Slovácká búda v Luhačovicích byla od roku 1906 téměř celých 100 let oblíbeným cílem mnoha návštěvníků, pacientů i obyvatel Luhačovic. Architektonicky pozoruhodná stavba patřila do komplexu budov postavených podle návrhu Dušana Jurkoviče. Konkrétně se jednalo o předposlední dílo, které na základě Jurkovičových návrhů v Luhačovicích vzniklo.
Búda byla postavena na zakázku Skalického obchodního družstva, které zde chtělo vytvořit prostory pro uskladnění a následný prodej vína. Její původní název byl Slovenská búda. Když v roce 1913 družstvo ukončilo své působení v Luhačovicích, búdu koupil nový majitel, restauratér Antonín Drtílek, a přejmenoval ji na Slováckou. Tím více platilo staré pořekadlo – „Kdo nenavštívil Slováckou búdu, jako by ani nebyl v Luhačovicích!“
V búdě, jež sloužila jako ubytovna a restaurace, se v první polovině 20. století pořádaly významné společenské akce s politickým dosahem. Ve vnitřních prostorách búdy se scházela československá žurnalistická, spisovatelská i politická elita. V letních dnech i večerech objekt sloužil jako oblíbená restaurace a vinárna, na terase vyhrávala dechovka a tančilo se. Do búdy rád chodil například známý skladatel Leoš Janáček a zavítali sem i slavní bratři Mrštíkové.
Slovácká búda přešla po roce 1948 ze soukromých rukou pod správu Restaurací a jídelen, v devadesátých letech 20. století prošla restitucí a několikrát změnila majitele.
To nejhorší ale přišlo krátce před Vánocemi roku 2002, kdy Slovácká búda do základů vyhořela. Búdu tehdy vlastnil majitel z Prahy, který ji pronajímal. Spekulovalo se dokonce o úmyslném založení požáru a pojistném podvodu. Vyšetřování ale nic nekalého neodhalilo, jisté je pouze to, že byla búda zapálena úmyslně.
Od roku 2002 luhačovický svah zarůstá a pozůstatky slavné stavby mizí pod břečťany. Dnes ji objeví už jen výletníci, kteří zabloudí nahoru k lesům. I přesto, že se občas najdou nadšenci, kteří by chtěli slávu Slovácké búdy vzkřísit, je jisté jedno. Místo stále pustne. Dvě černé skládky budiž toho jasným důkazem…
