Paní Iveto, jakýpak je život myslivecký?

Jejda, no určitě mimořádně zajímavý, to především. Pestrý. Rozhodně to není tak, jak nás někdy vykreslují ti, kteří problematiku myslivosti neznají. Někdy nás dokonce vidí jako někoho s chutí zabíjet a chovat se sadisticky.

Tak to tedy nezní dvakrát pěkně. Tak si tu činnost myslivců obecně a u vás na Luhačovicku maličko rozeberme.

Samozřejmě se musíme řídit přísnými pravidly a zákony lovu a péče o zvěř. Ale my také pečujeme o zvěř i myslivecká zařízení. Snažíme se naši činnost dostat více do povědomí laické veřejnosti. Zvěři například zajišťujeme klid v době reprodukce. Je to mnohem více, vše samozřejmě, jak jinak, v našem volném čase.

Dříve bylo kolem nás množství drobné zvěře. Vidět dnes zajíce nebo bažanta je skoro sváteční záležitost…

Historicky jsme měli v naší honitbě opravdu značné množství zajíců. Ubylo jich razantně. Ale nevzdáváme se. Spousty let už na drobnou zvěř nepořádáme hony. V minulosti jsme dva roky po sobě vypustili do okolí celkem třicet kusů zajíců.

A bažanti?

Tak to je ještě zajímavější. Díky našim přátelům Jaromíru Zichovi a Rostislavu Jančářovi, kteří jsou chovateli drůbeže, šly do akce jejich kvočny. A tyhle trpělivé slepičky stojí za našim chovatelským úspěchem. Právě se v docela značném počtu líhnou maličtí bažanti. Je to krásný pohled, oběma pánům velký myslivecký dík.

Když se pak drobná zvěř vypouští do volné přírody, to je určitě zajímavé. Čím především?

To je svátek a má své zákonitosti. K lepšímu přizpůsobení máme pro mláďata speciální políčka s atraktivní potravní a krytovou nabídkou. V místě vypouštění máme taky speciální krmelečky. A ještě něco, asi měsíc po vypouštění důkladně monitorujeme pohyb predátorů.

Hm, klobouk s pírkem dolů. Tohle je drobná zvěř. Ale v posledních hodinách jste měli poněkud jiné starosti…

Tak to ano, naši honitbu nad vesnicí totiž navštívil statný medvěd. Z jeho pohybu máme fotografie i video. A taky jsme odlili stopu. Ta je jasným důkazem pohybu. Vždycky platí velká obezřetnost. Navíc je zajímavé, že jej vidělo mnohem více očí, taky v Petrůvce i dalších sousedících lokalitách. I teď se ještě mluví o tom, že se mu u nás zalíbilo a dosud se nevrátil na Slovensko, kde je výskyt huňáčů běžný.

Ženy mezi myslivci donedávna tak běžné nebyly, ale dnes už je třeba brát dámy a dívky jako úplně normální součást řad nimrodů. Je to tak?

Určitě, je to krásný, ale náročný koníček. Já pomalu završuji první desetiletku, určitě jsem tohoto rozhodnutí nelitovala. Nejen proto, že myslivost máme v rodině. Manžel je lapen ve stejném oboru, já jsem místopředsedkyně a on hospodář našeho spolku. Takže les, chov, lov a ochrana přírody jsou u nás „na talíři“ vlastně denně.