Sešli jsme se v obchodě v pondělí, to máte ale zavřeno. Proč?

Původně byla otvíračka Po-Pá od 8 do17, sobota 8-12. Jenže zákazníci, co dojíždí do práce mimo město to nestíhali, dát si odpoledne kolo do servisu. Tak chtěli, aby bylo některý den otevřeno déle. Složitě by se ale hledalo, který den a do kolika. Nakonec zvítězila dlouhá otvírací doba v sobotu a pondělí zavřeno, protože v sobotu zákazník nemusí ráno spěchat a ví, že to klidně stihne vyřídit až po obědě. Nemusíme řešit, aby přes týden v sedm večer někdo jel z práce a volal, jestli nepočkáme ještě pár minut. A to pondělí lidem příliš nechybí.

Zaměstnanci tu ale stráví skoro celou sobotu. Těm to nevadí?

I když se zavíralo ve 12, měli sobotu „rozbitou“. Takto mají celé volné pondělí, což je ideální i pro různé vyřizování na úřadech. Mají dva regulérní dny volna po sobě. Takovouto otvíračku máme třetí sezónu a ze všech stran mám jen kladné ohlasy.

Kolik teď v BiFu pracuje lidí?

Stálí jsme teď 3 plus 2 brigádníci. Náš obor je specifický tím, že výkyvy v sezónách jsou. (Obchod se proto přes zimu musí specializovat i na lyžařskou výbavu a doplňky.) Byla doba, kdy nás tu bylo 7 na stálo, ale museli jsme to zoptimalizovat, dělat méně a efektivněji. Náklady na zaměstnance jsou nemalé a nelze si dovolit, aby, pokud se třeba zpozdí dodávka kol ke smontování, tu technici byli placení a neměli co na práci. Celý provoz i všechny nasmlouvané služby pro hotely bez potíží takto zvládáme a nechci už s podnikem tolik expandovat, spíše ho zkvalitňovat. A to i kvůli sobě, mám doma dvě děti a ženu a chci mít dost času pro rodinu.

Čas pro blízké při podnikání asi příliš nezbývá, že?

Čas běží a chvíle, kdy nejste s rodinou, nikdo nevrátí. Hodně jsem si to uvědomil, že je potřeba zvolnit a přehodnotit svůj přístup, když jsem měl nedávno velké zdravotní potíže.

To jsem díky Vašemu působení v radě města zaznamenal. Byl jste ze zdravotních důvodů vyřazený ze zaběhlého životního rytmu několik měsíců, ne?

Měl jsem trable kvůli klíštěti, encefalitidu. Přes 3 měsíce jsem byl mimo, pak se to dávalo dohromady. Předtím jsem byl zvyklý klidně dělat 20 hodin denně, díky této zkušenosti jsem pochopil, že to jde i jinak a srovnal si priority. Vždyť kolik je dnes lidí jako já kolem 35, co mají skvělý byznys, ale dali mu příliš. Buď jim z toho přeskočí nebo jsou kvůli tomu jejich tělesné schránky totálně zničené. A pak nepomůže, že máte něco vybudované. Já se chci na tom kole i ve volném čase projet s mýma prckama. A chci se těšit do práce. A zatím se těším, protože mě to baví. Až to bude jinak, musel bych toho nechat.

Proto tedy spíš optimalizujete a už nechcete podnik tolik rozvíjet?

My se ale stále rozvíjíme. Třeba ne do objemu prodejů, ale hlavně ve vzdělávání našich techniků, v budování vztahů se zákazníkem.

Začínal jste v roce 2002, tedy před 15 lety. Kam se obor posouvá?

Technologicky samozřejmě hodně, teď jsou hitem třeba elektrokola. Ale hlavně se to mění v tom, že se musí daleko více pracovat se zákazníkem. Před lety byla obrovská poptávka a nedostatek kol k prodeji. To už přímo při podnikání já nezažil, ale pár let předtím byly doby, kdy  kolo přišlo v krabici do Itálie, tam jste pro něj jel, protože tam ho dovezli lodí z Asie. Vzal jste krabici a pak ji ve stejném stavu prodal zákazníkovi. Neexistoval žádný předprodejní servis. Lidé si to pak skládali sami. Prodávalo se stylem: „Tady máš! Chceš nebo ne?“ Teď se to obrací. Zákazník má možnost volby, já mám možnost vybrat si dodavatele. Trh se změnil.

Jak je vůbec dnes složité podnikat a jak jste se k tomu dostal?

Jezdil jsem na kole a rád kola spravoval. Začínali jsme tady vedle hospody U Suchánků, teď je tam zahrádkářská prodejna Pěstík. Já jsem ale jinak pracoval v České zbrojovce v Uherském Brodě. Hodně spolupracovníků bylo z Luhačovic a věnovali se cyklistice. První to fungovalo tak, že když potřebovali, přivezli ráno v autě pokažené kolo do práce, já si to přehodil k sobě do auta a až jsem ho doma opravil, zase jsem ho dovezl do práce. Říkali mi, že tu v Luhačovicích prostě žádný servis není.

A jak jste se do toho pustil tedy Vy?

První jsem v Luhačovicích hledal nějakou garáž, ale pak jsem zjistil, že by to kvůli hygienickým předpisům neprošlo. A vedle těch Suchánků byla keramická dílna, cca 50m2 a tu zrušili. Tak jsem se zeptal, jestli to tam je volné. A bylo, tak jsem začal tam roku 2002.

Jak se to dál vyvíjelo?

První jsem to bral jako práci o odpoledních, ale pak to bobtnalo a ze servisu se stal i prodej.

Kdy to začala být ta práce na plný úvazek?

V roce 2005. To jsem měl období, kdy jsem ještě pracoval ve zbrojovce, přijel jsem do práce o tři čtvrtě na 6, dělal do tří, pak jel do Luhačovic. Ale tady jsem byl do tří do rána, dvě hodiny se prospal v autě a jel jsem zase do zbrojovky.

To muselo být hodně náročné!

Už toho bylo moc. Taky jsem měl pak autonehodu, protože jsem prostě usnul za volantem. Tou dobou se ale Česká zbrojovka restrukturalizovala a můj mistr měl pro to pochopení a řekl, že by mi domluvil, jak budou snižovat stavy, že by se to týkalo i mě. Viděl, že mi ten byznys jde, tak mi tím pomohl, protože jsem dostal i odstupné 50 tisíc, což bylo fajn do začátku, když jsem se začal živit jen podnikáním.

Dnes sídlíte tady v Nádražní ulici. To je od kdy?

Od roku 2007. Chodil jsem kolem této budovy nějakou dobu, byly v ní původně potraviny. Říkal jsem si: „Tu by byl luxusní obchod s koly!“  A pak potraviny skončily, já se zeptal na městě, jestli bych se sem nemohl přesunout a domluvili jsme se.

Luhačovice jsou specifické město. Kolik zákazníků máte z lidí na lázeňském pobytu?

Co se týče prodeje jízdních kol a běžného servisu, je asi 70 procent z Luhačovic a přilehlého okolí. Pokud se ale týká půjčování kol nebo cyklistických doplňků, je naopak 70% zákazníků těch, co jsou tu na pobytu. Je to tak hodně sezónní.

Jaká je pro Vás největší konkurence?

Provozovny ve Zlíně, v Uherském Brodě…

A co webové portály?

Tam se samozřejmě kupují i kola. Naštěstí kolo je přece jen složitý mechanismus. Ale co do nakupování doplňků je to velká konkurence. Internetový obchod nemáme, ani ho neplánuji, jsou to starosti navíc a dost často tyto obchody jedou jen přes nízké ceny na úkor kvality a dobrého přístupu k zákazníkovi. Raději prodáváme míň a kvalitněji než se hnát opačným směrem. U internetového prodeje se často jede jen na objem a když přijde nějaký problém, který potřebuje zákazník řešit, nestačí se někdy divit. Kola jsou v tom specifická..

Kolik máte po různých hotelech kol a koloběžek k půjčování?

Řádově máme obvykle 5-8 hotelů, kde přes sezónu máme kola nebo koloběžky. Přivezeme jim tam kolem Velikonoc kola a zdarma stojan, na kterém je mohu prezentovat, a zámek. Oni nám platí paušální platbu, dostanou také prezentační materiály. Kola mohou půjčit kolikrát chtějí a za své ceny, které jsou někdy akční, nebo je půjčení zahrnuto v pobytovém balíčku.

Co pokud se kolo porouchá?

To je výhoda pro hotely, protože my přijedeme, kolo jim rovnou vyměníme za jiné a pak teprve řešíme servis pokaženého. Pokud je požadavek nad běžný rámec, snažíme se ho promptně vyřešit. Třeba teď tu mám požadavek na 15 koloběžek na víkendovou akci, což se samozřejmě budeme snažit zařídit. Pokud o takovou nárazovou službu žádá někdo, kdo s námi spolupracuje dlouhodobě, má u nás samozřejmě zajištěnu určitou prioritu.

Jste i radním města. Když jsme se posledně spolu bavili, říkal jste ale, že je to hodně náročné a asi už znovu kandidovat nebudete…

Je nemožné to skloubit. Máme co 14 dní jednání rady. Šel jsem do toho, ale říkal si: „To je jen 1x za 2 týdny, vždycky den věnuji přípravě a spousta se toho dá zvládnout přes telefon, doplnit potřebné informace…“ Ale není to opravdu tak jednoduché, jak jsem si myslel.

Proč?

Pokud chce člověk přistupovat opravdu zodpovědně k rozhodování o věcech, které má rada na starosti, potřebuje daleko víc času, než se zdálo původně. Teď jsem si stahoval podklady a bylo tam k jednání připraveno 15 bodů. To jde. Ale stává se, že je jich klidně 40. Jsou tam věci jako územní plánování, koupě a prodeje pozemků. Mají různé návaznosti k dalším věcem a vztahům. Je nutné ta rozhodnutí opravdu dobře promyslet a řádně se na ně připravit. A nesmíte ztratit „tu nit“. Nelze věci řešit jen po 14 dnech. To byste nebyl v obraze.

Jaký byl impuls vstoupit do politiky?

Říkal jsem si, že díky svým zkušenostem z podnikání mohu pomoci posunout to město dál. Věřím, že některé věci se podařily, ale jsou věci, které jsem také zvenčí viděl jinak. Představoval jsem si třeba, že je lze vyřešit snadno a není to tak.

Co konkrétně?

Změny. Třeba v budování cyklostezek nebo náhledu na fungování města. Jedna věc je, že nejsou změny jednoduché a také, že je tu zavedený určitý systém. Já to vidím z pohledu majitele obchodu tak, že když si myslím, že je v BiFu potřeba určitá změna, udělám ji, nějaký čas ji kontroluji a hodnotím dopady. Ale to je možné dělat jen na plný úvazek!

A s čím jste spokojený, že se Vám na městě povedlo?

Nebudu říkat konkrétní věci, ale je podstatné, že když se bavíte s občany, řeknou: „Fajn, todle je cajk!“  Když dají najevo, že je nějaká věc v pořádku, přitom nemusí být úplně stoprocentní.   

Prozře člověk hodně, když se stane radním?

Je to šok V byznysu se buď domluvíte, nebo ne. Podáte si ruku a třeba příště… Na radnici to tak nejde. Na všechno jsou nějaké reglementy, druhá věc je, že jsou propojené vazby. V obchodě si za svá rozhodnutí důsledky nesu úplně sám, ale na radnici to může odnést někdo, kdo je v tom vlastně nevinně. Třeba ty Lázně. Roky se v tom problému s areálem nic nedělalo, pak se v tom začnete hrabat a zjistíte, že problém tu je 20 let. A pořád se odsouval a my, co jsme teď ve vedení, jsme měli tu smůlu, že jsme to museli řešit. Nebo štěstí, protože je to zkušenost a další problémy jako třeba restituce Serrenyiům přicházejí. S Lázněmi mi přišla gentlemanská dohoda, aby se o údržbu město s Lázněmi podělilo fifty-fifty.

Požadavky Lázní se při jednáních prý stupňovaly. Možná by to i po dohodě šlo tak dál…

Právě, že to nejde za město tak lehce řešit gentlemanskou dohodou. Třeba já za BiFu poskytuji po městě stojany na kola na různá místa. A ti majitelé si semnou podají ruku, řekneme si bude to tak a tak a je to vyřešené, což u města tak nejde. My zdarma ty stojany dáme, majitelé si je u sebe umístí, my tak máme reklamu, cyklisté kam postavit kolo. Všichni mají prospěch. Cyklisté, ten majitel nějaké provozovny, kam snáz lidé zajedou na kole, i my.

Kolik těch stojanů vůbec máte?

Nějakých 15, pořád se přidávají, každý rok, třetí či čtvrtou sezónu.

Z pozice radního jste nahlédl blíže i do problému chybějících úseků cyklostezky. Kam se to posunuje. Budou v dohlednu?

Varianta na Uherský Brod za Polichnem vypadá, že se realizovat bude, tam se to podle informací z Odboru správy majetku vyvíjí zdárně. Ale část mezi Biskupicemi a Polichnem se bohužel stále nedaří vykomunikovat s majiteli potřebných pozemků.

Proč myslíte, že je tam dlouhá léta problém?

Je to trochu jako se zákazníky. Ať je zákazník jaký chce, musíte k němu mít určitý respekt. Nedokáži posoudit, jestli tam ten respekt k majitelům byl od začátku. Možná by se jednalo dnes jinak, třeba se někomu událo něco, co bral jako křivdu.

A pak se „zabejčil“ a nechce pozemky poskytnout?

Je možné, že se ty vztahy nějak nabouraly. Nechci říkat, zda se koná málo, moc, kde se stala chyba, ale asi by bylo dobré, aby došlo v těch vztazích k obrodě, jinak se to asi neposune. Mám představu, jak bych postupoval, pokud bych to začínal vyjednávat já, ale je možné, že by stejně někdo přišel po mně a řekl by, že ten Duháň to totálně kazil a všechno bylo špatně.

Na profilu zastupitele máte motto „žádný stres“, ale s podnikáním i funkcí na městě určitě stres je. Jak relaxujete? Že si vyjedete na kole?

Ale já opravdu relaxuji tou prací, baví mě to. Opravovat kola, posouvat firmu dál, pracovat s lidmi. Jsem rád, že jsem se po tom zdravotním trablu dokázal vrátit ke kořenům, což je servis a prodej kol. Jak firma bobtnala, utápěl jsem se hodně v administrativě, ztrácel kontakt se zákazníky a dělal nutné věci, jako třeba ošetřit placení autorských poplatků OSE za rádio na prodejně. Nebo bezpečnost práce. Půlku měsíce jsem řešil takové věci. Tak jsem ořezal co šlo, abych měl víc času a zlepšovali jsme základní služby, víc se i osobně věnuji zákazníkům.

Před BiFu jste tedy dělal v Brodě v té zbrojovce. Co konkrétně?

Strojařinu, seřizovače CNC strojů.

Co vás zaválo do Luhačovic, jen ten byznys?

Jen ten byznys a místo dojíždění jsem se sem pak raděj přestěhoval, to je nějakých deset let.

A technické obory máte nějak po rodičích? Nebo to byla touha od mala?

To ani ne, já chtěl být zahradník. Maminka v tom ale perspektivu neviděla… Bavila mě i práce se dřevem, na to ani doma nebylo zázemí. A v Brodě byla strojařská škola propojená se zbrojovkou, takže týden školy, týden praxe. To mě bavilo. Pak jsem šel i na vysokou ale na stavařinu, (tatínek je stavař), ale za čas jsem se vrátil do zbrojovky a pak přišly ty kola.

BiFu tu kolem Luhačovic budovalo také nějaké cyklotrasy v lesích. Pokračujete v tom?

Na bázi dobrovolnosti se to udržuje, obnovují se značení, buď to sami projíždíme, nebo na něčí popud opravujeme po oznámení, že je něco v nepořádku, že se někdo zatoulal. Podmínky pro zajímavé ježdění jsou tu díky kopcovité krajině luxusní. Člověk jen musí vědět, kde.

Nedávno tu vznikl okruh, který dělaly Cyklotoulky. S těmi jste nějak v kontaktu?

Víme o sobě, ale přímo nespolupracujeme. Byla jen dohoda, že použijí stejné značení, protože značek na základě různých dotačních titulů vzniká spousta různých.

A vy jste ty trasy značili z dotací?

To bylo na některé okruhy, ale to byly dřevěné cedulky  a ty se pak začaly rozpadat a nebylo z čeho hradit nové. Tak jsme na vlastní náklady pořídili kovové s polepem.

Kolik je tu teď k dispozici pro hosty tras?

Je tu pět okruhů kolem Luhačovic. Pokud se chce někdo vyloženě vyjezdit, jsme ochotní samozřejmě doporučit, podle individuálních požadavků a schopností, kam se má vydat. 

A Vy jste i závodil na kolech?

Ano, jezdil jsem crosscountry i sjezdy. Když se nám narodil první prcek, tak jsem měl hned v prvních závodech sezóny těžší úrazy, tak jsem to přehodnotil a už jezdím jen pro zábavu.

Na jaké úrovni jste závodil?

Pohár ČR a něco po Evropě. Republikově jsem byl ve středu pole, na evropské úrovni se spíš jen účastnil. Jak se tomu naplno nevěnujete, není tam moc šance uspět. Pak se tu jezdí ještě závody, co jsme pořádali i my, to je seriál Wood bike rally, který se jezdí na Moravě, třeba v Otrokovicích, ve Slopném…. V lese jsou dvě-tři rychlostní zkoušky.

A to se tu v Luhačovicích v blízké době  pojede?

Už to tu nepořádáme, protože jak ty činnosti ořezávám, nechali jsme toho. To byl měsíc příprav. A náklady 50 tisíc, které se nemusely vrátit. Navíc člověk byl jednou nohou v kriminále, protože tam jezdila i mládež a když se stane nějaký průšvih, může se jít po tom, jestli vše odpovídalo předpisům. Závody to bývaly pěkné a byla s nimi spokojenost, ale zatím další neplánuji. Snad je někdy zase udělám i sobě pro radost, ale teď dávám čas raději rodině.

Cyklotoulky pořádaly v létě závod u Vegy. Ten jste si nezajel?

Ne, ale pak se mě omylem na městě z životního prostředí ptali, proč si nezajistím u nich ohlášení té akce, když dělám závody. A já je nedělal. Aspoň jsem zas chytřejší, až nějaké opět budu pořádat… Dobrá vůle něco udělat dnes nestačí. Je to i právně čím dál složitější. Ta naše trať závodů byla sedmisetmetrová kousek pod hřbitovem a bylo tam i tři sta lidí. Organizovat takovou akci nejde dnes už jen v rámci svého koníčku. Nebo jsme tu pořádali i cyklomaraton. Dnes to je ale jak s tou prací na radnici. Chce to mít možnost dělat to naplno, jinak to nejde.

Kandidovat na radnici tedy znovu ve volbách zkoušet nechcete?

Moc to nevidím. Není to definitivní, nikdy neříkej nikdy, ale jak jsem naznačil, chci se teď věnovat spíš jiným záležitostem. Děti mají šest a osm let a potřebují mě. Ale uvidím, možná přijde nějaký impuls, firma se ještě víc stabilizuje… Ty úvahy jsou.

Jste ze zastupitelů jeden z nejmladších. Je to tak, že člověk vidí opravdu zkušenosti těch starších, nebo jako mladší spíš máte jiný názor?

Můj dědeček, než umřel, mi říkával: „Já bych chtěl mít tvoje roky a moje zkušenosti.“ Tehdy jsem to tolik nechápal, ale je to velká pravda. Názory zkušenějších se proto snažím brát vždycky v úvahu, ale snažím se je vždy aplikovat na současnou situaci.

A čemu se vůbec věnuje Vaše žena?

Je zdravotní sestra. Jsem moc rád, že ji mám. Jsme spolu už 17 let, teď máme i výročí svatby. Když ale kolem vidím, jak se řadě lidí vztahy hroutí, tak to je úplně šílené.

Lidé možná na vztazích dnes odmítají pracovat, jsou příliš sobečtí, nemyslíte?

Řeknou si, že když vztah nefunguje, hned ho musí vyměnit. Poslouchám to tu všude okolo. Přitom je třeba trpělivost, jako ve všem. To říkám i svým dětem. Trpělivě se snažit, investovat energii a čas do toho, na čem člověku záleží. Ono se to pak vrátí. To je jak s tím obchodem. Dlouho jsem ho budoval a teď jsou ty vztahy se zákazníky skvělé, nekupují si jen kolo, za které dají třeba deset tisíc. Musí tu být i oáza klidu, přátelské vztahy.

V čem například?

Pánovi se pokazilo kolo, zdarma jsem mu půjčil jiné. Ošíval se, tak mu říkám: „To není jakýkoliv závazek. Vy chcete jezdit. Na nás nebude takový tlak, že musíme opravu udělat hned, nevyplývá z toho, že si příště kolo u nás musíte koupit!“ Na druhou stranu, když z vás někdo tahá informace, aby si pak koupil kolo na webu o tisícovku levněji bez jistoty servisu, přijde mi to špatně. Chápu, když je rozdíl markantní, ale jinak myslím, že je to pro zákazníka škoda za služby a přístup, které u nás dostane.  Půl hoďky těm lidem svým výkladem dám, ale více už by museli zaplatit, můj čas je drahý a raděj ho dám těm, kdo u mě chtějí nakoupit.

Poznáte to už, že ten člověk informaci o kolech jen chce pro vytipování nákupu jinde?

Ano. A nemám pak problém říct jim, že konzultaci rád udělám, ale už to nebude zdarma. Stejně když řeším dodavatele, bez závazku si můžeme hodˇku popovídat a pak si řekneme ano nebo ne… Ale ty informace můžete pouštět jen do určité míry. To už jsem se naučil také.

V byznyse jste už řadu let. Je něco, co vás hodně vyškolilo?

Dodavatelské vztahy. Nebo když se prodávají auta, prodejci jsou školení, jak to mají dělat. V našem byznysu to tak nebylo. Technici byli více méně opraváři, neměli ten dobrý přístup k zákazníkům. Já teď 3 roky spravuji svá špatná rozhodnutí z před 10 let. Ať špatnou volbu sortimentu, dodavatelů… Dávám teď mnohem více času zvážení věcí. Dřív jsem to střílel víc od pasu a řídil se pocity. Ale mnozí lidé vás tak dokáží trochu oblafnout.

A co ještě v přístupu měníte?

Nemám už konkrétní očekávání, to jsem měl dřív. Čekal jsem, že něco tak bude. Když zákazník nekoupí, říkám si teď: „Udělal jsem všechno, co šlo.“ A nejsem zklamaný. Třeba z toho naopak zjistím, že máme třeba špatnou barevnou škálu kol nebo něco jiného a mohu to pak změnit k lepšímu.

Na kole jezdíte i s dětmi. Jak s nimi začínat?

Nejlépe na odrážecím kole bez šlapadel. Tam se naučí stabilitě, pak je 16palcové kolo s brzdou dozadu, na tom se děti naučí šlapat do kruhu, třeba nejprve s přídavnými stabilizačními kolečky. Pak je kolo s přehazovačkou vzadu 20 palcové a pak už je 24 palcové jako dospělácké, kde se přehazuje vepředu i vzadu.

A co si myslíte o vození malošů na kole na tyči, v sedačkách nebo ve vozících za koly?  

Vozíky jsou určitá cesta, jak s malým dítětem aktivně trávit čas. A dítě je tam poměrně chráněno. Sedačky za sedlem jsou dnes také bezpečné a praktické. Vozíky jsou kolem 25 tisíc, sedačka za 2. Ty tyče se zvedlým kolem dítěte moc nepreferuji, protože myslím že je to trochu problematičtější pro stabilitu a považuji za lepší vzít auto a zajet tu větší vzdálenost někam i s klasickými dětskými koly a tam se projet. Ale pro ujetí větší vzdálenosti přímo menším dítětem na kole asi není nad tyč lepší řešení, ač ho nepreferuji.