Vladimíre, historie je dosti popsána, tak jen pro pořádek a pro osvěžení myslí, kdy a kde vznikl saxofonový orchestr v dívčím provedení?

Já tu myšlenku nosil už nějaký čas, působil jsem jako kantor v Olomouci, pak jsme se přestěhovali kvůli lepšímu klimatu na Zlínsko, začal jsem učit ve Vlachovicích.

Takže se historie orchestru začala psát právě tam?

Ano, právě tam, to, že je orchestr vnímán desetiletí jako luhačovický, to je taky pravda, o sedm let později na začátku sedmdesátých let se naše rodina přemístila do Luhačovic a tady vzniklo to spojení. Ale na Vlachovice nezapomínáme.

O historii už bylo opravdu řečeno leccos, jenže jde o hudební formaci, která jede pořád dál. Nuže, co vás čeká v dalších dnech?

Vždycky o prázdninách míváme pauzu, nabíráme nových sil, já pracuji na partiturách a těším se na první zkoušky. Což bude u nás v Luhačovicích 5. září a hned 8. vyrazíme na kolonádní koncert do spřízněných lázeňských Piešťan.

Čímž ovšem podzimní část sezóny teprve začne…

Přesně tak, budeme vystupovat na vícero místech, samozřejmě nezapomínáme na mateřské Luhačovice, stejně tak zahrajeme například v Brně.

A co Pražský hrad, 28. října jste tam vždy perlou udělování státních vyznamenání, budete i letos?

To je zajímavé, loni se nám z Kanceláře prezidenta republiky ozvali čtrnáct dnů před vystoupením, tak uvidíme. Máme v tomto směru pozoruhodnou šňůru vystoupení, zatím jich bylo dvacet šest. Necháme se mile překvapit a kdyby ne, už tak je to úžasné.

No, úžasné je i to, v jak skvělé kondici se nacházíte. Už to padlo, slavíte 89. narozeniny. Neuvěřitelné, máte návod pro ostatní, jak být v takové formě?

Nemám patent na rozum, zato mám štěstí na zdraví a dobré lidi kolem sebe. Pozitivní mysl, práce a pohyb, to jsou mé motory, které se mi daří znovu a znovu startovat.

Tož, Vladimíre, hodně zdraví a sil. A onoho pozitivního myšlení. Díky, že jste.

Mockrát děkuji.