Tato vycházka je vhodná pouze za suchého krásného počasí. V žádném případě po dešti, kdy je bláto. Dáme se od Ottovky nad šatnou tenisových kurtů šikmo vzhůru. Hned u cesty vpravo si všimneme přírodní památky našeho kraje jeřába – oskeruši lidově zvané "oskoruša". Staří lidé ji nazývali domácí lékárnou pro její léčivé a chutné plody a slivovici z nich. V lázních roste také její příbuzný jeřáb břek. Na luhačovicku známý spíše jako "břak", je mizející lesní dřevinou, v okolí lázní roste roztroušeně v malém množství.
nn
Oba stromy jsou hezké nejenom v květu, ale i tehdy když dozrávají jejich malvičky. Staří zkušení hospodáři v blízkosti oskeruší nechávali kvůli lepšímu opylování růst příbuzný břek.´
nn
Po levé straně za mých klukovských let bývala v těchto místech oáza klidu pod starými stromy. Pokračujeme dál lesem přímo vzhůru. V lese objevíme novou malebnou besídku. Stará, původní byla o něco níže a lidé jí říkali hříbek. Před půlstoletím byl naproti na starém smrku pěkný mariánský obrázek s krátkou modlitbou. V létě se zde zastavovala procesí, mířící na Provodov Podobně zde bylo možné poslouchat uklidňující hudbu linoucí se od Společenského domu. Jako by zde příroda snímala z lidí všechny hořkosti a nepříjemnosti.
nn
Za několik minut přejdeme lesní cestu a zase půjdeme do strmějšího kopce vedle vodojemu z roku 1948, nad ním odbočíme doprava a stále se držíme žlutě značené turistické stezky vedoucí z Luhačovic přes Řetechov a Kudlov do Zlína. Na kousku rovné cesty je bahnisko, kde brzo zjara kvete devětsil bílý, který zakrátko odkvétá a potom svítí palice s bílými semínky. Za našeho školního mládí níže u statné douglasky bývala studánka s dobrou vodou, dnes je tu pouze nepříjemný močál.
nn
Asi po půl kilometru špatné cesty dojdeme k turistickému rozcestníku "Nad Pražskou čtvrtí", kde začíná listnatější les s buky. Naše chůze po rovnější cestě a dál po klesající je již volnější.
nn
V okolí se vyskytovala květní kráska medovník meduňkolistý. Dnes je již velkou vzácností.
nn
Již zřídka se může v těchto místech setkat po dešti s mloky. Mlokům vyhovuje stinné a vlhčí prostředí s mechem a nízkým porostem.
nn
Za řidším lesem je porost mladého smrčí. V minulosti zde byla "Urbancova louka". V šedesátých letech minulého století všechnu krásu těchto míst, ze stovkou druhů rostlin a bezpočtu drobného hmyzu zničila těžební věž a s ní související práce na geologickém průzkumu. Nakonec byla hlína urovnána a louka zalesněna.
nn
Byl zde domov malého zpěváčka lindušky lesní, svým zjevem připomíná světleji zabarveného skřivánka. Při zpěvu vzlétá z vrcholů koruny stromů a třepotavým letem stoupá vzhůru.
nn
Při okraji lesa zde růstávají hříbky křemenáče, habrováky "kuřátka", křemenáče, klouzci, holubinky, i jedovaté muchomůrky. Některé druhy hub se specializují na určité druhy stromů. Stromy se bez hub obejdou, ale houby bývají většinou na stromech závislé.
nn
Za pár minut přejdeme křižovatku čtyř silnic a blízko nich jsou i hranice katastrů čtyř obcí.
nn
Památná Boží muka z roku 1719 stávala těsně u cesty do Luhačovic / 370 m /, dnes jsou níže a stojí na " Farářově Dolině ". Les zde dříve patříval do Pozlovic. Silnice vedoucí na Řetechov byla zbudována v roce 1907. K Boží muce a k blízkému okolí se váže stará pověst, podle vyprávění zde o půlnoci strašilo. Směrem k Ludkovicím jezdil po staré cestě bezhlavý rytíř na koni. Byl zde slyšet lidský nářek a dupot koňských kopyt. Zjevení mizelo asi po půl kilometru dole u potůčku u velké hrušky s mariánským obrázkem. Prý někdy v době před první světovou válkou pozlovický farář nebožtíka zažehnal a zbavil prokletí. Celé toto místo má mystický ráz a krásný výhled vidíme Pozlovice, Řetechov, Komonec ( 673 m ), předsunutý kopec zříceninu Starého Světlova a dál k Vizovickým vrchům, kde naproti najdeme nově postavenou rozhlednu na Baráku – Doubravě / 676 m /. Úplně vpravo se tyčí mohutný táhlý hřeben Klášťova / 735 m / s keltským hradištěm.
nn
Vycházka je dlouhá asi 2,5 km a překonáme stoupání 120 m. Zpět můžeme jít po silnici Hůrovou cestou, nebo na autobus do Pozlovic.
nn
