Svatá Anežka Česká

/autor: Jiří Šůstek/

Princezna Anežka odmítla královské nabídky k sňatku a vydala se jinou cestou. Stala se řeholnicí, založila v Čechách první špitál, řád křížovníků, přenesla k nám gotiku, za občanské války dokázala smířit panovníka, svého bratra, s odbojným synem. Svatořečená byla sedm století po své smrti, v listopadu 1989.
Komunisté umožnili tehdy tisícům lidí vycestovat na slavnost svatořečení do Vatikánu, do západní kapitalistické země, kterou režim považoval za jednoho z největších odpůrců. Toto považovala tehdejší vláda za menší zlo, než kdyby se konalo svatořečení v Československu. To by se mohlo zvrhnout v otevřenou demonstraci proti režimu, jak se stalo v roce 1985 při národní pouti na Velehradě.
Cesta na svatořečení, její atmosféra, její náplň a duchovní poselství patří k nejsilnějším životním zážitkům jak pro mě, tak i pro Luhačovjany, kteří se ji zúčastnili.
Všichni si uvědomili, že svoboda je velkým darem, za který vděčíme sv. Anežce i bezpočtu lidí, kteří pro ni trpěli, přinášeli oběti a nepřestali doufat. Na ony události i to, co jim předcházelo, na podmínky, ve kterých se v tehdejší šedi Československa odehrávaly naše životy, bychom neměli zapomínat a tuto, byť osobní, přesto historickou zkušenost, bychom měli předávat dalším generacím. Už proto, že stačí chvíle nepozornosti, a to, co demokracii trvá budovat roky, si zlo nebo totalita vezme přes noc. Přece není možné, aby v normální civilizované společnosti stál v jejím čele trestně stíhaný premiér, který spolupracoval s StB. Není normální, aby prezident lhal a urážel ty, kteří se mu nelíbí nebo mají jiný názor a mnozí spoluobčané jej za to ještě obdivují.
Musíme udělat vše proto, aby se do politiky vrátily normální hodnoty morálky a slušnosti.
V roce 1455 prý litoměřický probošt Jan Papoušek vyřkl předpověď, že „pokojné a šťastné časy v zemi české nastanou, když obyvatelé tělo blahoslavené Anežky najdou“. Proto jsou listopadové události, které následovaly po svatořečení, považovány za naplnění této předpovědi.