„Udivuje mne, jak je přehrada letitá, vypadá velmi dobře, asi se o ní správně starají,“ povídá u tabule naučného chodníku Luhačovická přehrada muž středního věku z Ostravska, kterému nevadí ani mírný déšť.
Skutečně, tohle vodní dílo vlastně vynucené ještě za panování císaře Františka Josefa I po katastrofálních záplavách se stavělo s přestávkami od roku 1913 až do dob První republiky, přehradu pak napustili až v roce 1930.
„Pořád to tu je zajímavé, v každém ročním období, teď je třeba báječné sledovat, jak si to tu na zbytcích ledu zkoušejí coby na přistávací ploše páry divokých kachen,“ nespěchá pan Petr.
Tabule na břehu také odkazují na partnerství Pozlovic s lázeňskou perlou našich sousedů Rajeckými Teplicemi.
„Byli jsme tu mnohokrát u přátel na setkáních, samozřejmě víme, že Luhačovická přehrada je na katastru Pozlovic, je to pro turistu od nás ze Slovenska takový malý oříšek, ale samozřejmě to respektujeme. My ale na rozdíl od mnoha méně znalých tyhle podrobnosti známe. A vždycky, když jsme ve vašem krásném kraji, tak si přehradu obejdeme pěkně do kola, jsou to nějaké tři kilometry a vždycky tu cítíme správnou atmosféru, stejně tak jako dole v Luhačovicích, které jsou odedávna symbolem potkávání se a přátelství našich dvou národů,“ vypráví Peter Dobeš, dlouholetý primátor Rajeckých Teplic.
Přehrada je opravdovým symbolem rekreace. Oddechu a dobré nálady. Třebaže to tak právě teď nevypadá.
„Není špatné počasí, jen špatné oblečení,“ parafrázuje dávné britské úsloví mladá maminka, která sem míří i teď. A aby to dokumentovala, ukazuje, jak dovedně má pokrytý kočárek nepromokavou látkou, něco na způsob pláštěnky.
Zajímavé jsou v okolí vodní nádrže i občerstvovací zastavení. Dva stánky na břehu pamatují dávné doby a připomínají časy, kdy se sem po tisících jezdili koupat velcí i malí.
„Někdy brzy po roce 1960 byla pro nás coby děti ze Slovácka návštěva a koupání v Luhačovické přehradě vrcholem prázdninových radovánek, vybavuji si krásné prostředí i to, jak to tu už tehdy prostě žilo. Luhačovice jsou dodnes i díky přehradě něčím co se sluší závidět,“ vrací se do dětství paní Věra.
Luhačovická vodní nádrž je mimo jiné i vyhledávaným místem rybářů. Teď tu ještě k vidění nejsou, ale i jejich zlaté časy se blíží…
A ještě jeden libý pohled. Okolí nevyužívaného , zašlého objektu pod přehradní hrází žije stavebním ruchem. Tak snad se okolí zase o kousek vylepší, je to potřeba, cesta dolů od přehrady není zdaleka lemována jen dokonalostmi. Tak jak by se právě tady slušelo.
