Už ji máte v ruce, dokdy má platnost?

Hledím a nestačím se divit, je tu napsáno, že do roku 2056. Tak abych vydržel, snadné to nebude, to mi bude nějakých sto dvacet (úsměv).

No, u vás bych se vůbec nedivil. Unikátní orchestr vedete už, tuším, 57 let, začínal jste ve Vlachovicích, v Luhačovicích jste od roku 1972, tak to brzy bude další pěkné jubileum, jen je škoda, že teď hrát nemůžete…

To tedy škoda je, naposledy jsme vystoupili na Dnu Zlínského kraje ve Zlíně, jestli se nepletu, to bylo 19. září loňského roku, od té doby nemůžeme zkoušet ani koncertovat.

Ale časy koronavirové se přeci jen zlepšují. Už myslíte na zkoušky a konečně i vystoupení?

Pochopitelně, jakmile to půjde, hned děvčata svolám, pořád cvičí individuálně, ale už cítím, že je situace lepší. I tak jsme ale museli zatím zrušit zájezd do Rakouska, do Badenu, tam jsme měli vystupovat 30. května, zatím jsme se domluvili na září.

Už Vás musí svrbět ruce, je to tak?

To víte, že ano, vypadá to, že bychom mohli v červnu do Piešťan a pak za čtrnáct dnů chystáme vystoupení u nás doma v Luhačovicích.

Prostě boj s covidem pokračuje. Třeba očkováním.

Ano, byl jsem se očkovat ve Vsetíně už zkraje února, mám i druhou dávku, myslím, že mohu doporučit, není to žádná lokální záležitost, očkuje se celý svět, pro mne jasná volba.

Pane Schlimbachu, vy byste mohl také očkovat.

Nejsem zdravotník, jsem kantor!

Vy byste mohl píchat vakcínu dobré nálady, vitality, chuti do života i pár let po osmdesátce.

Mohu spíše doporučit. Každý v každém věku má mít vizi, pro co chce žít, nač se těšit, každý den stojí zato, užít si jej, třeba teď je tu překrásně. Mrkněte kolem sebe.

Jste pořád v pohybu, jak to děláte?

Jednoduše, sto kroků volně, sto rychle. Navozuje to dobrou mysl, ta je v téhle době zásadní a nutná.