„Nadešla nejradostnější a nejšťastnější doba v dějinách našeho národa po třistaleté porobě. Dne 28. října 1918 vstoupil v život samostatný československý stát.
Nastalo nepopsatelné nadšení mezi uvědomělým občanstvem, radost zářila všem z očí, každý chtěl vědět něco bližšího. Je po válce, máme svůj stát, jsme svobodni, pryč s otrokáři, není již třeba přetvářky více. Bubnem byla rozšířena tato radostná zpráva. A obecní výbor konal odpoledne 29. října slavnostní schůzi, na niž byli pozváni zástupci veřejných korporací.
Bylo rozhodnuto, že se večer uspořádá pochod od školy na Lázeňské náměstí a že budou lidé vyzváni k osvětlení oken. Průvod se vydařil a osvětlení oken bylo nádherné. V obchodech nebylo svíček, ale lidé si je přes to opatřili. Nejlépe byla vyzdobena škola, za okny byly obrazy našich velikánů. V obci nastalo čištění, německé nápisy byly sundány a Franz Josefové a Karlové byli u hrušky v hůře za zpěvu a přednášení básní spáleni. V průvodu šli školní mládež s učiteli, sokoli, hasiči, mládež, dospělí za nadšeného zpěvu písní. Byl sychravý večer, na zanedbané silnici bylo plno bláta, to však nadšencům nezabránilo, aby se zúčastnili průvodu. Školní slavnost se konala 4. listopadu, neboť od 21. října do 4. listopadu byla škola z důvodu spály uzavřena. Byl sestaven pětičlenný národní výbor, jehož úkolem bylo očistit obec od vnějšího rakouského rázu, pečovat o klid a pořádek a budit potlačené národní vědomí.
Nedostatek potravin nutil mladý stát, aby sáhl k rekvisicím. Místní hospodářská rada žádala velmi přesvědčivým výkladem rolníky, aby dobrovolně stanovenou částku odvedli. Mnoho se jich dalo energicky napomínat, nebyli nadšení pro svůj stát. Těžké hospodářské poměry nevadily, aby se nerozproudil ruch národní práce. Sokol valnou hromadou zahájil svou činnost, vracející se vojínové vyprávěli své zážitky. Dne 13. prosince 1918 se usnesla místní školní rada, aby bylo zažádáno o zřízení školy měšťanské chlapecké s připuštěním děvčat. Škola byla otevřena počátkem školního roku 1920/1921 a nazývá se Masarykova. Lípa svobody byla vysázena 13. dubna 1919 místními sokoly. Vyzdobena národními barvami byla dovezena na místo určení k Solnému potoku před vilu Ludmilu.“
