Luhačovice mají svoji „spariver.“ Říčku Šťávnici nemine nikdo, přemnozí pak s kouskem pečiva, aby si pošmákli vodní obyvatelé, postávají na mostech a krmí a krmí… Baštu tu mívají vodní kachny a k radosti dětí hlavně ryby.
O samotné sympatické říčce se ví vlastně málo, lidé ji tu berou jaksi automaticky. Nezaškodí malá osvěta. Dlouhá je pouhých 24 kilometrů, než ji „schlamstne“ agresivnější Olšava a to u Újezdce. Šťávnice má ovšem od pramene u Loučky mimořádné zásluhy zhruba v polovině svého tu klidného, leckdy po deštích docela dravého toku. Zásobuje totiž věhlasnou Luhačovickou přehradu. Pak proteče městem, ozdobí Biskupice a Polichno a poté se smíří s tím, že se stane Olšavou.
Mosty a můstky přes ní jsou často přímo v srdci lázní krásným architektonickým skvostem. A kdyby mohly vyprávět, kolik objetí a hubiček zažily…
Romantickou tvář dodává letním Luhačovicím také stylová Kaple svaté Alžběty. Žije si svým životem už čtvrtým stoletím, postavili ji v roce 1795 na sklonku 18. lidského věku. Bez zajímavosti není pár historických ohlédnutí. Tak především, dřevěný oltář je původní, o jeho vzácnosti a cennosti se bavit nemusíme.
Za první (nesmyslné) světové války pykal tamní zvon. Říká se tomu rekvírování. Prostě a jednoduše jej roztavili a posloužil na výrobu zbraní. Dnes tam zvon samozřejmě nechybí, požehnali mu nedávno, v roce 2013 během slavné luhačovické pouti. Jde o nejstarší dochovanou stavbu v této části Luhačovic.
Samostatnou zmínku a obdiv návštěvníků zaslouží na druhém konci Lázeňského náměstí Dům Bedřicha Smetany. Postavený je v secesním slohu s kubistickými prvky, po stránce architektonické by mohl sloužit třeba, ale zdaleka nejen, svými unikátními schodišti jako učebnice. Dům BM, dnes jeden z vyhledávaných lázeňských hotelů, otevírali v roce 1909, tehdy uplynulo čtvrtstoletí od úmrtí velikána české hudby, jehož rodina měla k místu vřelý vztah. V polovině devadesátých let minulého století prošel „Smetana“ dosud poslední rekonstrukcí. Každopádně jedna z nejhezčích staveb Luhačovic. A že jich tedy je…
