Luhačovice, tak jak je známe z dnešních četných pohledů a výhledů, utvářely svoji současnou tvář v rozhodující míře od začátku 20. století, tedy nějakých sto dvacet let. Zásadní je vliv slovenského architekta Dušana Jurkoviče, další etapou jsou stavby první republiky. Také následně měly Luhačovice další a další etapy, kdy se utvářela jejich dnes tolik ceněná podoba.

Vezmeme-li to proti toku času, není vůbec bez zajímavosti sportovní komplex, jemuž se říká Radostova. S oblibou se tam vydávají sportovci na své soustředění, nacházejí zde vše, co potřebují. Sportovní hala, ubytovací prostory i okolní hřiště vlastně tvoří nejnovější architektonickou tvář města.

Z luhačovické klasiky se vymyká i kulturní centrum Elektra s víceúčelovým sálem, kinem i restaurací. Když ještě voněla Elektra novotou, nastupoval tu cestu na politické výsluní počátkem 90. let 20. století na předvolebním kongresu své strany Václav Klaus mířící do premiérského křesla. Jinak jde o místo četných nejen lékařských kongresů a mnoha dalších setkání nejrůznějších profesních a zájmových skupin.

Do druhé poloviny třicátých let minulého století by musel ten, kdo by se pídil po tom, kdy postavili zajímavou luhačovickou radnici, spíše a lépe řečeno budovu městského úřadu. To upřesnění proto, že klasickou radnici bývalá budova spořitelny nepřipomíná ani náhodou. Ovšem místo vybrali stavitelé dokonale, otevíralo se tu v roce 1937.

Samostatnou kapitolou jsou luhačovické vily. Jedna hezčí než druhá, mezi nimi má pozoruhodné místo na Masarykově třídě nedaleko hotelu Alexandria Dům Radhošť. Vila nadchne secesním stylem, zdobnými prvky i obrem Atlantem, který ji „drží“ snad navěky…

Nu a pak už bychom se vraceli až na samý počátek století, kdy Dušan Jurkovič navrhl přestavbu původního Janova domu. Říkávalo se mu také barevná pohádka. Náročná rekonstrukce po sto letech od výstavby z něj udělala opravdovou lázeňskou pohádku, dnes je tu jeden z nejvyhledávanějších lázeňských hotelů. Přímo pohádkový…