Milý Vladimíre, nemáte náhodou zfalšovaný rodný list? Jste daleko aktivnější než, řekněme, čerství důchodci. Ti jsou ovšem o čtvrtstoletí mladší…

Na falšování já moc nejsem (úsměv), zato jsem už kdysi dávno vsadil na pozitivní myšlení, pohyb, práci, hudbu, úctu k lidem a k jejich dobru a taky jejich umu. Tak se mi to teď prostě vrací. Cítím se velmi dobře a tak nějak si myslím, že věk je prostě obyčejná číslovka.

Tvrdím, že myslíte pořád dopředu, teď tu máme Vánoce. Jaké pro vás budou?

Tak pokud nic jiného, pak právě tohle sváteční období je časem k zamyšlení, zvolnění, setkání s rodinou. Já je strávím dílem u syna a dílem u dcery s dalšími blízkými z rodiny. Moc se těším.

A kdy s vámi začnou šít hudebně – pracovní čerti?

Ti jsou v permanenci pořád. Rozhodně se musíme s orchestrem blýsknout i při našem posledním letošním koncertu. Ten bude v hale Vincentky v Luhačovicích 30. prosince.

Vy jste založil orchestr v roce 1964 ve Vlachovicích, pomaličku se blíží 60. sezóna, vnímáte to tak?

Jistě, mělo to řadu peripetií, sem do kraje nás kdysi s manželkou přivedla nutnost, aby se syn dostal z našeho Lutína do zdravější, čistější části Moravy. Ještě, že se tak stalo.

Letos jste znovu vyrazili na Pražský hrad, pokolikáté jste nazdobili předávání státních vyznamenání?

Jak to tak krásně letí, tak jsme si uvědomili, že to bylo po pětadvacáté, pěkné číslo.

S kýmpak jste si tam popovídal?

Těch osobností byla celá řada. Potěšila nás mimo jiné přízeň exprezidenta Václava Klause. Myslím, že jsme potěšili i našeho hejtmana Radima Holiše, v přátelské atmosféře to byly báječné zážitky umocněné tím, že jsme koncertovali na místě svatém pro všechny Čechy.

Copak si přejete do nového roku?

To, co na Vánoce a vlastně na každý den. Aby byl ve světě mír, zmizelo napětí, opravdu mne to hodně trápí. A abychom byli všichni zdraví. Možná to zní trošku omšele, ale je to naprosto nejdůležitější.