Luhačovice se staly mou drogou: Už když se k nim blížím, je mi lépe!

PhDr. Jan Galuška (Zdroj: Lázně Luhačovice a.s.)
Onkologické onemocnění plic, tlustého střeva, neuropatie, operace žlučníku… Zatímco úplně první lázeňské pobyty absolvoval ještě jako běžnou dovolenkovou relaxaci, ty pozdější už byly vzhledem k vážným diagnózám nutně léčebné. „Brzy počtem pobytů doženu Leoše Janáčka,“ směje se dnes sedmdesátiletý bývalý ředitel Poštovního Muzea v Praze Jan Galuška, kterému, jak sám říká, luhačovické lázně prodloužily život. Právě s ním jsme si povídali o lázeňské léčbě i o tom, proč tady byl už po čtrnácté, a jestli opravdu nikdy nevynechá návštěvu místní poštovní budovy, která platí za jednu z nejkrásnějších v republice.

Podle počtu návštěv ale pošta určitě není jediným důvodem, proč se do Luhačovic vracíte?

 Důvodů, které mě do Luhačovic stále vracejí a lákají, je celá řada! Jednak vždycky říkám, že už za Zlínem se mi začíná dělat lépe, že už prostě cítím tu blížící se ozdravnou energii, a jednak nejde nejmenovat zdejší genius loci v čele s místní architekturou. Ať už jde o koncepci celého lázeňského údolí včetně udržovaného parku, kde na jaře a v létě voní levandule, o Jurkovičovy stavby nebo další lázeňské domy ve stylu art deco či funkcionalistickou Bílou čtvrť, kam se opravdu po každé jdu se zalíbením podívat na poštovní budovu architekta Ladislava Machoně. A v neposlední řadě mají Luhačovice ještě další ohromnou výhodu – jsou velice strategicky položeny na hranici hned tří regionů, a to moravského Slovácka, Hané a Valašska. Takže ať jedete na jih, na západ, sever, nebo na východ, všude je co objevovat!

 Kdy jste byl v Luhačovicích poprvé?

praprarodiče Jana Galušky, manželé Rejlovi v lázních

Úplně poprvé? To jsem byl ještě teenager a cestovali jsme s rodiči na dovolenou na Slovensko. Luhačovice jsem ale znal z fotografií, protože tam jezdili nejen moji prarodiče, ale už i praprarodiče, kteří je měli blízko, a hlavně za Protektorátu to byly jedny z mála lázní, kam se vůbec smělo jezdit. Byly sice poznamenány německou okupací, takže některé lázeňské domy jako například Palace byly zabaveny Němci, ale naopak některé dokázali místní pro běžný lázeňský provoz a českou klientelu zachránit. Tehdy lázně fungovaly tak, jak to známe z prvorepublikových filmů a literatury – jako místo společenského setkávání a místo pro, dnes bychom asi řekli, wellness pobyty. Jinak na opravdovém lázeňském pobytu jsem byl potom poprvé v roce 2011…

…také na wellness pobytu?

Zatímco mé první pobyty byly opravdu odpočinkové dovolené a z mého rozhodnutí, že jsem se do Luhačovic na jaře i na podzim rád vracel, tak v roce 2018 jsem absolvoval pobyt poprvé už tak zvaně „na křížek“ – vrátila se mi totiž rakovina s metastázou v pravém dolním plicním laloku. A aby toho nebylo málo, po operaci mě ještě postihl infekt prostředního pravého plicního laloku, který se podařilo jen tak tak vyléčit, a když už se zdálo, že už mám konečně po všech trápeních, zkolabovalo mi navíc srdce a já byl opět v nemocnici, kde mi nainstalovali kardiostimulátor.

Říkáte, že se vám rakovina vrátila, kdy jste se s ní potýkal poprvé a využil jste i tehdy lázeňskou léčbu?

To bylo už v roce 2008, kdy jsem podstoupil složitou operaci, a bohužel i s nepříjemnými následky v podobě rakoviny tlustého střeva. Byla mi tedy naordinována nejen chemoterapie, po níž mě jako její průvodní jev potrápila ještě i neuropatie, ale také lázně. Tehdy jsem měl být pojišťovnou vyslán do Karlových Varů, nicméně já jsem si nakonec vybral Františkovy Lázně, které jsou krásně opravené, a jsou pro mě takový „cukrářův sen“ (směje se), ale stejně tam nejsou tak srostlí s krajem jako právě v Luhačovicích…

 …kde Vám opakovaně pomohli s diagnózami, kterých rozhodně nebylo málo!

V záhlaví lékařských zpráv o mně vždycky napíšou – Galuška, Jan, PhD., 1950, polymorbidní. (směje se). To slovo už si trošku i užívám, ono zní sice hrůzostrašně, ale nicméně myslím, že funguji jako živá reklama pro naše lázeňství a zejména pro Luhačovice, protože přes všechna lékařská očekávání mi pomohly prodloužit život, vlastně mi umožnily dožít se dalších diagnóz (směje se)! Však jsem také naplnil snad všechny hlavní indikace, se kterými umí pomoci, ať už jde o stavy po onkologické léčbě, pneumologické indikace nebo nemoci trávicího ústrojí.

O onemocnění trávicího ústrojí jsme ještě nemluvili, je to aktuální obtíž?

Ano, na sklonku léta 2019 jsem byl v Luhačovicích znovu, a to po velmi těžké operaci žlučníku, která se musela provést klasicky, nikoli laparoskopicky, a které předcházel infekt žlučníku a žlučových cest. Takže si Luhačovice opravdu užívám nejen jako bezstarostný wellness lázeňský host, nýbrž i jako skutečně vážný pacient po různých diagnózách. Velice pestrých, různorodých diagnózách…

Jaké konkrétní procedury vám s jejich léčbou pomohly a jaké účinky jste na sobě pocítil?

Osobně mi asi nejvíc pomáhají takové ty klasické procedury, které, myslím, že také Luhačovice proslavily – inhalace, masáže a uhličitá koupel. Například odborná fyzioterapie mi ohromně pomohla s mojí neuropatií i s rozvolněním a hojením pooperační jizvy na břiše a zamezením srůstů. Co se potom týče účinků, záleží na druhu procedury. Třeba u masáží člověk cítí hned, že ho přestanou ho bolet záda, ale u procedur jako jsou koupele nebo inhalace se efekt projeví až s určitým odstupem. Stejně tak se může člověk první dny lázeňského pobytu cítit spíše unavený, energie se totiž zpravidla vrací až s odstupem času – po dvou, třech týdnech, a nejen ta! Velmi příjemnou přidanou hodnotou je fundamentální pocitu zdraví a chuti do dalšího života!

A je naopak nějaká procedura, kterou jste absolvovat nemohl?

Osobně takovou zkušenost nemám, my hosté jsme v dobrých rukách kvalifikovaných odborníků v čele s lázeňskými lékaři, kteří dokáží poradit s různými formami handicapů a léčbu tomu přizpůsobit, takže i přes mé četné diagnózy vždy posoudili celý můj komplikovaný zdravotní stav komplexně a potom empaticky vybrali vhodné procedury.

Z procedur jsme ještě nejmenovali tradiční pitnou kúru a prameny. Máte za ta léta nějaký oblíbený?

Vyzkoušel jsem snad všechny prameny, to vám prostě jen tak ze zvědavosti nedá! (směje se) Odjakživa mám ale rád Vincentku, která mi pomáhá i v běžném životě – uvolňuje hleny a celkově dýchací cesty. A při té mé žlučníkové léčbě mi zase pan doktor doporučil Aloisku, která je musím říct velice chutná a ohromně mi pomohla, ale má jednu velkou vadu – je to k ní do kopce (směje se)!

Jaké jste vlastně během svých pobytů vyzkoušel lázeňské domy?

Nebydlel jsem zatím nikde jinde než v Jurkovičově domě a jen tak to měnit nebudu! (směje se) Doporučení od známých, citlivá rekonstrukce, vše na jednom místě od bazénu, přes procedury, po restauraci, a také samozřejmě skvělé umístění v lázeňském parku, kousek od kolonády… to všechno jsou pádné důvody. Ale hlavně? Lidé! Za ta léta jsem poznal vlastně všechny – od paní Sucháčkové a jejích kolegyň z oddělení pro pobyty nebo slečny Alenky na recepci, přes sestřičku Marcelku, paní vedoucí a její kolegyně na procedurách, vrchního výčepního Martina, personál v restauraci i pokojské. Jsou to báječní lidé, ze kterých sálá nesmírná pohoda, která se potom přenáší i na nás hosty. Vnímám to jako takový důležitý sekundární efekt lázní, a navíc – protože už jsem štamgast, mohu, myslím, říct, že mě tady už vítají s trochou nadsázky jako ztraceného syna (směje se).

Co byste tedy jako zkušený lázeňský host poradil těm, kteří naopak jedou do lázní poprvé?

Když hovořím o lázních s některými přáteli, kteří v nich ještě nebyli, spousta z nich cítí takový zvláštní ostych. Ptají se, a co tam s tebou jako budou dělat? Mají pocit, že to je něco jako pokračování pobytu v nemocnici. Jenže tak to vůbec není! A rozhodně ne v Luhačovicích, kde vám navíc se vším pomůže příjemný personál, u kterého je cítit ohromná loajalita nejen ke svému povolání, ale právě především k lázeňským hostům. Díky tomu sem celá řada z nich ráda vrátí, a to i v případě, že byli v lázních poprvé. Třeba mně se Luhačovice staly takovou osobní drogou, takže já jedu určitě zas!

Děkujeme za rozhovor.

Hlavní partneři
Vincentka
Východní Morava