Atmosféra první republiky dýchá už z přízemního dřevěného pavilonu, který si zachoval původní prvky v podobě místnosti pro lázeňského nebo dřevěných cedulí oznamujících teplotu vody a vzduchu. Hned za dřevěným vstupním portálem na vás čeká obdélníkový bazén napájený z říčky Šťávnice, a kolem něj stroze geometrické převlékací kabiny, které zjemňují bílé závěsy pohupující se ve větru.

Přísná geometrie celého areálu jakoby ležela v kontrastu s barvami a vyřezávanými ornamenty dřevěného itineráře. Právě v těchto protikladech se projevuje „japonizujicí“ pojetí mladších staveb slavného architekta.

Na první pohled je navíc jasné, že Říční a sluneční lázně kdysi musely být místem pulzujícím životem, kde se setkávala lázeňská noblesa s letními plovárnovými radovánkami. Ostatně častými hosty tu byli Leoš Janáček nebo Vlasta Burian.

Sluneční a říční lázně navíc doplňuje Vodoléčbný ústav, který k nim těsně přiléhá. Budova je dnes uzavřena a čeká, až se do ní opět vrátí život. Za jejími zdmi však čeká na rekonstrukci snad nejúchvatnější Jurkovičův interiér – dvoupodlažní převlékárna v mužské části objektu, kterou podpírají reliéfní sloupy a obkružuje ikonická římsa pomyslného druhého podlaží. Jen pro zajímavost – v ženské části budovy architekt tak velkorysý nebyl.

Celý areál dnes čeká na rekonstrukci a přeměnu ve velkorysý wellness komplex s bazény, saunami a hřišti na plážový volejbal. Jak už to tak bývá, bude muset moderně ustoupit některá z 81 kabinek a zcela určitě i betonový bazén, který se plní vodou z vedlejší říčky.

Moderní hygiena si totiž něco tak děsivého jako plavání v přírodní vodě dokáže jen stěží představit. Přesto stojí za to sem vyrazit. Jednak prozkoumat křehkou krásu Říčních a slunečních lázní, které formovaly tehdejší představy o vodoléčbě, a jednak se trochu zasnít nad tím, jaké asi bylo chodit se sem v parném létě koupat v pruhovaných plavkách s kšandami.