K prameni Šťávnice

Chodíme kolem ní, ani si nepřipouštíme myšlenku, kde je její pramen, její počátek. Mnozí z nás sledovali zajímavý seriál v televizi Zpět k pramenům o řekách naší vlasti (vyšla i knížka).

Musíme si zajít až do Vizovických vrchů, kde šumí smrky, klenou se buky, bují tráva a otvírají se široké pohledy do krajiny. Podle vodopisu tehdejšího Československa má Šťávnice délku 24 km s povodím 143 km².

Pramení před obcí Loučkou ve žlebě asi čtvrt kilometru za silnicí do vesnice v nadmořské výšce 418 m v trati V lánech, kde se střídají pole s loukami. Loučka je stará vesnice, první zpráva je z roku 1261, kdy patřila vizovickému klášteru.

Podle turistické mapy z roku 2004 má tok Šťávnice zajímavé přítoky a jejich jména. Na poloviční cestě mezi Loučkou a Slopným ve žlebě strmého kopce pod kótou 613 m pramení Luhačovický potok a za silnicí pod Křešovem vtéká do Šťávnice. Dalším blízkým přítokem je Horní Olšava, pramení ze severní strany kopce Klokočí (622 m) a jižně od Slopného vtéká do Šťávnice. Je to trochu zašmodrchané a starší mapy uvádí uvedená jména za hlavní tok.

Většina jejího toku provázejí louky, pastviny a pole. Krásný pohled je na rozkvetlou louku lahodící naším očím a mysli. Kolik malířů, básníků i muzikantů očarovala svou krásou. Pestrá paleta májové svěží lučiny. Žluť jarních pampelišek – smetanek, to je pastva pro včely, ale i pochutina – med proti kašli. Řebříčkový květ s bylinkami v čaji v zimním období je dobrým prostředkem při nachlazení, po kterém se výborně vypotíte.

Na blízké mezi voní mateřídouška, je z ní voňavý čaj a dobře se po něm dýchá. Čisté louky nabízejí zdarma své bohatství. Cesta začínající řeky pokračuje milou krajinou, kde u blízké silnice od Slopného kvete kakost luční, později modrá kvítka čekanky a na obzoru temně se modrají hřebeny Vizovických vrchů.

Po své pouti Šťávnice tvoří malebné kouty zarostlé různými keři – brslenem, svídou, kalinou, lískou i plevelnými ptačím zobem. Ještě za války pod Spleteným vrchem (565 m) bývalo i hnízdiště výra, kdysi "král nocí" je velkou vzácností a okolí by bylo stejně pro něho dnes rušné – miluje klid.

Po žních i později klukovskou houbou byly "kravičky", správně ryzec syrovinka, který v okolí často rostl. Je členem početné rodiny ryzců. Vyznačuje se tím, že nalomené plodnice roní bílou šťávu jako mléko příjemně nasládlé chuti. Za starých časů, kdy se pásávalo, byla to zvláštní radost venkovských kluků. Zabíhalo se do blízkých lesů a přinesené "kravičky" se opékaly na ohníčku. Vpíchl se do ní tenký proutek, jako teď se opéká kabanos nebo špekáčky.

Syrovinky přidržovaly se vzhůru lupeny nad ohněm, aby šťáva netekla, nekapala pryč – zakrátko změkly a klukům chutnaly jako královské sousto. Mlsnější a starší nosili s sebou v papírku trochu soli. A což teprve doma na plotně nebo na pánvičce. To byla lahoda, stačilo trochu pomastit a osolit. Chvilku dusit, byly velmi chutné a ta vůně v kuchyni… Jen hezké vzpomínky.

Klidnější tok Šťávnice u Sehradic a k Dolní Lhotě svými drobnými zátočinami je útočištěm obojživelníků a těch v našich krajinách valem ubývá, je i domovem zajímavého a užitečného dravého hmyzu. Krajinu u vody provázejí pestré motýlice, třepotající se nad hladinou vody s modrými skvrnami na křídlech. Statnější vázky jsou rychlými letci, ale můžeme je pozorovat na listech rostlin, jak se vyhřívají na sluníčku.

V zrcadle tůní můžeme pozorovat trhavé pohyby štíhlých vodoměrek, kroužení brouků vírníků, kteří rejdí v kruzích. Živí se hmyzem, který spadne do vody. Mají zajímavé oči. Každá půlka oka se dívá jinam. Spodní část sleduje pohyb pod sebou a horní část zase pozoruje prostor nad ním.

Hladinu vody oživují tře dravé ploštice – znakoplavka, která plave břichem k hladině a druhá oválná bodule je rychlým plavcem a chycená dovede pořádně bodnout. Třetí plošticí je bruslařka s dlouhými tenkými nohami. Doslova po hladině rychle bruslí. Všichni se živí drobným vodním hmyzem.

Louky u vody mají své létající krasavce – motýly. Snad až marnotratná boží příroda rozdávala různé tvary a barevné ornamenty. Příbuzní známých baboček jsou perleťovci a na loukách a u hor jich lítá povíc druhů. Nejnápadnější je perleťovec stříbropásek, jde o velkého motýla, který je méně k spatření. Příbuzný perleťovec malý, mající velké perleťové skvrny na křídlech, má raději lesní okraje.Vyznačují se poměrně pomalým letem, který je jim často osudný.

Kde rostou mladé jasany u vody, jako velká vzácnost je hnědásek osikový. Podobně velkou vzácností je bělopásek topolový, jeden z největších denních motýlů. Vyskytoval se tam, kde rostou osiky. Dnes možná je asi na Zálesí už vyhynulý.

Nezvyklými v motýlím světě jsou tlustější nesytky. Statná nesytka sršňová svým tvarem a barvou těla podobá se více sršňům než motýlům. Vyskytuje se tam, kde u vody rostou topoly, pod kůrou žijí jejich housenky.

Prošli jsme tokem Šťávnice, její přírodou, kde za Polichnem u Újezdce vlévá se do Olšavy od Šumic. Je to jediná větší "tepna" našeho kraje na Zálesí, která si zaslouží od nás slušné chování a ochranářskou pozornost.