Třeba z kolonády či z centra města je to velice pěkná dvou až tříkilometrová procházka. A pohyb, ten k prázdninám, létu a vůbec času dovolených či upevňování zdraví prostě patří.

Kolem přehrady se dá vydat na 3 300 metrů dlouhou „okružku“ různě. Pěšky, na in-line bruslích, na koloběžce, jízdním kole a způsobů by se našlo ještě více. Přepravovat se dá kupříkladu na šlapadlech i po hladině.

Tohle vodní dílo si vynutily okolnosti, neboť záplavy v roce 1910 byly tak odstrašující, že se začalo jednat. Výstavbu protizáplavové nádrže na říčce Šťávnici (umí být dodnes divoká jako rozmarná neobdarovaná žena) zahájili v roce 1913, ovšem nadějný rozvoj zatrhla první světová válka. Pokračovalo se od roku 1922 a poprvé 40hektarovou nádrž napustili v roce 1930.

Hráz je vysoká 17 a půl metru a v časech normálu pojme asi 2,7 milionu kubíků vody.

Její okolí je pozoruhodné. Přijedete-li od Luhačovic, je vše ok. Pěkné restaurace, sousední koupaliště, půjčovna plavidel, nedaleko rozměrný kemp. Raději to ale neberte z druhé strany, od Pozlovic. Tady už třicet let odrazuje, děsí, straší, žaluje a kazí dojem bývalé rekreační svazácké středisko zvané kdysi Voroněž. Tedy jeho zarostlé torzo.

Další kroky už jsou příjemné, zajímavé výhledy jsou od hráze, stejně tak z druhé strany od přítoku zmíněné Šťávnice.

Kolem dokola fungují v létě, když nezlobí počasí, nedej bože covid, příjemné sedánky s občerstvením. Luhačovická přehrada je místem, které by neměli minout ani ti, kteří tráví několik týdnů v největších moravských lázních v zajetí procedur, tanečků a jiných lázeňských kratochvílí.

A to už nemluvíme o rybářích, kteří tu mají přímo ráj.