V těchto květnových dnech si připomínáme, že již šedesát let můžeme žít v míru. Pro naši generaci, to je úplná samozřejmost a válka se pro nás stala pojmem z učebnic a vyprávění odcházejících pamětníků. Ovšem i my bychom nikdy neměli zapomenout. Na ty pojmenované i bezejmenné hrdiny, na všechny, kteří neváhali položit svůj život za náš současný poklidný živo bez válečných hrůz. Nemusíme dokazovat svou odvahu jako Josef Šnajdr, bratři Cukrovi, Alois Majzlík, a odcházet bojovat do zahraničí ani umírat v koncentračním táboře jako Jan Zatloukal, Josef Králík, Jan Klimák a Antonín Kubáč. Nemusíme umírat pouze proto, že jsme židé nebo rómové. Nikdo nás bezdůvodně nezatýká ani nezabíjí, jako například rodinu Kuželovu. Nemusíme umírat za rafinovaného mučení jako MUDr. František Šťastný.
nn
nnVěnujme prosím při příležitosti osvobození Luhačovic 2. května 1945 všem lidem, kteří položili svůj život, či jakkoli trpěli pro naši současnou svobodu tichou vzpomínku a poděkování a především nikdy nedopusťme, aby někdy v budoucnu válka, či násilí ovládaly lidstvo.

nn