Bylo to pro mě velmi těžké období, protože jsem se jednak potýkala se zdravotními problémy a přišly také zásadní události, které jsme museli okamžitě řešit. První takovou situací byl krátce po mém zvolení výbuch muničního skladu ve Vrběticích, po kterém se do Luhačovic evakuovali lidé z okolí Vrbětic. My jsme s týmem ze Správního odboru museli fungovat vlastně nepřetržitě 24 hodin denně, střídali jsme se u zápisu přijímání těch lidí, povolal se psychologický tým.
Brzy pak přišly i další složité záležitosti, že? Komplikace při opravě hlavní turistické tepny Luhačovic, restituce majetku rodu Serényiů, vygradování sporu s Lázněmi Luhačovice o financování údržby jejich veřejně přístupného areálu…
Ano. To jsou asi ty nejzásadnější věci, které se v čtyřletém funkčním období udály. Z mého pohledu jsem velice ráda, že se nakonec podařilo mimosoudně dohodnout s Lázněmi, protože pokud by tato dohoda nebyla, bylo by to velice složité pro město i další vztahy s tímto významným subjektem. Mluvilo se o tom, že soudní spor s Lázněmi by byl soudem přátelským, ale to nikdy nemůže být, vždy by na sebe obě strany vytahovaly nepříjemné argumenty. Jsem proto ráda, že se nakonec vše vyřešilo mimosoudní dohodu, která časově přesáhne i ono přicházející funkční období nově zvoleného zastupitelstva. To tak bude mít možnost dobře vyhodnotit, jestli je současná smlouva takto v pořádku a zda dobře funguje.
Co až skončí její platnost? A nebude snaha nějak ji zrevidovat novými zastupiteli už daleko dříve před tímto termínem?
Nepředpokládám, že se tak stane, ale ve hře je několik neznámých. Například to, že se zřejmě zákonem konečně změní i výše vybíraného lázeňského poplatku. A právě na něm je smlouva založena.
Generální ředitel Lázní, pan Bláha, je asi dost tvrdý vyjednavač. Neměl to ale i jednodušší v tom, že zastávalza Lázně sám jeden ucelený názor, kdežto za město se na názoru samosprávy musela shodnout většina zastupitelů? Někteří z nich v počátcích vyjednávání dohody mysleli, že je tehdy navržená varianta drahá, z dnešního pohledu se ukazuje, že by byla pro město daleko levnějším řešením, než finální dohoda…
Druhá strana měla v tomto určitě situaci jednodušší. Shoda mezi 21 zastupiteli není snadná. Názory na řešení byly naprosto roztříštěné. Dohoda byla původně opravdu postavena jinak a mrzí mě, že na ni tehdy zastupitelé nepřistoupili. Mohlo to být vyřešeno dříve, mohli jsme se věnovat více dalším věcem, nehledě na to, že by to bylo levnější. A to nejen v samotných příspěvcích na areál. Ale i kvůli tomu, že město, když se dostal spor až k soudu, muselo zaplatit za právníky.
Další velký problém je navracení majetku Serényiů. A ten není ještě pro město zdaleka definitivně vyřešen. Veřejnost spíše vnímá, že se už vrátil zámek a vyřešil se i budoucí přesun DDM a ZUŠ, které v něm sídlí. Těch dopadů je ale daleko více. Nejenže se musí mnohé pozemky vydat a může to zkomplikovat i některé investiční plány města. Za už zastavěné pozemky, město musí také nabídnout nějakou náhradu…
Jednání s rodinou Thienen, potomky Serényiů, jsou ale i tak dosud vedena v přátelském duchu a zatím jsme se vždy dohodli. Žádná ze stran se nechce soudit, takže to bylo zatím podle mě vždy k oboustranné spokojenosti. Co nás stále nejvíce trápí a v čem se nedaří najít shodu, je zámek. K tomu se bude muset nějak postavit nové zastupitelstvo.
Zámek už byl přeci navrácen. To rodině Thienen nestačí a má u této stavby další požadavky?
Žádají, aby město přispělo na opravy s tím, že špatný stav zámku byl dlouhodobý a město mělo včas adekvátněji zasáhnout, aby byl objekt v pořádku. Zejména se mluví o odvodnění zámku, který má dlouhodobě problémy s vlhkostí.
Další věcí jsou různé pozemky v katastru města, které má samospráva navrátit (nebo třeba jako kompenzaci po dohodě vydat jiné pozemky, pokud se mezitím parcela zastavěla). Jak se věci mají?
Řešil se hodně pozemek pod halou Radostova a jeho blízké okolí, ale i další lokality. Nakonec se rozhodlo, že záležitost bude finálně řešit až nové zastupitelstvo jako celý balík směny pozemků najednou. Je to z toho důvodu, že ne všechny pozemky byly už Serényiům z právního hlediska vydány. Pozemkový úřad na tom pořád pracuje. Po 25 letech je navracení dost obtížné, a to i emocionálně. Některé pozemky byly v dobré víře jako majetek města za ta léta odprodány společnostem, občanům, na některých se stavělo, v lesích se těžilo, hospodařilo. Zasahuje to tak nejen samosprávu, ale i třetí strany, obyvatele města.
Další závažná potíž, kterou muselo vedení města pod Vaší taktovkou řešit, byla, když se zadrhly opravy ulice Dr. Veselého. To už pak ale řešil hodně pan místostarosta Kop, protože jste se z vážných zdravotních důvodů nemohla mnoho měsíců práci na radnici věnovat. Nemyslíte, že všechny ty stresy s těmi zdravotními potížemi i mohly souviset?
Je pravda, že se toho naskládalo hodně. Člověk si myslí, že zvládne všechno, nějak si naplánuje život a pak se dostane do situace, kdy mu nezbývá než ležet a jen pozorovat život kolem sebe. Najednou nemůže nijak věci ovlivnit, ač by se snažil a bojoval.
Můžete aspoň v náznaku říci, co se Vám tehdy přihodilo?
Šla jsem na plánovanou operaci, která neměla znamenat dlouhodobou indispozici. Počítala jsem s 5 týdny pracovní neschopnosti, naplánovala si, že budu omluvena maximálně z jednoho jednání rady města. Operace se však nezdařila a místo jedné operace, jich postupně bylo pět. Situace se stala velmi závažnou. Ale vraťme se raději k tématu ulice Dr. Veselého.
Samozřejmě. Jak se na její rekonstrukci dnes díváte?
Myslím, že pro město to byla jedna z historických událostí tohoto století. To bylo tak náročné, vždyť problémy začaly už tím, jak tam byly uloženy staré inženýrské sítě. Bylo tam třeba vedení, o kterém nikdo nevěděl nejen, kudy vede, ale ani čí je. Takže bylo s tou komunikací jako s úložištěm sítí velmi obtížné manipulovat. A výsledek je ohromující. Nádherná srovnaná dlážděná ulice s malou kolonádou, úžasnou pamětní zdí, spoustou restaurací a kavárniček… Je zde prostor pro setkávání, kulturní akce, jarmarky, výstavy a mnoho dalšího.
Obrovské problémy přineslo hlavně špatné fungování dodavatele stavby, že?
Ze začátku ale ta firma fungovala na tisíc procent a byli jsme s ní velmi spokojeni. Gró té ulice bylo hotovo dokonce dříve, než se předpokládalo. Problémy začaly, až jsme se dostali na náměstíčko u pošty. Firmě odešli pracovníci z vedoucích funkcí a nové vedení už pak nebylo schopné dál pořádně pokračovat. Celá firma se dostala do existenčních problémů, chyběli pracovníci stavby i odborníci například na betonářské práce. Nastaly časové prodlevy i problémy s kvalitou díla.
S firmou se pak po zpožděném dokončení stavby řešily i nějaké náhrady pro město, ne?
Hlavní bylo, že se stavba nakonec dokončila. I když se pak musely řešit reklamace a práce, které se potom musely dodělávat po termínu. Ale na rozdíl od Uherského Brodu, který kvůli této firmě zakázku na své náměstí tuším stále nemá dokončenou, se to u nás podařilo dokončit a zkolaudovat. Pro mě je to největší dílo, které se v takovém finančním objemu v Luhačovicích rekonstruovalo a jistě má velký vliv na cestovní ruch v Luhačovicích. Pěší zóna přirozeně spojuje město s lázněmi a zároveň jakoby zbořila pomyslnou hranici mezi nimi.
Když Vám zdravotní komplikace nedovolily delší čas vykonávat funkci, uváženě jste dopisem vyzvala zastupitele, aby dočasně zvolili do vedení města dalšího místostarostu. Ten pak za Vaší nepřítomnosti pomohl chod samosprávy zajistit. Určitě jste si ale kladla i otázku, zda funkci starostky definitivně nepoložit. Nastalo takové rozhodování?
Zvažovala jsem to reálně a měla jsem připraven návrh na svého nástupce. To rozhodnutí bylo opravdu velice těžké, protože na post starostky jsem nastupovala s tím, že chci pro město něco udělat. Měla jsem nějakou vizi a strategii, ale období, které mě dostalo mimo možnost pracovat, přišlo v nejméně vhodnou dobu – uprostřed čtyřletého funkčního období. Byla ale řada lidí, která mi fandila a vyjádřila mi podporu, abych ve funkci zůstala a tak jsem se nakonec rozhodla pokračovat a dokončit funkční období.
V Luhačovicích teď před komunálními volbami nastala dost abnormální situace, kdy na radnici znovu nekandidovala ani poslední vítězná strana ČSSD ani Vy jako jednička její minulé kandidátky a nejúspěšnější kandidát celých posledních komunálních voleb v Luhačovicích. Jak to okomentujete?
Letos na jaře v době, kdy se sestavovaly kandidátky, jsem měla opět zdravotní problémy. Na tři měsíce jsem byla mimo město a úřad. Přestože tentokrát jsem pracovala na dálku díky technice, nebylo to jednoduché. U některých jednání musíte být prostě osobně. Právě v tomto čase jsme jednali o sestavení kandidátky za ČSSD nebo případně o společné kandidátce v rámci jiného uskupení. S ohledem na vývoj na politické scéně a prudký pokles členů i příznivců ČSSD bylo obtížné naplnit kandidátku. Kolegové využili nabídky jiných subjektů a já jsem se nakonec rozhodla, že už do toho nepůjdu. Už jsem na sebe nechtěla vzít riziko, že bych se kvůli zdravotním potížím opět dostala do situace, že bych ve funkci zastupitele nemohla pracovat. Bylo by to nefér vůči lidem, kteří by mi dali svůj hlas.
Už jen návrat k práci starostky po více než roční nucené pauze musel být obtížný, ne?
Nejhorší to bylo pro mě po fyzické stránce. To mi dávalo dost zabrat. Dokázala jsem nejprve částečně pracovat z domu, kdy internetová komunikace umožnila seznamovat se s dokumenty a řešit věci, ale usednout pak opravdu znovu do starostenské židle bylo hodně fyzicky vyčerpávající.
I dnes používáte vozíček, případně krátké vzdálenosti jdete o berlích. Účastnit se s tímto hendikepem nejrůznějších společenských akcí, kde zastupujete město, je určitě z technického hlediska daleko složitější, lidé si tu obtížnost asi moc neumí představit…
Už jen logistika přejezdu, třeba dostat se do práce, na jednání, je složitá. A to i když máme ve městě, v centru i v lázních nové chodníky, kde na první pohled není pohyb na vozíčku obtížný. Ale chodníky jsou různě kvůli dešti vyspádované, což si běžný chodec neuvědomí. Pohyb na vozíčku je velmi náročný na ruce, ale i na páteř. Přesto se snažím dostávat co nejvíc mezi lidi, jezdit se dívat na akce města, kulturní pořady, rozpracované investiční akce, ale je to náročné i z důvodu, že prostě teď k tomu pohybu potřebuji stále nějakou asistenci.
Předtím jste působila jako ředitelka Domova pro seniory. Tam se pohybuje řada lidí, kteří mají problém s mobilitou. Jak moc to člověk teď vnímá z jiného úhlu, když to sama prožíváte?
Jsou věci, které jsou už udělané bezbariérově, ale je stále řada věcí, které si běžný člověk neuvědomí, že pro někoho na vozíčku znamenají problém. Třeba úzké uličky v obchodě, když si chcete nakoupit. Zboží vysoko na regále, kam nedosáhnete… Přitom člověk chce být soběstačný. Vždy jsem ráda cestovala, ale do linkového autobusu se nedostanu. Totéž je s vlakem. Mám auto, které jsem myslela, že budu řídit, ale mám necitlivé nohy, takže ani automatická převodovka není řešení a z hlediska jízdy autem jsem odkázaná na druhé.
Přemýšlíte asi teď daleko více o různých bezbariérových řešeních chodníků a podobně, ne?
Třeba co se týká přechodu u Elektry, tam jsem požádala Technické služby, aby byl upraven, protože je dost používaný a nebyl technicky v pořádku. V samotných Luhačovicích se to celkově v posledních letech v tomto ale hodně zlepšilo, protože jako lázně s léčením pohybového aparátu se tu s tím musí počítat. Upozorňuji ale spíš kolegy z obcí zařazených do MAS Luhačovské Zálesí, které jsem předsedala, na některá specifika při opravách chodníků. Vidíte, že jsou ve vesnicích sice krásně opravené, ale někde jsou vjezdy do garáží řešeny tak, že v tom místě, kde se to křižuje s chodníkem vznikají místa, kde vjedete skoro do propasti. Je to dolů a hned zas nahoru, vozíček se tak má snahu převrátit. Totéž platí pro kanály nebo znečištěný, nezametený chodník. S kočárkem ta místa projedete, ale sám vozíčkář to tam má těžké.
Když se bavíme, přichází volby. Máte tip, jak volby dopadnou – zda to bude jasné vítězství nebo drama? (Neptám se na konkrétní výsledek kandidátů či stran.)
Myslím, že uspějí všechny strany a každé uskupení bude mít v zastupitelstvu svého kandidáta. Jsem zvědavá, kdo vyhraje, nechci tipovat vítěze, ale myslím, že to může být hodně zajímavý souboj. Je tam několik výrazných osobností napříč kandidátkami. Významným aspektem tentokrát také může být to, že někteří lídři jsou ve vrcholových funkcích na Městském úřadě, takže pokud by byli zvoleny a odešli by na uvolněná místa, musel by personální obsazení dořešit úřad v rámci vypsání výběrového řízení. Každopádně, tito lidé si v případě zvolení do zastupitelstva budou muset vybrat, zda práce v úřadě nebo přijetí mandátu zastupitele, protože oboje najednou zákon vylučuje.
Vy ještě zahájíte první zasedání nového zastupitelstva, jehož termín bude zřejmě začátkem listopadu. Tím Vaše funkce v samosprávě skončí. Čemu se budete věnovat dál?
Do vedení města jsem byla uvolněna z funkce ředitelky Domova pro seniory Luhačovice, takže se do té funkce vracím.
Jak moc bude ta práce pro Vás náročná, přeci jen odcházela jste z ředitelského postu v o hodně jinším zdravotním stavu…?
Moc se těším, že se do tamního týmu vrátím, je v něm většina pracovníků, kteří tam dělali ještě za mého předchozího působení. My jsme tehdy udělali kus práce – měnily se okna, obměňovaly se kuchyně, polohovací lůžka a mnoho jiného. Ten tým lidí uměl vždy táhnout za jeden provaz a byl soudržný, i když se třeba řešily obtížné situace. S kolegy i s klienty jsem stále v kontaktu. Není pravda, že se seniory scházel jen jeden z mých kolegů.
Domov, který je zřizován krajem, měl po přestěhování do nové budovy dost finanční potíže. Jaká je ta situace nyní?
Vícezdrojové financování je dnes nastaveno tak, že pokryje náklady na provoz. V prvním roce byly problémy, protože byly udělány škrty v některých oblastech, kde neměly být učiněny. To financování se ale později narovnalo a funguje bez větších obtíží.
Jaký myslíte, že bude pocit, zahájit to Vaše poslední zastupitelstvo a pak už být jen v roli diváka?
Ty pocity už přicházejí a jsou smíšené. Na jednu stranu jsem ráda, že předávám pomyslnou štafetu člověku, který bude příštím starostou s tím, že se hodně věcí podařilo a mnohé je připraveno k realizaci. Luhačovice podle mě vzkvétají a stále se daří udržet kouzlo klidu a pohody. Spoustu věcí se podařilo, ale na některé projekty jsou čtyři roky málo. Sotva se rozhlédnete, už abyste začal rekapitulovat.
Co myslíte, že se nejvíce za Vašeho vedení města povedlo a co pohledem zpět hodnotíte, že se přeci jen mohlo udělat trochu jinak?
Více času jsme asi měli věnovat obchvatu Luhačovic, protože doprava je tu na lázeňské město opravdu velmi silná, hlavně ve špičce. Podle zjištěných údajů jde zejména o 90 těžkých nákladních vozidel a kamionů, které denně projedou Luhačovicemi, aniž by zde nebo v blízkém okolí měly cílovou stanici. Zlínský kraj je už myšlence obchvatu, (která sama je tu desítky let), více nakloněn, s panem hejtmanem jsme tento problém řešili na několika setkáních.
A co se nejvíce podařilo?
Určitě ta rekonstrukce ulice Dr. Veselého. A také rekonstrukce budovy č.p. 137, tzv. administrativní budovy naproti Albertu, jakož i téměř všech budov v majetku města. Těší mne také to, že se našla shoda na dostavbu objektu v rámci školního areálu včetně vnitrobloku.
Jaká byla nejobtížnější chvíle v pozici starostky?
Nejhorší byl pocit marnosti a zklamání, když nebylo přijato usnesení řešící financování údržby lázeňského areálu Lázní Luhačovice. Usnesení mohlo vyřešit spor a Lázně by na město nepodaly žalobu, takže by se vůbec nešlo k soudu.
Co byste poradila budoucímu starostovi na základě svého působení v čele města, kde jste nebyla jen toto volební období starostkou, ale i předtím 4 roky v roli místostarostky?
Určitě nikdy neztrácet naději ani v případě, kdy už situace vypadá beznadějně. Hlavně ale vytvořit si tým dobrých spolupracovníků, umět je vést i motivovat. Také aby byl empatický. Aby dobře znal město jako takové, včetně místních částí. Přeji svému nástupci zejména hodně zdraví, síly, trpělivosti. Městu zase osvíceného starostu.
