LUHAČOVICE – Koníček z donucení: tak by mohl bývalý motorkář a vyznavač paraglidingu Miroslav Horsák nazvat řízení velorexu. Jeho stroj pocházející z roku 1968 jej doprovází životem už osm let.
nn
nn"Jezdíval jsem na chopperovi a létal na paraglidových křídlech. Ovšem před devíti lety se mi utrhl padákový závěs a já spadl z pětatřiceti metrů. Kromě šestinásobné zlomeniny pánve jsem měl načtyřikrát přelomenou páteř. Od vyléčení jezdím jen velorexem," vypráví třiapadesátiletý řidič.
nn
nnI přes okolnosti, které jej k řízení neobvyklého stroje přivedly, má Horsák svůj velorex rád. "Jezdím s ním i na různé akce po České republice. Před třemi týdny jsem byl třeba na orientační soutěži u Domažlic," popisuje s tím, že na sedmdesátikilometrové trase se z pětadvaceti účastníků umístil na jedenáctém místě. "Soutěžící se tam kromě jízdy ve velorexu utkali i v jiných disciplínách, například lyžování na trávě či jízda se zavřenýma očima," přiblížil Horsák.
nn
nnJeho vozítko jej prý ještě nikdy nezradilo a dojelo všude, kam si jeho majitel přál. "S technickou kontrolou nemívám problémy. Povinné ručení platím jako za auto do tisíce kubických centimetrů. Jinak sám nevím, jestli mám velorex považovat za auto či motorku. Je to takový kříženec," uzavřel s úsměvem nadšenec.

nn