Původně tam stála tvrz. Nejstarší historická zpráva o ní je z roku 1412. Ta byla nejspíš zničena v době válek proti Matyáši Korvínovi. Luhačovické panství pak koupili ve třicátých letech 17. století Serényiové a o sto let později nechali na místě bývalé tvrze vystavět dvoukřídlý jednopatrový zámek v barokním stylu, se zakrytým schodištěm a s hodinovou věží. Uvnitř vznikla dvacítka místností, které obývala tehdy vyšší barokní šlechta. Později přibyla k zámku kaple, která byla zasvěcena svatému Josefovi. Ta plnila funkci zdejšího farního kostela, a to od konce 18. století až do roku 1997, kdy byl postaven moderní římskokatolický kostel svaté Rodiny. Před zámkem stojí socha svatého Gotharda, patrona řádu benediktinů.
V areálu barokní budovy vyrostl v minulosti také velký zámecký park, pivovar, bažantnice nebo zelinářská zahrada, poté fara a škola. Majiteli zámku, kaple i přilehlých hospodářských budov zůstali Serenyiové až do konce druhé světové války. V roce 1948 ale potkal toto luhačovické šlechtické sídlo stejný osud jako mnoho jiných soukromých majetků v tehdejším Československu. Znárodnění.
Vedení města se později rozhodlo umístit do historické budovy mateřskou školu, pak dům dětí a mládeže a základní uměleckou školu, v zámeckém parku vybudovalo asfaltové dopravní hřiště.
Změna nastala v roce 2017, kdy se zámek s příslušenstvím vrátil zpět do vlastnictví potomků původních majitelů, kteří se rozhodli ho postupně opravit a v budoucnu užívat. Částečně k rodinnému bydlení a z části jako místo pro nějaké kulturní aktivity. Dům dětí a mládeže i ZUŠ se přestěhovaly do levnějších městských prostor.
Do centra pozornosti se zámek v poslední době dostal především kvůli sporu jeho majitelů, rodiny Thienen – potomků Seréniyů, s městem. O co jiného než o peníze. O žalobě, kterou podala rodina Thienen na město Luhačovice, se více dočtete na Zlin.cz.
