Luhačovice byly osvobozeny před 75 lety, město uctilo památku obětí války

„Datum druhého května 1945 je jedním z nejdůležitějších v historii našeho města. Musíme si vážit, že došlo k osvobození Luhačovic a připomínat si všechny, kdo k němu přispěli. Jak můžeme vidět z dobových fotografií, radost z konce nacistické okupace a z obnovy demokracie po osvobození byla mezi obyvateli obrovská,“ sdělil starosta Marian Ležák.
„Druhý květen 1945 si musíme pořád připomínat stejně jako všechny oběti války. Myslet je nutné ale i na to, že o svobodu a demokracii se má pečovat i v době míru. Je smutné, že jen tři roky po osvobození od fašismu pak v naší zemi nastoupila další diktatura,“ dodal místostarosta Jiří Šůstek.

Jak se dozvídáme z historických pramenů samotné osvobození města v roce 1945 se naštěstí odehrálo bez prudších bojů a bez většího počtu obětí na životech. Takto poslední dny přiblížil v Pamětní knize obce Luhačovice kronikář A. Kašpar, povoláním odborný učitel.
„K Luhačovicím se blížil proud Rusů od Uh. Brodu, od Kladné-Žilína pak postupovali Rumuni. Poslední dubnové dny byly plné napětí, úzkosti a očekávání, neboť v našem údolí se ozývaly rány v okolí čím dále hrozivěji, nad námi se objevovaly letouny, ale od srpnové přestřelky v r. 1944 nad Luhačovicemi nespadla na město ani jedna rána,“ popsal kronikář. Také vysvětluje, proč se lázeňskému městu podařilo přestát pohyb fronty bez újmy, přestože v okolí probíhaly těžké boje. „Když byla zabrána Kladná Žilín, neustupovali Němci Luhačovicemi, jak se předpokládalo, nýbrž k obecnému překvapení hrčely jejich vozy po bojkovské silnici směrem na Biskupice, kam také ustupovalo vojsko z Polichna, takže Luhačovice byly mimo hlavní bojovou čáru,“ popsal učitel.
Ústup vojsk byl dle kronikáře nenápadný. „Většina obyvatel přespala noc z 1. na 2. května ve svých úkrytech v očekávání, že tato noc bude kritická. Rány, jež se dosud ozývaly z lesů nad Luhačovicemi směrem od Žilína k 24. hodině úplně ztichly a vidět nebyly ani světelné rakety,“ nastínil kronikář. Nad ránem za šera se tak do města poměrně hladce dostaly první jednotky osvoboditelů.
Hrozbou však bylo, když ustupující německé oddíly zaminovaly okolí přehrady a hrozilo zaplavení města. „V noci došlo k několika výbuchům a byl zničen most u přehrady. „Přehrada sama však zůstala nepoškozena,“ konstatoval s úlevou kronikář.
Jak došlo ke šťastné náhodě, že zůstaly Luhačovice nedotčeny se asi už nedovíme. Sám kronikář má více verzí. „Snad prý kdosi z vedení rumunských jednotek znal krásu lázeňských Luhačovic. Mnozí si proto vysvětlují, že Luhačovice nebyly ostřelovány ani bombardovány, poněvadž je chtěl generál uchránit,“ míní kronikář. Důstojníci však podle něj byli jiného mínění a tvrdili, že vojsko se o 12 hodin opozdilo, že mělo být v Luhačovicích již večer 1. května a proto fašisté stihli ustoupit, takže se tu boje neodehrály.

V návaznosti na vzpomínkový ceremoniál u památníku osvobození před radnicí budou v nejbližších dnech umístěny pamětní věnce také u dalších míst v Luhačovicích, které připomínají hrdiny, kteří obětovali svůj život pro svobodu dalších generací. Míst, které oběti 2. světové války připomínají, je ve městě hned několik. Na hřbitově je hrob rumunských vojáků, kteří zahynuli během osvobození města v květnu 1945. Pamětní deska na budově sokolovny připomíná oběti z řad členů této tělocvičné organizace. Dalším pietním místem je pamětní deska na budově staré pošty, rodném domě kulturního buditele, vojáka a lékaře Františka Šťastného, který byl umučen fašisty roku 1944. V knihovně se nachází pamětní deska připomínající válečného letce Josefa Šnajdra, který za vlast bojoval jako člen britského letectva a získal řadu vyznamenání. Nedaleko zámku se pak nachází pomník rodiny Kuželovy, vyvražděné za války nacisty.

U příležitosti 70. výročí osvobození před pěti jsme tehdy zveřejnili vzpomínky jednoho z pamětníků konce války, který přiblížil dění v Polichně, dnešní místní části Luhačovic. Toto vyprávění o dramatických květnových dnech roku 1945 si můžete připomenout zde .

LIDÉ RADUJÍCÍ SE Z OSVOBOZENÍ V LUHAČOVICÍCH V ROCE 1945 (Foto: Muzeum luh. Zálesí)