Lázeňské léčebné pobyty fungují i v době vládních opatření. Něco je ale jinak než obvykle. Ti, kdo toto lázeňské město rámované lesnatými kopci navštěvují pravidelně, určitě rozdíl poznají, a to především sluchem.
Z hospod, kaváren a cukráren jindy do široka otevřených příchozím se neline hudba k poslechu, natož k tanci, nerozléhá se tu ani hlasitý hovor, smích a cinkot nádobí ze zahrádek před nimi. Kulturák Elektra v noci neduní diskotékou a „společensky unavení“ štamgasti, kterým se nechce domů, na sebe neupozorňují na ulici před barem Amerika a vlastně ani nikde jinde. Zavřené jsou i obchody s oblečením a dalším, v nouzovém stavu zbytným, zbožím. Zřídnul provoz na silnici. A lidé, nejspíš, aniž by si toho byli vědomi, v tom větším tichu spolu taky nemluví příliš hlasitě, ale spíš klidně. Ve vzduchu nevisí ani ta pro lázně typická výzva k flirtování. O fyzický kontakt teď málokdo stojí.
Zato rozhovorů se lidé s rouškou na obličeji nebojí. Je vidět, že potřeba sdílet společně cokoli – i tu obavu z toho, co se děje, i tu naději, že už se to snad všechno lepší – je veskrze lidská. Hosté si sdělují poznatky o lázeňských procedurách nebo o tom, kde je jaké hřiště pro děti, kde mají dobrý svařák u okýnka nebo která restaurace rozváží teplé jídlo na objednávku. Roušky a klid jako by posunuly atmosféru tohoto nevšedního místa víc k realitě a k přírodě kolem. Touha udělat na někoho dojem či ho ulovit se změnila v touhu nebýt sám, podělit se o společný úděl a vzájemně se povzbudit.
Káva i zákusek, čokoláda, svařák nebo celé menu
„To mám radost, že jste mě oslovila,“ reagovala vesele seniorka v červeném baretu, když jsem se zeptala, zda ji můžu vyfotit. Antonii Otčenáškové z Hradce Králové to v aleji nad divadlem moc slušelo. „Já si Luhačovice tentokrát užívám mnohem víc než jindy, hlavně ten klid. Málokde ho už dnes zažijete,“ svěřila se v hovoru, který jsme nakonec protáhly na 20 minut. „Běžně je kolem nás plno ruchů a světel, jakýsi smog. To si ale uvědomíte až když některé umělé zvuky a světla ztichnou a zhasnou nebo přestanou blikat. A řeknu vám, je to balzám. Určitě zdraví prospěšný.“ Že jsou některé obchody zavřené, paní Otčenáškové nevadí. Aspoň prý méně peněz utratí. Čas mimo procedury tráví vycházkami městem, lesem, po kopcích i kolem přehrady. Chybí jí jen požitek z toho zapadnout do křesla někde v příjemné vyhřáté kavárně a napsat tam třeba dopis.
Na posezení v útulných kavárnách si Luhačovice, stejně jako zbytek Česka, bude muset ještě chvíli počkat, jinak to ale s provozovnami s jídlem nebo občerstvením není v lázních nijak beznadějné. Funguje například vyhlášená pekárna u pošty i okénka s lázeňskými oplatkami. Kvalitní kávu s sebou nabízí hned několik kaváren. I se zákuskem si ji dáte třeba u dveří podniku Ice Cafe na pěší zóně, v Myslivně nedaleko divadla si k ní pro změnu můžete objednat palačinku s horkými malinami, v novém obchůdku Caffé Corso přímo na kolonádě se dá káva doplnit svařeným či nesvařeným vínem. Kousek vedle vám před krámkem Salon de Thé nabídnou kromě čaje slaný karamel a perníčky, vedle v prodejně Oxalis si nakoupíte čaj a kávu na uvaření doma.
Přímo do obchodu vás pustí například stylová Čokoládovna U Najády v domě s věžičkou, kousek od pramene Dr. Šťastného. Nebo obchůdek s bylinami a zdravými produkty u silnice směrem na Uherský Brod. Ještě kousek dál od centra vás přivítají v prodejně sýrů. Ani v pražírně kávy na druhé straně cesty to nevypadá, že by zákazníky vyhnali.
A jak je to s jídlem? Teplé jídlo až do domu či hotelového pokoje vám na objednání přivezou například Pizzeria Retro, Toms Gril nebo restaurace U Koňa. Rozvoz plánuje v druhé polovině listopadu také Sluneční bistro – restaurace se zdravými, bezmasými jídly, trochu schovaná mezi kulturním domem Elektra a poštou.
