V tom přišel Petr Sovják z Neubuzi, který se věnuje lidovým tradicím. Kromě toho, že hraje na dudy nebo-li gajdy, se celkově věnuje tradiční kultuře a kožich si sám ušil. Padla na to, jak zmínil kožešina z celé ovce. „Šil jsem kožich ručně postupně po večerech, takže mi to trvalo asi rok,“ poznamenal Sovják. Kožich zhotovený podle historické fotografie náleží ke kroji jižního Valašska. A čím se takový kroj šije? „Mám speciální ruční jehlu hranačku, jako nit používám ševcovskou dratev a pomáhám si kleštěmi,“ popsal Sovják. Kožich dokončil právě s přicházející zimou a už jej stihl vyzkoušet. „Byl jsem v něm teď na jarmarku v Karlovicích, to bylo kolem nuly, a měl jsem pod kožichem jen košili a bylo mi příjemně. Prostě kožich je kožich,“ pochvaloval si Sovják. Obnově historických krojů se věnují samozřejmě více spíše ženy, v muzeu byla k vidění práce hned několika z nich.
Na ručním tkala stužku tvořící ozdobný pás sukně Veronika Provodovská z Březové, která se rovněž věnuje obnově lidových krojů. „Jde o hrozenkovský kroj, je to rekonstrukce kroje z roku 1850. Stužka je v originále v muzeu v Uherské brodě a podle ní to vytvářím,“ sdělila Provodovská. K vidění toho ale bylo ještě více. „Tvůrkyně krojových rekonstrukcí tu předvádějí také další tradiční techniky. Je tu technika síťování, kterou se dělaly různé krajky nebo ženské čepce, ukazujeme tu samozřejmě i ruční šití krojů různými základními stehy, valašskou výšivku,“ doplnila vedoucí Muzea luhačovického Zálesí Blanka Petráková. Na akci, která doplnila výstavu k 100. výročí muzea nazvanou Muzeum staré jako Československo, zavítala řada lidí z nejširší veřejnosti a také školáci s paní učitelkou. Historickým rekonstrukcím krojů se luhačovické muzeum i sama Petráková dlouhodobě věnují a kroje rekonstruované podle reálných historických vzorů tvoří také část zmíněné výstavy.
FOTOGALERIE
