Do něj vklouznete prakticky z hlavní luhačovické třídy, muzeum je umístěno poněkud méně tradičně v suterénu kulturního zařízení Elektra. Expozice se nachází v místě, kde byla původně velká telefonní ústředna.

„Lidé sem přicházejí tu a tam v domnění, že jdou do technického zázemí. Až se rozhlédnou, určitě nelitují,“ praví zdejší vedoucí a taky duše Blanka Petráková.

Sotva jsme vyklouzli z halloweenských nástrah, už se tu můžeme maličko bát znovu, byť v hodně jiném provedení.

„Máme tu výstavu Masky, kostýmy, maškary. Připravovali jsme ji dlouhodobě, materiál je převážně ze sbírek našeho Muzea jihovýchodní Moravy. Máme tu ukázky maškarních průvodů ze Zlínska a Luhačovicka. Čertů a jejich jazyků se netřeba bát, třebaže v nich vždycky jistá démoničnost byla a je,“ popisuje paní vedoucí.

Zajímavostí jsou samozřejmě mikulášské průvody a jejich klasické tváře. Mimochodem už se nám počertech blíží.

„Unikátní jsou třeba mikulášské průvody ze Žlutavy nebo Karolína. Stejnou pozornost si zaslouží maškary masopustní, například z Biskupic od nevšední umělkyně Marie Skovajsové. Tahle žena z lidu šila kroje a tvořila obrovské množství masopustních masek a kostýmů,“ upozorňuje průvodkyně barevným světem.

Jinde září dobové masky a kostýmy ze šibřinek, tak, jak se jimi honosili a v nich veselili lidé z Luhačovic v čase přelomu třicátých a čtyřicátých let minulého století.

Samostatnou kapitolou jsou pak jihovalašští čerti. „Opravdu unikátní zjevení, mimo jiné ze Štítné nad Vláří, Lidečka, Horní Lidče, Valašské Senice a Nedašovy Lhoty. Celkem je vesnic, kde jsou čerti opravdu hodně drsní, asi dvanáct,“ končí bleskovou prohlídku Blanka Petráková.

Nu, když si tak člověk letem světem prohlédne všechny ty nejen pekelné bytosti, je pak docela rád, že vyrazí ven, zase mezi obyčejné smrtelníky. Mimochodem, déšť ustal a tvář Luhačovic je už zase o cosi podzimně vlídnější.