Což je kupříkladu budova luhačovického lázeňského Inhalatoria. Už je to téměř sto let, co původní strhli a nahradili honosným palácem podle návrhu čáslavského architekta Josefa Skřivánka. Mimochodem jeho podpisů je v samém centru lázeňského dění mnohem více. Což se také tolik neví…

Budova stojí naproti tenisovým kurtům a altánu Ottovky, jednoho ze zdejších symbolů. Také ten je stejně jako budova klubovny v tenisovém areálu právě Skřivánkovým dílem.

Jeden z největších léčebných objektů zdejších lázní je napájen Janovým pramenem a také Vincentkou, inhaluje se to nejlepší, co je k mání, v Inhalatoriu se vrací zdraví i díky specifickým koupelím. Budova brzy, jak řečeno, oslaví stovku, letos to je rovných dvacet let od poslední velké rekonstrukce.

Když přeběhnete přes park a přes most nad říčkou Šťávnicí, jste u pramene zmíněné Ottovky. Ten si v posledních letech zažil své, lidem z Lázní Luhačovice dalo spoustu přemýšlení a práce, aby vyhověli náročným hygienikům a známou Ottovku opět uvedli do provozu. Bez ní by to jaksi nebylo úplně ono.

Odsud je jen pár kroků do ulice Dr. Veselého. Pěší zóny a dokonalé spojnice vlastních lázní s městskou aglomerací. Právě tady se valí proudy pěšáků, tady se sedí na zahrádkách a tady je také velmi zajímavá připomínka toho, kdo všechno poctil svojí návštěvou Luhačovice třeba v časech první republiky, ale i později. Jen naprostou namátkou: Vlasta Burian, Adina Mandlová, Tomáš Garrigue Masaryk, Karel Čapek, Edvard Beneš, Joža Uprka, Jan Werich, Oldřich Nový. A mnoho mnoho dalších. Což dokládá, jaký význam a věhlas měly největší moravské lázně už v minulosti.