Historie vodního díla Luhačovice je pohnutá. V roce 1910 řádila v okolí i samotných lázních povodeň tak ničivě, že to už vedlo k činu. Kompetentní se za dva roky usnesli, že bude třeba podobným přírodním excesům bráni, a to vybudováním přehrady.
Stavět se začalo v roce 1913, jenže rakouské mocnářství mělo za rok poněkud jiné starosti. Začala „velká válka“ a budování přehrad jaksi nebylo na pořadu dní. Znovu pracovat se začalo čtyři roky po skončení válečného konfliktu a poprvé se nádrž naplnila až v roce 1930.
Ovšem od té doby tu platí to, co i dnes. Kdo chce přehradu obejít – dnes tedy po dokonalé asfaltce včetně hráze – dá si do nohou 3,3 kilometru. Prohlédne si pirátskou zátoku, částečně kemp, chaty, restaurace a hotely, taky přítok Luhačovického potoka, rybáře, kotviště vodních plavidel a mnoho dalšího včetně sousedního koupaliště.
V našem případě na konci ne až tak vlídného listopadu jsou k mání taky dvě osamělé labutě, doufejme, že pár. Jsou hodně zvídavé, připlují až na „omak“ a určitě by nepohrdly nějakou dobrotou. Daleko početnější je hejno vodních kachen, tu a tam je na břehu i nějaký ten rybář, ale především je to na rozdíl od letních měsíců naprostá oáza klidu.
Občas sem zamíří i děti. A správně zvídavě zní hlasitá otázka: „Dědo a co je v tom domečku, v té věži na hladině, kdo tam bydlí, vodník nebo kdo?“
Otázka jednoduchá, ale odpověď vlastně až tak ne. Ještěže máme Janu Kučerovou z brněnské centrály Povodí Moravy. „Ne, nebydlí tam nikdo, je to jakási kancelář a taky zařízení k ovládání spodních výpustí,“ vysvětluje. Domněnku o tom, že odtud vede podvodní šachta pod celou přehradou, bohužel, nepotvrzuje.
„Ale pozor, štola tu samozřejmě jako na každé přehradě je, ale vede mimo hladinu pod přehradu právě na druhou stranu,“ dodává sličná dáma.
