za podporu. No a k tomu, jak dlouho se formace nacvičuje…před pár týdny jsme začali novou a na Dny tance to budeme muset umět. Tak všichni držte palec.
A mohl by se ke Crazy Flappers třeba i někdo přidat?
Láká nás swing, to je však párový tanec. Máme zatím v tanečním souboru jednoho muže, tak kdyby se našli odvážlivci z řad mužů…
Teď se v tématu přesuňme k Tvojí práci v MěDK Elektra. V Luhačovicích připravuješ vyhlášené jarmarky. Kolik už jich je a jak dlouho se v Luhačovicích konají?
Začíná se Velikonočním, ten je letos 26. března. Další je při Otevírání pramenů, při pouti, dvoudenní při festivalu Písní a tancem, pak Svatováclavský a Vánoční, takže celkem šest. Myslím, že už tu fungují určitě 10 let. Pouťový i déle.
A který z nich máš nejraději?
Asi Svatováclavský, také proto, že počasí v tom období zatím vždy přálo. Stylový program je přímo u jarmarku. Třeba při Otevírání pramenů je krásná návštěvnost lidí, prodejci jsou spokojení s tržbou, ale tím, že programy žijou na Lázeňském náměstí je jarmark poněkud ochuzen o tu pravou atmosféru. To se ale nedá nic dělat, nemáme velké náměstí, jako mají velká města.
Řešilo se, zda se jarmarky vrátí, když je hotová ulice Dr. Veselého jarmarky i na ni, kde se před rekonstrukcí částečně konaly. Jak je to?
Vyzkouší se to pilotně s prvním letošním Velikonočním jarmarkem. Rozmanité stánky budou rozestavěny okolo pošty a u MěDK a kina. Doufejme, že to bude šťastné řešení. Předvádění lidových řemesel pak bude tradičně v budově MěDK Elektra.
Bývají tu na jarmarcích nejen kulturní vystoupení, ale třeba i ukázky dravců.
To vše už je ve spolupráci s Reginou Bittovou, která je dramaturgyně kulturních pořadů MěDK Elektra.
Ty se staráš také o propagaci všech těch akcí MěDK Elektra.
Nabídka kulturních je rozmanitá, pokud se lidé rozhlédnou a budou se chtít o dění zajímat, určitě si vyberou. Třeba u divadelních představení jsme však limitovaní technickou vybaveností sálu… světla, opona, elevace… výběr je otázka kompromisu, vycházíme z toho, co dovolí technické možnosti budovy MěDK. Například představení pro děti jsou velmi vstřícně přijmaná, musím rodiče pochválit… využiji příležitosti pozvat občany 6. dubna na divadelní představení typu commedia dell´Arte s Tatianou Vilhelmovou a Pavlem Liškou, děti ( i rodiče) pak 26. dubna jistě potěší radovánky s Honzou Onderem, který je známý z televize (Star Dance, Hrátky s Honzou Onderem).
Ještě taky děláš galeristku. Při tom se osobně setkáš se spoustou zajímavých lidí. Je někdo, kdo Ti hodně utkvěl v paměti?
Z těch veřejně známých tu vystavovala výtvarnice a herečka Iva Hüttnerová. Překvapilo mě, jak milá a civilní ta dáma byla. Podmínkou výstavy bylo doplnění jejich obrázků starými věcmi, však ji znáte, tak to byl úkol pro nás. Shromáždili jsme veteš, kdo co doma měl, a obstáli jsme… (smích). Také zlínský výtvarník a animátor Ladislav Pálka mi přirostl k srdci. Spolupracoval mimo jiné i s Hermínou Týrlovou nebo na seriálu PAT a MAT a jeho humor v obrázcích a přístup k životu je velmi milý. Po výtvarné stránce mi byla blízká výstava zlínských výtvarníků Ohne Titel, nebo výstava děl Jana Slováka z Malenisk.
Co bude v galerii zajímavého letos?
Od 15. března nás čeká velmi zajímavá výstava karikatur z Polska, Slovenska a Česka. Tu nám zapůjčí MK Piešťany a je zaměřená na téma lázeňství, tak to by se mohli návštěvníci v galerii i hezky zasmát. V létě pak bude populární prodejní výstava terarijních zvířat, předloni byl o ni veliký zájem, také díky tomu, že se hodně líbí dětem.
Poslední otázka… Celou dobu, co se tu bavíme, mi hlavou vrtá, kde se v Tobě ta Tvoje zručnost při šití…to nemohlo přeci přijít jen tak, nemáš to třeba v genech?
Je pravda, že jsem své mamince, když jsem byla malá, nakukovala přes rameno, jak šije na tehdy ještě šlapacím stroji, ten zvláštní zvuk mi ještě dodnes zní v uších. Tuto ukrytou vzpomínku mi přiválo na mysl setkání s mou učitelkou z MŠ Pozlovice, která zavzpomínala, že některé oblečky na panenky, které tehdy moje maminka školce darovala, slouží dodnes. Páni, asi to šití mám skutečně v genech!
