Více než půl století se zabývám studováním nářečí na Luhačovickém Zálesí. Nemohl jsem se proto nesetkat i se jmény obcí, jejich částí nebo polních a lesních parcel na Luhačovicku. A při rozhovorech s pamětníky, někdy i lázeňskými pacienty nebo hosty, jsem byl dotazován, jak některá ze jmen vznikla. Lidový výklad jmen vznikl někdy na základě posměšku obyvatelům sousední obce, jindy se naopak obyvatelé obce snažili hanlivě vysvětlované pojmenování zabalit do líbivější podoby, která pohanění vylučuje. Avšak ani vědecké výklady jmen obcí nejsou vždy zcela jasné ani definitivní. Jsou závislé na znalosti vědců, původu a věrohodnosti historických pramenů apod. Pokusil jsem se na základě poznatků z vědecké literatury a svých znalostí místního nářečí shrnout některé názory na vznik jména Luhačovice. Snad budou zajímat obyvatele i návštěvníky lázní.

nn

Luhačovice jsou při¬po¬mínány od r. 1412 …super… Luhaczowicze, r. 1598 fojta lu¬ha¬cžiowskeho, r. 1670 Luhacžowicz, r. 1718 Luhatschowitz, r. 1872 Luhat¬scho¬witz, Luha¬čovice, dále pak Luhačovice. Od r. 1784 vznikla římskokatolická farnost vyfařením z farnosti Pozlovice.

nn

Historikové i lingvisté se domnívají, že místní jméno (toponymum) bylo patrně přejato od zaniklé obce Lu¬ha¬čo¬vice, která se nacházela v okolí Dražůvek na Ždánicku, v polovině 13. stol. patřila pánům z Obřan a ze Střílek a v polovině 14. století zanikla. Kraj na východní Moravě byl totiž osídlován právě obyvateli z Kunštátska a ze Ždánicka.

nn

Jméno je tvořeno příponou -ovice k osobnímu jménu Luhač. Jazykovědci předpokládají, že jméno vzniklo z nějakého slovesa, není však zcela jasné od kterého. Sloveso luhat "lhát" existuje ve slovenštině, není však ve východomoravských nářečích (a nářečí Luhačovicka k nim patří), vůbec není v českých nářečích západnějších. Vyloučit spojitost se slovesem také nelze. Na pomezí dvou nářečí se dříve běžně přejímala slova nebo celá úsloví a nebylo rozhodující, zda jedno nářečí bylo české a druhé slovenské nebo polské. Komu nebo proč zakladatel obce nebo její obyvatelé lhali a zasloužili si přezdívku "lháči, lháři", již stejně nezjistíme.

nn

Základ pojmenování může být i u jména luh-, lat. silva les, háj v mok¬ři¬naté, bažinaté rovině. Ve zdejším nářečí výraz "luža" označuje mokřinu, ka¬luž, louži, které jsou typické i pro údolní nivu, v níž Luhačovice le¬ží. Se slovním zá¬kla¬dem luh- souvisí i pomístní jméno Lužné (část katastru Luhačovic), Lužná (ves¬ni¬ce u Valašských Klobouk), Lužice (u Hodonína), neboť leží v ú¬do¬lí řek, v mokřině. Od základu luh- nebo luža je odvozeno i jméno Lužánky (část Brna). Stejný původ má i jméno Horní a Dolní Lužice ve východní části Německa, v lužní krajině kolem řeky Sprévy.

nn

V češtině jsou jména odvozená od podstatných nebo přídavných jmen tvořena příponou -áč (oko/okatý – okáč, boháč, košiláč, vousáč, paroháč, ve slangu pracháč aj.). Od sloves se tvoří jednak příponou -ač (mrskat – mrskač, vázat – vazač, rubati – rubač, troubiti – trubač), jednak -áč (sekati – sekáč obilí, pohrabovat – pohrabáč/cestář, nářeční břéskat – břéskáč = křikloun, kutat – kutáč aj.). Nepravděpodobný tedy není ani původ ze základu luh – luháč/luhač = člověk usazený na luhu, vyschlé mokřině u řeky nebo potoka.

nn

V nářečí existuje i jméno luh/lúh (louh) a slovesa luhovat, lúžit (louhovat, loužit). Nevíme, zda předkové v okolních lesích např. neloužili dřevěné uhlí k výrobě potaše (drasla) nebo v louhu činili kůže. Historicky je doložena existence koželužny v blízkých Pozlovicích. Luhači mohli být také výrobci potaše nebo koželuhové.

nn