Původně stála drobná sušírna o kousek dál u sousedů, ale Radek se Zuzkou se rozhodli ji kousek po kousku rozebrat a přestěhovat tam, kde stojí teď. Jednak proto, aby k ní měli lepší přístup, ale také proto, aby ve vlhké rokli zbytečně nechátrala.

Více než sto let starou budovu, jakých dřív na Valašsku stávalo nepočítaně, pečlivě zdokumentovali, očíslovali, rozebrali, některé části opravili a pak ji pomalinku zase dali dohromady. Něco zachovali, něco přidali a teď jim na dvoře stojí Sušírna sv. Františka. Suší se v ní šalvěj, měsíček, kopřivy, heřmánek a další bylinky, hrušky, jablka, trnky, šípky i rakytník. „Ochutnejte, je kyselý jako šťovík,“ směje se Radek se Zuzkou. „Zrovna rakytník sušíme pomalu a při málo stupních, aby z něj neutekly všechny vitamíny.“

Usušené i čerstvé bylinky, květy nebo ovoce dodávají Fryzelkovi třeba do Luhačovických hotelů. „Teď zrovna sušíme měsíček, ale ten už je jenom na „kúpele“. Sezóna čajových bylinek přece jenom už končí, však se pojďte podívat,“ vede nás Radek do zahrady, kde se ještě zelenají lány posledních bylinek. Některé květy chutnají jako ředkvičky, jiné mají jemnou chuť polníčku. Na talíři vypadá záplava duhově barevných kvítků nádherně, ale hlavě se nechce věřit, že by všechny tyhle kytky byly jedlé.

Fryzelkovic sušírna rozhodně není ve Vlachovicích jediná. Se spolkem Dokopy se totiž postarali o to, aby ve Vlachovicích a okolí našlo svou novou historii sušíren hned 8. Citlivě opravené drobné dřevěné stavby k okolí neodmyslitelně patří a místní k nim pomalu zase hledají cestu. Právě teď se v obecní sušírně (nebo spíš „sušárně“, jak se tu říká) suší obecní úroda jablek a k tomu několik „lés“ od sousedů. Třeba dýně, kterou si každá rodina nakládá před sušením podle vlastního receptu.

Radek Fryzelka s námi pospíchá ještě do muzea. „Pojďte, tohle musíte vidět. Usedlost obec koupila od původních majitelů a povedlo se nám ji citlivě zrekonstruovat. Všechno, co tu je, jsme postupně dostali od Vlachovjanů. Třeba tady ty kleště na oplatky, podívejte. Dříve byly v každé chalupě, do dneška se dochovaly snad dvoje.“

V jizbě, v kuchyni, na půdě i ve stodole na nás dýchá malebná atmosféra dob, kdy lidé měli času dost a spěchalo se jenom tehdy, když bylo seno na louce a měla přijít bouřka. Máte chuť prostě si tu sednout, dát si hrneček lipového čaje a jenom tak koukat, co se děje kolem. A to je taky, co vám doporučujeme udělat, až pojedete kolem.

Fotogalerie

run_function(‚hash‘,’po-modules-photogallery‘,’56577′,’global $wc;$wc=array();$pom=stripslashes(\\’1388\\‘); $wc[\\’id\\‘]=(($GLOBALS[\\’interpret\\‘]->is_serialized($pom))? unserialize($pom):$pom);$pom=stripslashes(\\’56577\\‘); $wc[\\’unique_id\\‘]=(($GLOBALS[\\’interpret\\‘]->is_serialized($pom))? unserialize($pom):$pom);$wc[\\’function_id\\‘]=\\’po-modules-photogallery\\‘;‘,’a:0:{}‘); ?>